Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 90/2022-13
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 11.040 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 3.040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.040 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.013,40 Kč k rukám zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.000 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky 3.040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3.040 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.013,40 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Žalobou podanou dne 13. 1. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 11.040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11.040 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 1. 1. 2021 mezi společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (původní věřitel) jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalovanému zápůjčku v celkové výši 8.000 Kč, která měla být splacena nejpozději dne 17. 5. 2021 spolu se sjednaným poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3.040 Kč. Žalovaný zápůjčku v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaná částka sestávala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 8.000 Kč a z nesplaceného poplatku za zpracování žádosti poskytnutí zápůjčky ve výši 3.040 Kč. K uzavření smlouvy o zápůjčce došlo prostřednictvím webové stránky webová adresa. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny dne 17. 4. 2021 převodem na bankovní účet žalovaného č. č. bankovní účet, který uvedl ve smlouvě za užití osobního přístupového hesla. Žalovaný na dluh nic neuhradil přes upomínky ze strany žalobce. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o zápůjčce, požadoval žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu jeho bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 9. 5. 2022. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce s uvedeným postupem souhlasil již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.
Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázaná skutková tvrzení žalobce uvedená shora, tedy že mezi společností právnická osoba a žalovaným byla dne 17. 4. 2021 uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku smlouva o zápůjčce č. 719091. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 8.000 Kč bezhotovostním převodem na účet označený žalovaným ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem na zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3.040 Kč do 17. 5. 2021. Žalovaný však neuhradil z titulu uvedené smlouvy ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 postoupil původní věřitel právnická osoba i předmětnou pohledávku za žalovaným žalobci. Dopisem ze dne 9. 10. 2021 oznámila společnost právnická osoba žalovanému, že pohledávka vzniklá na základě výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobci a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 13.488 Kč žalobci.
Dle § 2390 o. z. Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 o.z. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Soud předně dovodil, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem právnická osoba Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že na místo žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.
Mezi společností právnická osoba a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Současně je zřejmé, že žalovaný byl při uzavření smlouvy v postavení spotřebitele, právní předchůdce žalobce byl v postavení podnikatele. Věc je tedy nutno posuzovat rovněž podle ustanovení upravujících spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.). Bylo prokázáno, že původní věřitel žalovanému částku 8.000 Kč jako předmět úvěru poukázal na jím označený účet. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci jistinu a tzv. poplatek za zpracování žádosti poskytnutí zápůjčky, který byl sjednán pevnou částkou 3.040 Kč. Ujednání o poplatku je třeba kvalifikovat jako ujednání o úroku v souladu s platným ust. § 2392 o.z.
V řízení nebylo náležitě prokázáno, že právní předchůdce žalobce splnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Soud by mohl dovodit, že právní předchůdce žalobce náležitě prověřil úvěruschopnost žalovaného, pokud by bylo prokázáno, že ověřené příjmy žalovaného poté, kdy splní závazky související s uspokojováním každodenních potřeb (bydlení apod.), jakož i další zákonné závazky (vyživovací povinnosti, eventuální další smluvní závazky), umožní ve lhůtě 1 měsíce vrátit jak dlužnou jistinu, tak i poplatek za poskytnutí úvěru. Doklady o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla náležitě ověřena, však předloženy nebyly. Za těchto okolností nelze dovodit, že úvěruschopnost žalovaného byla náležitě prověřena, ani že úvěr byl poskytnut v rozsahu přiměřeném jeho skutečným majetkovým poměrům. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti věřitele je neplatnost smlouvy.
Žalobce se tak mohl podle ustanovení upravujících bezdůvodné obohacení úspěšně domáhat pouze vrácení dlužné jistiny. Poukázání předmětu úvěru na účet označený žalovaným bylo prokázáno. Naproti tomu žalovaný, který byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokázal, že dlužnou jistinu ve sjednané lhůtě splatil. Soud proto žalobci přiznal částku 8.000 Kč, která představuje poskytnuté peněžní prostředky právním předchůdcem žalobce žalovanému, a to spolu s úrokem z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 353/2013 Sb. V části o požadovaný poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3.040 Kč pak žalobu výrokem II. rozsudku zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný v 72,5 % a neúspěšný v 27,5 %, náleží mu nárok na náhradu 45 % důvodně vynaložených nákladů řízení. Žalobci by při plném úspěchu ve věci příslušely náklady v částce 2.252 Kč, a sice zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve výši 900 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky, sepis žaloby) po 300 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč a náhrada DPH ve výši 21 % z odměny a paušálů. Dle shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu ve věci vznikl žalobci nárok na náklady řízení ve výši 1.013,40 Kč Náklady řízení se podle § 149 odst. 1 o.s.ř. platí zástupci žalobce.
Při rozhodování o nákladech řízení soud v projednávaném případě dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu postoupených dlužných spotřebitelských úvěrů v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků ze smluv o úvěrech je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti.
Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud vzhledem k pasivitě žalovaného v řízení neshledal důvody pro delší lhůtu k plnění či k rozhodnutí o splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.