Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 5/2021-79

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 30.870 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.520 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části, tedy ohledně částky 26.350 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.296,93 Kč, úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 24.009,91 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.619,17 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 24.009,91 Kč od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19.489,91 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 4.520 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4.520 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.520 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části, tedy ohledně částky 26.350 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.296,93 Kč, úroku ve výši 19,31 % ročně z částky 24.009,91 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.619,17 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 24.009,91 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 19.489,91 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 4.520 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v Prostějově dne datum domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 30.870 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 24.009,91 Kč a dlužných poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.860,09 Kč), kapitalizovaný úrok ve výši 3.296,93 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1.619,17 Kč, úrok ve výši 19,31 % ročně z částky 24.009,91 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 24.009,91 Kč od datum do zaplacení, a dále aby jí žalovaná nahradila náklady řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce - společnost právnická osoba, IČO), uzavřel s žalovanou dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalované v hotovosti v den uzavření Smlouvy peněžní prostředky ve výši 32.000 Kč, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. Žalovaná se v souvislosti s poskytnutím uvedené částky ve Smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně vedle půjčené částky ve výši 32.000 Kč též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 6.400 Kč (úroková sazba ve výši 19,31 % ročně), odměnu za administrativní činnost ve výši 6.400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.800 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách po 960 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná dosud uhradila pouze částku 27.480 Kč, ze které právní předchůdce žalobkyně započetl 7.990,09 Kč na jistinu, 6.400 Kč na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, 6.400 Kč na poplatek za administrativní činnost a 5.939,91 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Jelikož si žalovaná své smluvní povinnosti v celém rozsahu nesplnila, když předepsané splátky řádně a včas neplatila a ke dni datum dlužnou částku v plné výši neuhradila, právní předchůdce žalobkyně ke dni datum celý zbytek dluhu zesplatnil (částka 30.870 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 24.009,91 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.860,09 Kč), a navíc mu vzniklo právo ze zbylé části dlužné jistiny (tj. z částky 24.009,91 Kč) požadovat jednak úrok ve výši 19,31 % ročně od datum až do zaplacení a rovněž zákonný úrok z prodlení od datum až do zaplacení. Svoji aktivní věcnou legitimaci v dané věci žalobkyně dovodila na základě skutečnosti, že společnost právnická osoba, IČO, pohledávku za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými, postoupila žalobkyni jako novému věřiteli, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem z téhož data. Žalobkyně také tvrdila, že před podáním žaloby její právní zástupce písemně vyzval žalovanou k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci, avšak žalovaná přesto dlužnou částku neuhradila.

2. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě tvrdila, že její právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením Smlouvy splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu až , o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalované) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl právní předchůdce žalobkyně k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele žalované) spotřebitelský úvěr splácet a teprve na základě tohoto odborného vyhodnocení byla s žalovanou uzavřena předmětná Smlouva.

3. Okresní soud v Prostějově návrhu žalobkyně na vydání elektronického platebního rozkazu vyhověl elektronickým platebním rozkazem ze dne 19. 10. 2020, č.j. -5, který byl však následně zrušen usnesením ze dne 3. 12. 2020, č.j. -8, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Věc byla následně převedena do rejstříku C a nově vedena pod sp. zn. .

4. Soud následně v souvislosti s nařízením ústního jednání ve věci vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě tak, že doplní, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru splnil před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr tak, jak vyžaduje stávající judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu (, ), tj. aby zejména uvedla, na základě jakých informací získaných od spotřebitele, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo jiných zdrojů (o příjmech a výdajích spotřebitele, o způsobu plnění dosavadních dluhů, příp. o hodnotě majetku, či jiných skutečnostech), byla úvěruschopnost žalovaného posouzena, jakým způsobem a s jakým výsledkem (tj. zda na základě získaných informací byly či mohly být důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), a aby ohledně toho předložila veškeréy a doklady, které měl její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele, potvrzení o výši invalidního či starobního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jeho účtu, ověření v registru příjmení, NRKI a BRKI, apod.) Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu a odst. 2 , o spotřebitelském úvěru.

5. V doplnění žaloby, které bylo soudu doručeno dne datum, žalobkyně odkázala na Kartu zákazníka, ve které žalovaná dne datum v souvislosti se žádostí o spotřebitelský úvěr uvedla, že je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako servírka ve právnická osoba Národní právnická osoba, její měsíční příjem činí 24.000 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti, přičemž svým podpisem na této kartě stvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých v kartě uvedených údajů. Žalobkyně poukázala na to, že z Karty zákazníka se podává, že její právní předchůdce coby poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením Smlouvy ověřil majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. Vedle Karty zákazníka pak žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu ze dne datum, uzavřenou mezi zaměstnavatelem právnická osoba, IČ: číslo, a žalovanou jako zaměstnancem, výplatní lístky žalované za období číslo a za období číslo, a kopii nájemní smlouvy uzavřené dne datum. Pro případ, že by soud předložené doklady a dokumenty neshledal jako dostačující k ověření příslušných informací ohledně poměrů žalované před uzavřením Smlouvy, žalobkyně vyjádřila právní názor, že předmětná Smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti , o spotřebitelském úvěru, tj. po datum, a neprokázání splnění povinnosti dle ust. až , o spotřebitelském úvěru, s ohledem na ust. věty druhé tohoto zákona nezpůsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale pouze její relativní neplatnost, které se musí spotřebitel dovolat (uplatnit námitku neplatnosti smlouvy v zákonem stanovené lhůtě). Žalobkyně pak argumentovala také tím, že uchazeči o půjčku (spotřebitelský úvěr) příslušné dokumenty a doklady k ověření jimi uváděných poměrů zástupci věřitele pouze předkládají při sjednávání a uzavírání smlouvy, a že dle jejího názoru, který vyslovil i Krajský soud v Českých Budějovicích v rozsudku ze dne 31. 7. 2020, č.j. -97, je tento postup, tj. ověření příslušných informací dle předložených dokladů žadatele o zápůjčku bez pořizování jejich kopií, zcela dostačující a vyhovující požadavkům zákona, tj. že stačilo, žey, z nichž poskytovatel úvěru vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce (o úvěru), přičemž jejich poskytnutí potvrdila i sama žalovaná svým podpisem na zákaznické kartě, a že tudíž není důvod pochybovat o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli.

6. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena spolu s výzvou k vyjádření (viz. č.l. 46) dne datum postupem dle ust. , (dále jen „“), nevyjádřila, v řízení zůstala po celou dobu zcela nečinná. Předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den datum, které bylo žalované doručováno na adresu jejího trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel jako místo jejího trvalého pobytu, si žalovaná nepřevzala a soud je v souladu s ust. ve spojení s ust. považuje za doručené dnem datum. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavila. Za žalobkyni se k jednání dostavil právní zástupce na základě substituční právní moci. Soud tudíž v souladu s ust. v dané věci jednal a rozhodl bez přítomnosti žalované, přičemž provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobkyní, a to konkrétně: Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti číslo z datum, Kartou zákazníka (Žádost o zápůjčku) ze dne datum, pracovní smlouvou ze dne datum, výplatními lístky žalované za období číslo a za období číslo, nájemní smlouvou ze dne datum, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně Seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, přehledem úhrad obdržených od žalované, předžalobní výzvou ze dne datum, a podacími lístky ze dne datum a ze dne datum, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci:

7. Právní předchůdce žalobkyně, tj. společnost právnická osoba, jako věřitel uzavřel se žalovanou jako zákazníkem dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti (dále jen„ Smlouva) podle , , a , o spotřebitelském úvěru. Ze Smlouvy se podává, že žalovaná svým podpisem potvrdila, že při podpisu Smlouvy jí byla v hotovosti předána částka v celkové výši 32.000 Kč. Ze Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala tuto částku zaplatit úvěrujícímu i s kapitalizovaným zápůjčním úrokem za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 6.400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 6.400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 12.800 Kč, tedy částku v celkové výši 57.600 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách po 960 Kč, přičemž první splátku byla žalovaná povinna zaplatit právě 7. kalendářní den ode dne uzavření Smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Smlouva je opatřena podpisem žalované a obchodního zástupce úvěrující společnosti právnická osoba (jméno anonymizováno). Nebylo prokázáno (a žalovaná to ani netvrdila), že by žalovaná právnímu předchůdci žalobkyně, či následně přímo žalobkyni, zaplatila více, než žalobkyně tvrdila a doložila přehledem úhrad obdržených od žalované, tedy vice než částku 27.480 Kč. Právní předchůdce žalobkyně pohledávky ze Smlouvy postoupil na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum a žalované byla změna v osobě věřitele řádně oznámena. Žalobkyně k doložení a prokázání toho, že právní předchůdce žalobkyně jako úvěrující řádně v souladu se zákonem ověřoval schopnost žalované poskytnutý úvěr splatit, předložila Kartu zákazníka (Žádost o zápůjčku), dle které žalovaná před uzavřením Smlouvy o spotřebitelském úvěru uvedla, že je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako servírka ve společnosti právnická osoba a její čistý měsíční příjem z tohoto zaměstnání činí 14.000 Kč. Žalovaná dle karty zákazníka tvrdila, že má vedle toho ještě vedlejší příjem ve výši 10.000 Kč, který však není v Kartě zákazníka blíže specifikován. Její celkové měsíční příjmy byly tedy uvedeny ve výši 24.000 Kč. Bydlí v nájmu, za který platí 6.000 Kč měsíčně, když druhou polovinu platí partner, její osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) činí 5.500 Kč měsíčně a další výdaje (bez bližší specifikace) činí 2.800 Kč, tedy žalovaná dle Karty zákazníka uvedla svoje celkové měsíční výdaje ve výši 14.300 Kč. Dle Karty zákazníka žalovaná neuvedla žádnou vyživovací povinnost ani splátky úvěrů, zápůjček či hypoték. Na základě toho byl deklarován použitelný příjem (tj. příjmy minus výdaje) ve výši 9.700 Kč. Podle Karty zákazníka měla žalovaná obchodnímu zástupci úvěrujícího doložit pracovní smlouvu, výplatní pásky a nájemní smlouvu. Vedle Karty zákazníka žalobkyně soudu předložila pracovní smlouvu ze dne datum, uzavřenou mezi zaměstnavatelem právnická osoba, IČ: číslo, a žalovanou jako zaměstnancem, ve které bylo sjednáno, že žalovaná nastoupí do práce dne datum jako servírka s tím, že místem výkonu práce je obec, přičemž pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou v délce 3 měsíce. Ohledně mzdy, která zaměstnanci náleží za vykonanou práci pracovní smlouva odkazuje na mzdový výměr, který však nebyl ze strany žalobkyně doložen. Žalobkyně dále doložila špatně čitelnou kopii výplatního lístku žalované za období číslo, dle kterého činila čistá mzda žalované 14.045 Kč, ze které však byla provedena blíže nespecifikovaná srážka (výše této srážky není na předložené fotokopii čitelná) a po této srážce byla k výplatě určena částka 11.415 Kč. Dále žalobkyně doložila kopii výplatního lístku žalované za období číslo, dle kterého činila čistá mzda žalované 6.731 Kč, ze které však byla provedena blíže nespecifikovaná srážka ve výši 635 Kč a po této srážce bylo určeno k výplatě žalované 6.539 Kč. Žalobkyně pak ještě soudu předložila kopii nájemní smlouvy uzavřené dne datum, dle které si žalovaná jako nájemce pronajala v obec byt o velikosti 2+1 na dobu od datum do datum, přičemž dne datum se smluvní strany dohodly na prodloužení nájemní smlouvy o jeden rok, tj. do datum výše nájmu byla od datum upravena na 12.000 Kč + 800 Kč služby, celkem tedy 12.800 Kč Vedle žalované není v nájemní smlouvě uveden žádný další nájemce (např. partner žalované).

8. Podle ust. , (dále jen „“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení a 2 , o spotřebitelském úvěr, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle ustanovení , (dále jen o. z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle ustanovení o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. nař. vl. č. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. příjmení sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni datum, činila 0,25 % (čerpáno z dat dostupných na webová adresa).

16. Podle § 1879 o. z., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.

17. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věc posoudil podle citované právní úpravy a učinil následující právní závěr.

18. Mezi právním předchůdcem žalobkyně – společností právnická osoba (dále též úvěrující věřitel) a žalovanou (dále též spotřebitelem) byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. a násl. . S ohledem na postavení žalované, jako slabší smluvní strany, a obsah uzavírané Smlouvy, je pak nutno obsah této smlouvy a chování smluvních stran posoudit kromě o. z., též podle ustanovení o spotřebitelském úvěru, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavřením v souladu s touto právní úpravou. Úvěrující věřitel poskytl spotřebiteli finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru, úvěrující tak měl zákonnou povinnost prověřit schopnost žalované splatit poskytnutý (úvěr). V této souvislosti byla žalobkyně soudem spolu s předvoláním k jednání vyzvána, aby doplnila žalobní tvrzení o to, jakým konkrétním způsobem právní předchůdce žalobkyně splnil povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit plánovaný úvěr, přičemž soud poukázal na stávající judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR, a současně aby ohledně toho předložila veškeréy a doklady, které měl její právní předchůdce jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalovaného od jeho zaměstnavatele, potvrzení o výši invalidního či starobního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jeho účtu, ověření v registru příjmení, NRKI a BRKI, apod.). Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu a 2 , o spotřebitelském úvěru. Povinností úvěrujícího bylo podle platné právní úpravy před uzavřením takovéto Smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost žalované (tj. schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Žalobkyně v tomto směru tvrdila, že její právní předchůdce jako úvěrující splnil tuto svoji zákonnou povinnost a k důkazu soudu předložila Kartu zákazníka (Žádost o zápůjčku) ze dne datum, pracovní smlouvu žalované ze dne datum, výplatními lístky žalované za období číslo a za období číslo a nájemní smlouvu ze dne datum. Na základě těchto dokladů však soud tvrzení žalobkyně, že její právní předchůdce řádně splnil svoji zákonnou povinnost a řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele (žalované), nemohl přisvědčit. Zákon totiž poskytovateli úvěru ukládá, aby úvěruschopnost spotřebitele posoudil na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. V daném případě je v Kartě zákazníka uvedeno, že žalovaná je zaměstnaná na hlavní pracovní poměr jako servírka ve společnosti právnická osoba a její čistý měsíční příjem z tohoto zaměstnání činí 14.000 Kč. Podle předložených výplatních lístků však za listopad 2017 sice činila čistá mzda žalované 14.045 Kč, avšak z této mzdy byla provedena blíže nespecifikovaná srážka, takže k výplatě žalované pak byla určena pouze částka 11.415 Kč. Dle výplatního lístku žalované za prosinec 2017 pak činila čistá mzda žalované pouhých 6.731 Kč, přičemž i z této částky byla provedena blíže nespecifikovaná srážka ve výši 635 Kč a k výplatě žalované pak bylo určeno pouze 6.539 Kč. Uvedené výplatní lístky tedy rozhodně neosvědčují, že průměrný čistý měsíční příjem žalované z hlavního pracovního poměru činil v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru tvrzených 14.000 Kč. Navíc právní předchůdce žalobkyně nechal zcela bez povšimnutí, že žalované byly z její čisté mzdy prováděny srážky (za listopad 2017 ve výši 2.630 Kč a za prosinec 2017 ve výši 635 Kč), touto skutečností se vůbec nezabýval a žádným způsobem neověřil důvod těchto srážek, byť se mohlo jednat např. o srážky exekuční. Další v Kartě zákazníka tvrzený příjem žalované ve výši 10.000 Kč, který v ní není blíže specifikován, pak nebyl poskytovatelem úvěru ověřován vůbec, anebo to žalobkyně přes výzvu soudu netvrdila ani nedoložila. Navíc dle předložené nájemní smlouvy byla žalovaná povinna platit za pronájem bytu v obec částku 12.800 Kč měsíčně, přičemž jako jediný nájemce je v nájemní smlouvě uvedena pouze žalovaná a nikoli i její partner, takže údaj uvedený v Kartě zákazníka, že ½ nájmu údajně platí partner žalované, opět nebyl řádným způsobem ověřen (anebo to nebylo žalovanou doloženo). Deklarovaný čistý měsíční příjem žalované ve výši 24.000 Kč tedy předloženými listinami rozhodně nebyl osvědčen. Za situace, kdy byl doložen průměrný čistý měsíční příjem žalované za měsíce listopad 2017 a prosinec 2017 pouze ve výši 8.977 Kč (číslo + číslo = 17.954 Kč: 2 = 8.977 Kč), přičemž žalovaná měla pronajatý byt, za který byla povinna platit 12.800 Kč měsíčně, se lze jen podivit, že právní předchůdce žalované neměl důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalované) spotřebitelský úvěr splácet. Pokud za tohoto stavu věci právní předchůdce žalobkyně úvěr žalované poskytl, nelze než uzavřít, že jako poskytovatel úvěru úvěruschopnost žalované řádně nevyhodnotil, a že důsledkem je s ohledem na ustanovení , o spotřebitelském úvěru, neplatnost uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru. Za řádné posouzení úvěruschopnosti pak rozhodně nelze považovat„ spolehnutí se“ na žalovanou tvrzené skutečnosti, nýbrž je třeba na základě těch skutečností a se souhlasem žalované získat další podklady pro řádné posouzení její úvěruschopnosti, což právní předchůdce žalobkyně zjevně neučinil. Porušil-li úvěrující svoji povinnost a přes výše uvedené spotřebiteli úvěr poskytl, je třeba dospět k závěru o neplatnosti takto uzavřené Smlouvy, k nímž soud přihlédne i bez návrhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , , popř. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. , apod.).

19. K námitce žalobkyně, že v případě předmětné Smlouvy podle citované právní úpravy se nejedná o absolutní neplatnost, soud uvádí, že dle gramatického výkladu ust. se sice jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na nerovném postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. 6. 2015, příjmení C497/13 bod 42, Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí.

20. Soud ze shora uvedeného právního názoru vyšel a má tedy za to, že žalobkyně má v tomto případě, právo požadovat po žalované plnění nikoliv z tohoto neplatného právního titulu (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru), ale z titulu bezdůvodného obohacení, když žalovaná předmět úvěru, tj. částku 32.000 Kč, na základě neplatné Smlouvy převzala, což žalovaná potvrdila svým podpisem a v rámci daného soudního řízení převzetí této částky žádným způsobem nezpochybnila. Žalovaná je tedy povinna tuto částku žalobkyni vrátit podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., tedy jako bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná již vrátila žalobkyni částku 27.480 Kč, zůstává ji vrátit žalobkyni částku 4.520 Kč (převzatých 32.000 Kč minus již vrácených 27.480 Kč). Od následujícího data, kdy byla žalované doručena výzva (žaloba, respektive návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), tj. od datum, je pak žalovaná s vrácením bezdůvodného obohacení v uvedeném rozsahu v prodlení a proto soud zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku 4.520 Kč i se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše byla stanovena podle ust. a (viz. výrok I. tohoto rozsudku).

21. S ohledem na výše uvedené právní hodnocení soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (viz. výrok II. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. , když přihlédl k tomu, že žalovaná byla v tomto řízení procesně úspěšnější než žalobkyně a měla by proto právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (viz. výrok III. tohoto rozsudku).

23. Soud rozhodl o povinnosti žalovaného plnit žalobci ve lhůtě 3 dnů, když pro stanovení jiné, než zákonné lhůty nebyly shledány podmínky ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně jako oprávněná podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí dle anebo na exekuci dle exekučního řádu.