Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 266/2021-72

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 29.055,14 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.035 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.035 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 4.880,77 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 440,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.063,54 Kč, zákonných úroků z prodlení z částky 2.722,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75% ročně, úroku 29% ročně z částky 2.722,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.351,63 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.851,96 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12.921,05 Kč od 19. 12. 2020 do 25. 1. 2021, zákonných úroků z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 2.886,05 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 12.921,05 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10.035 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.035 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 4.880,77 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 440,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.063,54 Kč, zákonných úroků z prodlení z částky 2.722,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 9,75% ročně, úroku 29% ročně z částky 2.722,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2.351,63 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.851,96 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 12.921,05 Kč od 19. 12. 2020 do 25. 1. 2021, zákonných úroků z prodlení ve výši 1,50 % ročně z částky 2.886,05 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 12.921,05 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 29.055,14 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce číslo dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou. Tvrdila, že před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalované a poskytla jí částku ve výši 15.000 Kč. Žalovaná na poskytnutou zápůjčku uhradila celkem 4.965 Kč Poslední splátka byla stanovena na 19. 3. 2020. Žalobkyně požaduje uhradit dlužnou jistinu 12.921,05 Kč, poplatek ve výši 11.253,32 Kč, kapitalizované úroky 2.851,96 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 2.351,63 Kč a plynoucí úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny a zákonné úroky z prodlení. Dále žalobkyně tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní společností právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které žalovaná obdržela peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Na danou zápůjčku žalovaná uhradila celkem částku 14.009 Kč Poslední splátka byla stanovena ke dni 21. 8. 2019. Žalobkyně požaduje uhradit dlužnou jistinu 2.722,18 Kč, dlužný poplatek 2.158,59 Kč, kapitalizované úroky ve výši 1.063,54 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 440,14 Kč, plynoucí úroky ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny a plynoucí zákonné úroky z prodlení.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud následující skutkový stav věci a má za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o zápůjčce (smlouva o zápůjčce). Aktivní legitimaci k podání žaloby pak žalobkyně prokázala předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy smlouvy seznamu postoupených pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum zjistil soud, že žalovaná na základě této smlouvy obdržela v hotovosti při uzavření smlouvy částku ve výši 15.000 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 3.676 Kč, administrativní poplatek ve výši 6.980 Kč a částka za vedení zákaznického účtu ve výši 4.125 Kč. Zapůjčená částka měla být splacena formou 18 měsíčních splátek po 1.655 Kč, a to v hotovosti do rukou oprávněného zástupce poskytovatele zápůjčky (smlouva o zápůjčce). Žalovaná na daný případ uhradila celkem částku ve výši 4.965 Kč (tvrzení žalobkyně, tabulka umoření). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná je zde identifikována rodným číslem jako fyzická osoba a nejedná se o podnikatele. Je uvedena adresa trvalého pobytu příjmení jméno anonymizováno, obec. Dosažené vzdělání základní, rodinný stav rozvedená. Údaje o zaměstnání je plný pracovní úvazek, zaměstnání ověřeno pracovní smlouvou a výplatními páskami, pracovní zařazení pokojská v anonymizována dvě slova obec. Pravidelný měsíční příjem celkem 38.792 Kč, z toho příjem žalované 8.792 Kč. Běžné měsíční výdaje 4.500 Kč, z toho interní splátky 1.422 Kč Pracovní smlouva byla poskytnuta za období od 20. 8. 2018 do 31. 12. 2019 a 2 výplatní pásky za období červen a červenec 2018 (karta zákaznická).

5. Dále bylo z předložených listinných důkazů žalobkyní zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které obdržela žalovaná částku ve výši 10.000 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 1.789 Kč, administrativní poplatek ve výši 4.180 Kč a poplatek za komfortní splácení a vedení zákaznického účtu ve výši 2.948 Kč, 60 měsíčních splátek po 316 Kč a byl sjednán hotovostní režim splátek, tedy splácení do rukou oprávněného zástupce (smlouva o zápůjčce). Žalovaná na daný případ uhradila celkem částku 14.009 Kč (tvrzení žalobkyně, tabulka umoření). Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná uvedla celkový pravidelný měsíční příjem 43.556 Kč, z toho příjem žalované 8.556 Kč, ostatní příjmy žadatele 15.000 Kč a další příjmy domácnosti 20.000 Kč. Žalovaná uvedla odhadované měsíční příjmy 5.515 Kč. Dále je uvedena ověřená pracovní smlouva z 26. 1. do 31. 12. 2018 a výplatní pásky za duben a květen 2018. Dále je uveden plný pracovní úvazek jako dělnice ve výrobě právnická osoba obec. Dále je uveden údaj dosažené vzdělání učňovské a druh bydlení nájemní, rodinný stav rozvedená (karta zákazníka).

6. Po právní stránce posoudil soud uzavřené smlouvy dle jejich obsahu jako smlouvy o úvěru, když jejich předmětem je poskytnutí peněžních prostředků úvěrovanému a závazek úvěrovaného peněžité poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Soud tedy posoudil obě smlouvy dle ust. § 2395 a násl. obč. zákoníku s tím, že dovodil, že smlouvy byly uzavřeny ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi právní předchůdkyní žalobkyně podnikatelkou v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

7. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle

§ 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

8. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu zákona

č. o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, což vyplývá ze samotných tvrzení uvedených v žalobě. Žalobkyně odkazuje na předložené zákaznické karty k oběma smlouvám, ze kterých učinil soud skutková zjištění, viz shora. Bylo zjištěno, že žalovaná uvedla jí předpokládané příjmy domácnosti a měsíční výdaje. První smlouva o zápůjčce byla uzavřena v anonymizováno rok a druhá smlouva o zápůjčce byla uzavřena v anonymizováno rok. Přesto se údaje ve 2 zákaznických kartách liší, když žalovaná vždy uvádí jiný měsíční příjem domácnosti a také jiné výdaje v domácnosti. Také její čistý měsíční příjem domácnosti se v těchto kartách liší. Je uvedeno, že žalovaná předložila pracovní smlouvy a výplatní pásky. U každé pracovní smlouvy je však uvedeno, že byla uzavřena na dobu určitou. Oproti tomu však byl každý úvěr poskytnut na dobu delší, než bylo trvání pracovní smlouvy na dobu určitou. Z toho má soud za prokázané, že v případě takovýchto zjištěné bylo zjevné, že žalovaná není schopna poskytnutý úvěr splácet. Dále poskytovatelem úvěru nebylo vůbec zjišťováno, jaké má žalovaná náklady na dopravu do zaměstnání, zdravotní stav, záliby. Nebyly pak vůbec prověřovány údaje sdělené žalovanou jako celkový příjem domácnosti a celkové výdaje domácnosti, a to ani údaje tvrzené žalovanou ohledně jejího čistého měsíčního příjmu a jejích výdajů. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a neprověřila otázku příjmů a ani výdajů žalované a nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru a dospěl k závěru, že jsou obě sjednané smlouvy s ohledem na shora citovanou právní úpravu absolutně neplatné.

10. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část (-654). Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240-244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne

20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C číslo, EU:C číslo, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -277/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno příjmení ve věci C -616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C -679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008 /4//, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

11. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

12. S ohledem na neplatnost obou smluv o úvěru jsou si pak strany neplatných smluv povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. , podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

13. S ohledem na výše uvedené soud v prvém případě, tedy co se týká smlouvy o zápůjčce ze dne datum, vyhověl žalobě co do poskytnuté částky ve výši 15.000 Kč ponížené o žalovanou provedené úhrady ve výši 4.965 Kč, tedy co do částky ve výši 10.035 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky, když na straně žalované vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v této výši. Další uplatněné nároky žalobkyně jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty. Zákonné úroky z prodlení byly přiznány v souladu s  ve výši dle nař. vlády č. , a to od 26. 1. 2021, když soud přiznal a posoudil splatnost nároky z titulu bezdůvodného obohacení v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 15. 12. 2005, dle kterého splatnost závazku k vydání bezdůvodného obohacení – povinnost k plnění – nastává dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník vyzván k plnění. Dle obsahu spisu byl dlužník vyzván k plnění oznámením o postoupení pohledávek, které mu bylo zasláno 25. 1. 2021 (oznámení o postoupení pohledávek a podací lístek ). Co se týká druhé smlouvy o zápůjčce, bylo zjištěno, že žalovaná obdržela peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč a uhradila částku ve výši 14.009 Kč a v tomto případě poskytnutý úvěr přeplatila a na její straně nevzniklo na úkor žalobkyně žádné bezdůvodné obohacení a v tomto případě co se týká této smlouvy a jejich nároků, tak byly všechny nároky posouzeny jako nedůvodné a zamítnuty.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud dle ust. a procesně úspěšné žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení, když tato žádné neuplatňovala a dle obsahu spisu je zřejmé, že jí ani nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).