Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
23 C 225/2021-28
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 21 300 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 083,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 083,33 Kč od 26.1.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 4 216,67 Kč s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 4 693,77 Kč, úrokem z úvěru ve výši 8,05% ročně z částky 20 000 Kč od 24.6.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 679,99 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 21 300 Kč od 24.6.2021 do 25.1.2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 216,67 Kč od 26.1.2022 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 453,06 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 083,33 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 083,33 Kč od 26.1.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do zaplacení částky 4 216,67 Kč s kapitalizovaným úrokem z úvěru ve výši 4 693,77 Kč, úrokem z úvěru ve výši 8,05% ročně z částky 20 000 Kč od 24.6.2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 679,99 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 21 300 Kč od 24.6.2021 do 25.1.2022, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 216,67 Kč od 26.1.2022 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 453,06 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou, včetně jejího doplnění ze dne 13.10.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku 21 300 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 8.2.2007 postžirový účet č. bankovní účet a dne 26.4.2019 smlouvu o kontokorentu, (dále jen,, Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 20 000 Kč s úvěrovým úrokem ve výši 17,9% ročně. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání jím deklarovaného příjmů ve výši částka a výdajů ve výši částka a kontrolou insolvencí a exekucí a dále bylo ověřeno, že žalovaného účet nevykazuje nestandartní transakce, k těmto tvrzením však nepředložila žádný důkaz. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti a překročil úvěrový limit, proto žalobkyně úvěr ve výši 20 000 Kč zesplatnila ke dni 30.7.2020. Žalovaný celkem vyčerpal 1 119 242,53 Kč, uhradil 1 102 159,20 Kč. Žalobkyně dále požaduje částku 1 300 Kč za zaslané upomínky ze dne 15.3.2020, 15.4.2020, 19.5.2020. Přes výzvu zástupce žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřili, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Ze Smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 26.4.2019 soud zjistil, že se žalobkyně se zavázala poskytnou žalovanému peněžní prostředky formou kontokorentu na jeho účtu do výše úvěrového limitu 20 000 Kč, ve smlouvě byl sjednán úrok ve výši 17,90 % ročně. V bodě 5 Smlouvy byly sjednány poplatky za první a další upomínku ve výši 300 Kč a poplatek za výzvu ve výši 500 Kč.
Před uzavřením Smlouvy žalovaný v Žádosti o poskytnutí úvěru číslo uvedl, že je svobodný, podnikatel.
Žalobkyně ke svému podání ze dne 13.10.2021 přiložila výpis z účtu, žalobkyně sama však neuvedla žádná tvrzení, která by tímto výpisem z účtu prokazovala. Soud z tohoto výpisu nezjistil žádné skutečnosti vzhledem k použitým zkratkám bez bližšího vysvětlení.
Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 1.8.2020 soud zjistil, že žalobkyně vzhledem k prodlení žalovaného se splácením úvěru dluh ve výši 22 902,68 Kč zesplatnila ke dni 20.7.2020.
Z výzev ze dne 15.3.2020, 15.4.2020, 19.5.2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dluhu.
Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 31.5.2021 podané na poště dne 31.5.2021 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu ve výši 27 285,76 Kč.
5. Po zhodnocení shora uvedených důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 26.4.2019 uzavřela žalobkyně se žalovaným Smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 20 000 Kč s úvěrovým úrokem ve výši 17,9% ročně. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání jím deklarovaného příjmů ve výši částka a výdajů ve výši částka a kontrolou insolvencí a exekucí, k těmto tvrzením však nepředložila žádný důkaz, resp. z jí předloženého výpisu z účtu nelze tato tvrzení dovodit.. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti a překročil úvěrový limit, proto žalobkyně úvěr ve výši 20 000 Kč zesplatnila ke dni 30.7.2020. Žalovaný celkem vyčerpal 1 119 242,53 Kč, uhradil 1 102 159,20 Kč. Žalobkyně dále požaduje částku 1 300 Kč za zaslané upomínky ze dne 15.3.2020, 15.4.2020, 19.5.2020. Přes výzvu zástupce žalobkyně žalovaný dluh nezaplatil
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30.6.2020, („ o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23.4.2020, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
10.. Dle § 580 odst.1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle § 1958 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
13. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
14. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jejích měsíčních příjmů a výdajů, dospěl soud k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
16. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
17. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci, kdy žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného ohledně jeho měsíčních příjmů a výdajů, aniž by tato tvrzení ověřila (např. daňovým přiznáním, doklady SIPO), tudíž dle názoru soudu úvěruschopnost žalovaného neposoudila s odbornou péčí, proto soud dospěl k závěru, že Smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU za užití § 580 odst.1 o.z. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalované, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. Žalovaný celkem vyčerpal 1 119 242,53 Kč, uhradil 1 102 159,20 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená Smlouva byla absolutně neplatná a jiný důvod poskytnutí peněz nebyl tvrzen, žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které je povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši jistiny 17 083,33 Kč (1 119 242,53 Kč - 1 102 159,20 Kč 17 083,33 Kč)
18. Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván. Žalobkyně nedoložila, že by žalovanému jakoukoliv výzvu k vydání bezdůvodného obohacení doručila. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba a za okamžik, kdy se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni ve smyslu § 1968 o.z. pak soud považuje den 26.1.2022. Žaloba byla žalovanému doručena dne 24.1.2022, následující den tak mohl žalovaný svůj závazek splnit a když tak neučinil, dostal se následující den, tj. 26.1.2022, do prodlení. Od tohoto data pak žalobkyni vzniklo ve smyslu § 1970 o.z. právo požadovat po žalovaném úroky z prodlení, a to v zákonné výši, tedy ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě co do zaplacení částky 17 083,33 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku I. vyhověl, ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku, neboť plnění měla vyplývat se smlouvy o úvěru, která však byla shledána neplatnou.
19. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). Protože měla žalobkyně úspěch ve výši 59 % celkového nároku (při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku) a neúspěch ve výši 41 % celkového nároku ( (při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku) a splnila podmínku dle § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy k plnění), přiznal jí soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. 18 % (59% 41% 18%) z celkové výše nákladů řízení 2 517 Kč, tj. částku 453,06 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 2 517 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 065 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. řízení vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka) a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující hodnotu 50 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit zástupci žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím řádně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí (exekuci).