Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 43/2019-72
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Doupovcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 3.200 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 940 Kč,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbývající části, tedy ohledně úroku ve výši 560 Kč, poplatků za zaslané výzvy k zaplacení ve výši 1.200 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.000 Kč od datum do datum a smluvní pokuty ve výši 940 Kč se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2.000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbývající části, tedy ohledně úroku ve výši 560 Kč, poplatků za zaslané výzvy k zaplacení ve výši 1.200 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.000 Kč od [datum] do [datum] a smluvní pokuty ve výši 940 Kč se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne datum, domáhala po žalované zaplacení jistiny ve výši 2.000 Kč, smluvního úroku ve výši 560 Kč, poplatků za zaslané výzvy k zaplacení ve výši 1.200 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2.000 Kč od datum do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 940 Kč. Návrh odůvodnila tím, že žalovaná se prostřednictvím internetové domény žalobkyně registrovala do systému žalobkyně za účelem využívání jejích služeb a v elektronické formě požádala žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 2.000 Kč a o zaslání uvedené částky na běžný účet žalované č. bankovní účet. Potvrzením o schválení úvěru číslo bylo žádosti žalované vyhověno a dne datum došlo k uzavření Smlouvy o úvěru reg. číslo (dále jen„ Smlouva o úvěru“). Na základě této Smlouvy o úvěru poskytla žalobkyně žalované dne datum úvěr ve výši 2.000 Kč, a to bezhotovostním převodem na shora specifikovaný běžný účet žalované. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit spolu se smluvním úrokem z úvěru ve výši 560 Kč ve lhůtě uvedené ve Smlouvě o úvěru a konečná splatnost úvěru tak nastala přímo ze smlouvy dne datum. Žalovaná však povinnost vrátit úvěr nesplnila, ačkoliv k tomu byla opakovaně žalobkyní vyzývána. Za zaslané výzvy si žalobkyně vyúčtovala poplatky v celkové výši 1.200 Kč a uplatnila též nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ode dne datum do zaplacení. Žalobkyně po žalované požadovala i zaplacení smluvní pokuty ve výši 940 Kč, což odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla v článku VIII. bod 8.4. Smlouvy o úvěru sjednána dohoda o smluvní pokutě, kterou se žalovaná v případě prodlení s úhradou jistiny zavázala uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení s tím, že celková výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout 1.000 Kč. Žalovaná však ke dni podání žaloby své závazky neuhradila ani zčásti.
2. Okresní soud v Prostějově návrhu žalobkyně na vydání platebního rozkazu vyhověl platebním rozkazem ze dne 30. 10. 2019, č.j. 15 C 43/2019-23, který byl však následně zrušen usnesením ze dne 31. 3. 2020, č.j. 15 C 43/2019-37, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
3. Soud následně v souvislosti s nařízením ústního jednání v dané věci vyzval žalobkyni, aby doplnila skutková tvrzení uvedená v žalobě tak, že doplní, jakým konkrétním způsobem splnila před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum povinnost prověřit schopnost žalované splatit plánovaný úvěr tak, jak vyžaduje stávající judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu (III. ÚS 4129/18, 33 Cdo 201/2018), tj. aby zejména uvedla, na základě jakých informací získaných od spotřebitele (žalované), databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo jiných zdrojů (o příjmech a výdajích spotřebitele, o způsobu plnění dosavadních dluhů, příp. o hodnotě majetku, či jiných skutečnostech), byla úvěruschopnost žalované posouzena, jakým způsobem a s jakým výsledkem (tj. zda na základě získaných informací byly či mohly být důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), a aby ohledně toho předložila veškeré listiny a doklady, které měla jako poskytovatel úvěru k dispozici ke dni uzavření Smlouvy o úvěru (tj. zejména potvrzení o výši příjmu žalované od jeho zaměstnavatele, potvrzení o výši invalidního důchodu, daňové přiznání, výpisy z jejího účtu, ověření v registru příjmení, NRKI a BRKI, apod.). Soud přitom žalobkyni upozornil, že nebude-li řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti doloženo, může být uzavřená smlouva posouzena jako neplatná ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a poukázal na rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, podle něhož mj. články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a rovněž brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
4. V doplnění žaloby, které bylo soudu doručeno dne datum, žalobkyně uvedla, že při posuzování schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr vycházela z dohody o provedení práce předložené žalovanou a dále z informací poskytnutých žalovanou v rámci rozhovoru uskutečněného v rámci procesu registrace žalované v systému žalobkyně a z lustrací žalované v nebankovním registru, kdy výsledky prověřování jsou shrnuty v dokumentu Nabídka úvěru číslo Informace pro kontrolu a úvěruschopnost. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uvedla, že proti ní není vedeno insolvenční ani exekuční řízení, že nevyživuje žádnou osobu mladší 18-ti let a že čistá výše jejího měsíčního příjmu činí 9.555 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že úvěr byl žalované poskytnut na její běžný účet č. bankovní účet, vedený právnická osoba, neboť tento účet žalovaná označila jako své bankovní spojení a na důkaz existence tohoto účtu zaslala žalovaná žalobkyni kopii smlouvy o bankovních službách. Žalobkyně pak žalované úvěr poskytla prostřednictvím účtu žalobkyně u právnická osoba, s.r.o., IČO, která je provozovatelem platební brány. O provedení předmětné platby vystavila právnická osoba, s.r.o., potvrzení, které žalovaná předložila k důkazu. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že s ohledem na bankovní tajemství není schopna obstarat svojí cestou u právnická osoba, informaci o tom, pro koho je nebo byl veden účet č. bankovní účet, na který byla částka 2.000 Kč poukázána, a navrhla, aby soud postupem dle ustanovení § 129 odst. 2 o.s.ř. od právnická osoba, jako důkaz opatřil informaci, zda uvedený účet byl ke dni poskytnutí úvěru, tj. ke dni datum, veden pro žalovanou, zda byla na tento účet připsána částka 2.000 Kč a komu ke dni datum náležela k uvedenému účtu dispoziční práva.
5. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena spolu s výzvou k vyjádření postupem dle ust. § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nevyjádřila, v řízení zůstala po celou dobu zcela nečinná. Předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den datum, které bylo žalované doručováno na adresu jejího trvalého pobytu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel jako místo jejího trvalého pobytu, si žalovaná nepřevzala a soud je v souladu s ust. § 49 odst. 4 o. s. ř. považuje za doručené dnem datum. Za těchto okolností lze konstatovat, že žalovaná byla řádně předvolána k ústnímu jednání, avšak bez omluvy se k němu nedostavila. K jednání se nikdo nedostavil ani za žalobkyni, která svoji nepřítomnost i nepřítomnost svého právního zástupce předem řádně omluvila a vyslovila souhlas s tím, aby soud věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti a v nepřítomnosti jejího právního zástupce u jednání. Soud tudíž v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v dané věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení, přičemž provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to konkrétně dokumentem označeným jako Nabídka úvěru číslo dokumentem označeným jako„ Informace pro kontrolu a úvěruschopnost“, obsahující informace poskytnuté žalovanou před uzavřením úvěrové smlouvy, Dohodou o provedení práce uzavřenou mezi právnická osoba, s.r.o., a žalovanou, Historií lustrací a hodnocením žalované od právnická osoba s. r. o, Potvrzením o schválení úvěru číslo ze dne datum, Smlouvou o úvěru číslo z datum, Potvrzením o provedené platbě z účtu společnosti právnická osoba, vystaveným právnická osoba cz, s.r.o. dne datum, výzvami k okamžité úhradě dluhu, předžalobní výzvou ze dne datum a poštovním podacím archem ze dne datum, jakož i sdělením informací ohledně účtu č. bankovní účet, které si soud vyžádal od právnická osoba, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci:
6. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne datum Smlouvu o úvěru číslo to prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku podle § 562 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy byla žalované na její bankovní účet vyplacena částka 2.000 Kč, kterou se žalovaná podle Smlouvy o úvěru zavázal vrátit do 14 dnů od jejího čerpání, a to společně se smluvním úrokem, jehož sazba v případě včasného vrácení byla stanovena ve výši 0,036 % p. a. a v případě prodlení se splacením činí ve výši 730 % p. a. (počítáno vždy ode dne poskytnutí úvěru). Pro případ prodlení pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od prvního dne prodlení do zaplacení, nejvýše však do částky 1.000 Kč. Dle dokumentu„ Informace pro kontrolu a úvěruschopnost“ byla žalovaná v době poskytnutí úvěru zaměstnána ve právnická osoba s. r. o. a její čistý měsíční příjem činil 9.555 Kč, neměla žádné dluhy vůči třetím osobám, bydlela v nájmu, byla svobodná a neměla žádné vyživovací povinnosti k osobám mladším 18 let. Žalobkyně jako jedinou listinu osvědčující správnost údajů uvedených žalovanou a zaznamenaných do dokumentu„ Informace pro kontrolu a úvěruschopnost“ soudu předložila Dohodu o provedení práce uzavřenou mezi právnická osoba, s.r.o. a žalovanou, kterou se žalovaná jako zaměstnanec zavázala provést od datum do datum tuto práci: výpomoc na výrobě TM v rozsahu 300 hodin s tím, že za řádně provedenou práci vyplatí zaměstnavatel žalované jako zaměstnanci odměnu ve výši 98 Kč za hodinu. Jiné dokumenty k ověření finanční a majetkové situace žalované žalobkyně nepředložila a ani netvrdila, že by si další takové dokumenty od žalované před uzavřením Smlouvy o úvěru vyžádala. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná svůj dluh ani zčásti neuhradila, přičemž žalovaná, která byla v průběhu řízení zcela procesně pasivní, v tomto směru netvrdila ani neprokázala nic jiného. Žalobkyně žalované postupně zaslala čtyři upomínky, přičemž za každou z nich žalované v souladu se svým Sazebníkem poplatků vyúčtovala poplatek ve výši 300 Kč, celkem tedy 1.200 Kč. Dne datum pak žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalované předžalobní výzvu s tím, že pokud žalovaná všechny své dluhy vůči žalobkyni nevyrovná do 7 dnů ode dne tohoto dopisu, nezbude žalobkyni než zahájit jejich soudní a následně exekuční vymáhání. Ani poté však žalovaná svůj dluh ani zčásti neuhradila.
7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 580 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
12. Podle ust. § 1968 věta první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. příjmení sazba stanovená Českou národní bankou, platná ke dni datum, činila 1,00 % (čerpáno z dat dostupných na webová adresa).
13. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 2.000 Kč a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit včetně smluvního úroku do 14 dnů od jejího poskytnutí, tedy do datum. S ohledem na postavení žalované jako spotřebitele, tedy slabší smluvní strany, a obsah uzavřené smlouvy je nutno její obsah a chování smluvních stran posoudit (kromě citovaných ustanovení o. z.) podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, a zkoumat, zda úvěrující postupoval před a při jejím uzavření v souladu s touto právní úpravou. Povinností úvěrujícího bylo před uzavřením smlouvy mimo jiné řádně posoudit úvěruschopnost žalované (schopnost žalované řádně splácet poskytnutý úvěr). Bylo zjištěno, že žalobkyně při posuzování schopnosti žalované (spotřebitele) vycházela jednak z různých soukromých i veřejných registrů a jednak ze žalovanou poskytnutých údajů o jejích příjmech a výdajích. K ověření údajů poskytnutých žalovanou měla žalobkyně k dispozici pouze dohodu o provedení práce uzavřenou mezi právnická osoba s.r.o. a žalovanou. To je však dle názoru soudu z hlediska řádného posouzení úvěruschopnosti žalované a ověření žalovanou tvrzené výše příjmů a výdajů zcela nedostačující. Nebylo zjištěno, že by žalovaná před poskytnutím úvěru ověřovala, zda žalovaná na základě předložené dohody o provedení práce skutečně nějakou práci již vykonala, v jakém rozsahu a jakého reálného výdělku tím dosáhla. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila, že by si od žalované vyžádala výpisy z jejího účtu. Především se pak prakticky vůbec nezajímala o skutečné výdaje žalované, vystačila si pouze s jejím tvrzením, že bydlí v nájmu a nemá žádné dluhy ani vyživovací povinnosti. Za tohoto stavu věci má soud na rozdíl od argumentace žalobkyně za to, že žalobkyně jako odborník – podnikatel svým povinnostem nedostála a úvěruschopnost žalované řádně nezkoumala a tudíž ani nemohla dostatečně posoudit. Nejzákladnějším hlediskem při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele musí nutně být jeho skutečné, aktuální a individuální poměry, neboť lustrace v různých registrech sice může pomoci vyloučit z poskytování úvěrů osoby, které již mají nějakou negativní platební historii, ale žádným způsobem nereflektují poměry ani platební morálku osob, které dosud smlouvy o úvěrech a zápůjčkách neuzavíraly, a nelze spoléhat ani na to, že se poměry zkoumané osoby od posledně zjištěných údajů nezměnily. V daném případě žalobkyně ve věci zjišťování skutečných poměrů žalované dle názoru soudu nepostupovala dostatečně důkladně, neboť nelze za řádné posouzení úvěruschopnosti považovat pouhé„ spolehnutí se“ na žalovanou tvrzené skutečnosti a žalobkyně si od žalované či s jejím souhlasem měla vyžádat potřebné podklady pro posouzení její skutečné finanční situace, jako například výpisy z účtu žalované, potvrzení o výši příjmu žalované, kalendář plateb a záloh energií, SIPO apod. V situaci, ve které úvěrující tyto podklady řádně nevyžádá, není možné řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě jen jeho prohlášení, kromě toho nelze připustit přesouvání odpovědnosti za řádné zjištění úvěruschopnosti na žadatele o úvěr. Podnikatel – úvěrující nemůže se zprostit své povinnosti zkoumat úvěruschopnost s odkazem na proklamaci žalované, ale musí postupovat s odbornou péčí a tyto skutečnosti řádně ověřit a posoudit. Soud z těchto důvodů uzavírá, že žalobkyně nedostála svým povinnostem vyplývajícím z ust. § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a nemohla si být jista, že úvěr bude žalovanou řádně splácen. Vzhledem k tomu, že žalobkyně přesto žalované úvěr poskytla, dopustila se porušení ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a smlouvu je tudíž třeba považovat za neplatnou. K této neplatnosti soud navzdory textu ustanovení přihlíží i bez návrhu, a to v souladu s judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33Cdo 2178/2018). Dle gramatického výkladu ust. § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se sice jedná o neplatnost relativní, ale takový výklad zákona nemůže v širších souvislostech obstát. Podle názoru soudu se jedná o neplatnost absolutní. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na nerovném postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly. Právní názor soudu se opírá zejména o rozhodovací praxi soudního dvora Evropské unie, který průřezově pro spotřebitelské právo vymezuje soudu prostor pro postup z úřední činnosti. Kromě možnosti zabývat se platností z úřední činnosti, čemuž nasvědčuje nezbytnost stanovit neplatnost jako absolutní, nelze pominout ani jistou modifikaci zásady, že neznalost práva neomlouvá. V rozsudku ze dne 4. 6. 2015, příjmení C497/13 bod 42, Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že zde hrozí nebezpečí, že spotřebitel se nedovolá svého práva, neboť o něm neví. Přitom podstatou právního stanoviska je právě skutečnost, že ekonomicky silnější subjekt prostřednictvím poskytování profesionálních právních služeb má na rozdíl od spotřebitele výhodu znalosti právní úpravy, využívající ve svůj prospěch, pročež je absence informovanosti spotřebitele vyvažována zásahem zvenčí.
14. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak bylo možné uplatněný nárok žalobkyně podřadit pod ustanovení občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Jak již bylo uvedeno, z obsahu spisu a z připojených listin (zejména ze sdělení informací ohledně účtu č. bankovní účet, které si soud vyžádal od právnická osoba) bylo totiž prokázáno, že žalované byla částka 2.000 Kč, kterou jí žalobkyně poukázala, připsána na její účet, ke kterému měla žalovaná v době připsání uvedené částky výlučné dispoziční právo. Žalovaná pak uvedenou částku žalobkyni ani zčásti nevrátila (v průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno nic jiného). Žalovaná je tedy nadále povinna žalobkyni vrátit poskytnutou částku 2.000 Kč a soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Ode dne uplynutí sedmidenní lhůty k plnění, stanovené žalobkyní žalované v předžalobní výzvě k plnění (považováno za faktickou výzvu k plnění), tj. ode dne datum, je žalovaná s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne prodlení žalovaného (viz. výrok I. tohoto rozsudku). S ohledem na zastávaný právní názor pak soud žalobu ve zbývajícím rozsahu, aniž by se zabýval přiměřeností úroků a smluvní pokuty, zamítl (viz. výrok II. tohoto rozsudku).
15. Lhůta ke splnění uložené povinnosti byla žalované stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci rozsudku.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když přihlédl k tomu, že žalovaná byla procesně úspěšnější než žalobkyně (při posouzení poměru celkové žalované částky ve vztahu k částce, kterou soud žalobkyni tímto rozsudkem vůči žalované přiznal) a měla by proto právo na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení, ale podle obsahu spisu jí žádné náklady tohoto řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může žalobkyně jako oprávněná podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí dle občanského soudního řádu anebo na exekuci dle exekučního řádu.