Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 347/2021-11
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Radomírem Josiek ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 7 470 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 14. 6. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá o částku 1 471 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. 6. 2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5,32 Kč za dobu od 14. 6. 2021 do
29. 6. 2021.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 893 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 999 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 14. 6. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá o částku 1 471 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. 6. 2021 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 5,32 Kč za dobu od 14. 6. 2021 do 29. 6. 2021. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 893 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 7 470 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. 6. 2021 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 14. 6. 2021 do 29. 6. 2021 ve výši 27,02 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel prostřednictvím prostředků na dálku s žalobkyní smlouvu úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 198 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč do 30 dnů od poskytnutí úvěru, tedy do 6. 1. 2021. Žalovaný si prodloužil splatnost úvěru o 30 dnů, za což je povinen uhradit poplatek ve výši 594 Kč. Součástí žalované částky jsou účelně vynaložené náklady v celkové výši 300 Kč a smluvní pokuta za nesplnění závazku ve výš 180 Kč. Žalovaný byl původním věřitelem lustrován z veřejně dostupných databází SOLUS, Centrální evidencí exekucí, insolvenčního rejstříků i v rejstříku BRKI a NRKI a nebyly zjištěny pochyby ohledně úvěruschopnosti žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na úvěr neuhradil ničeho a dlužnou částku neuhradil ani přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Z listin předložených žalobkyní, a to výpisu o proplacení smlouvy, výpisu o čerpání o úhradách úvěru, výzvy k úhradě z 14. 5. 2021 včetně podacího lístku a potvrzení o provedené platbě z
29. 8. 2017 byl zjištěn skutkový stav, dle kterého prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které byl žalovanému poskytnut dne
datum úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit tuto jistinu, navýšenou o poplatek za poskytnutí úvěru do třiceti dnů. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze lustrací z veřejně dostupných databází. Dopisem ze dne 14. 5. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 7 470 Kč do třiceti dnů od sepsání výzvy.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 6 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona
č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze lustrací z veřejně dostupných databází a neověřoval si jeho příjmy a výdaje. Z tohoto tvrzení je patrno, že nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný uhradil pouze 1 Kč. Proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 5 999 Kč. Žalovaný byla vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 2. 2. 2021, který mu byl doručován téhož dne prostřednictvím České pošty, s.p. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 14. 5. 2021 a třicetidenní lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 13. 6. 2021. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením dlužné částky následujícího dne po uplynutí lhůty a dle § 1970 občanského zákoníku je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky ve výši 8,25 % ročně od
14. 6. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
10. Protože žalobkyně byla ve sporu úspěšná v převážné výši a neúspěšná byla v rozsahu 20 %, přiznal jí soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů v rozsahu rozdílu mezi procesním úspěchem a neúspěchem, tj. v rozsahu 60 %. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b), tři režijní paušály po 100 Kč, což po zvýšení o DPH a připočtení soudního poplatku 400 Kč činí celkem
1 489 Kč 60 % těchto nákladů tedy činí 893 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.