Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
72 C 88/2021-64
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem titul jméno příjmení titul.
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 22 900 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 13.800 Kč od 5. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 9.100 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 245 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 13.800 Kč od 21. 5. 2020 do 4. 12. 2020, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.164,45 Kč, s úrokem ve výši 12,56 % ročně z částky ve výši 13.800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 13.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 13.800 Kč od 5. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 9.100 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 245 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 13.800 Kč od 21. 5. 2020 do 4. 12. 2020, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.164,45 Kč, s úrokem ve výši 12,56 % ročně z částky ve výši 13.800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 22.900 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, ulice a číslo, PSČ obec, byla dne 19. 11. 2016 uzavřena smlouva o úvěru číslo Žalovanému byly takto poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím jednotlivých 13 týdenních splátek po 1.950 Kč, přičemž splatnost byla stanovena takovým způsobem, že první splátka byla splatná třicátý den po uzavření smlouvy, kdy každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatná třicátý den od splatnosti předchozí splátky. Žalovaný však prostředky řádně a včas nesplatil a dostal se tak do prodlení. Následně byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 postoupena na žalobce. Žalovaný tak dluží částku v celkové výši 13.800 Kč představovanou jistinou v uvedené výši spolu s kapitalizovaným úrokem v celkové výši 245 Kč, spolu s částkou odpovídající úhradě za služby ve výši 355 Kč a smluvní pokutě v celkové výši 8.500 Kč, spolu s úrokem ve výši 12,56 % ročně z dlužné částky ve výši 13.800 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 14.045 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil ani poté, co byl k její úhradě vyzván prostřednictvím předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.
4. Dne 19. 11. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, ulice a číslo, PSČ obec, a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu s částkou ve výši 10.800 Kč, která byla ve smlouvě označena jako náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, spolu s úrokem ve výši 28 % ročně, kdy celkovou dlužnou částku ve výši 25.800 Kč byl žalovaný povinen vrátit v třinácti měsíčních splátkách po 1.950 Kč, přičemž splatnost byla stanovena takovým způsobem, že první splátka byla splatná třicátý den po uzavření této smlouvy, kdy každá další splátka byla splatná až do úplného zaplacení třicátý den od splatnosti předchozí splátky. Celková dlužná částka sestávající z poskytnuté částky společně s částkou odpovídající nákladům spotřebitelského úvěru tak činila částku v celkové výši 25.800 Kč.
5. K důkazu žalobce dále předložil předpis splátek ke smlouvě o úvěru, z něhož vyplývá výše celkové dlužné částky z titulu mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřené smlouvy o úvěru číslo.
6. Z výzvy k plnění v podobě předžalobní výzvy ze dne 19. 11. 2020 předložené žalobcem spolu s příslušným podacím lístkem, má soud za zjištěné, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 předložené společně s příslušnou přílohou soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 má dále soud za zjištěné, že žalovaný byl vyrozuměn o tom, že pohledávka byla postoupena na žalobce.
7. Dle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Právní poměr mezi stranami se dále řídí mimo jiné také ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
9. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Na podkladě skutkového stavu zjištěného na základě účastníky předložených listinných důkazů a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že s ohledem na příslušná shora uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, je třeba posoudit plnění, které bylo ze strany právního předchůdce žalobce poskytnuto žalovanému dle pravidel o bezdůvodném obohacení, když zákonem stanovenou neplatnost právního jednání, jako důsledek porušení uvedené povinnosti věřitele, je v návaznosti na ustanovení § 588 občanského zákoníku třeba považovat za neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinností poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je přitom povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu z úřední povinnosti, přičemž v projednávaném případě dospěl k závěru, že povinnosti stanovené věřiteli zákonem o spotřebitelském úvěru postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy, věřitel nedostál, jestliže se poměry žalovaného v pozici spotřebitele, za situace kdy mezi smluvními stranami byla nepochybně uzavřena smlouva mající charakter smlouvy spotřebitelské, nezabýval. Věřitel přitom poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).
17. Žalobci tak byla přiznána částka ve výši 13.800 Kč odpovídající žalovanému poskytnutému plnění ve vztahu, ke kterému se bezdůvodně na úkor žalobce obohatil ve smyslu § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku s ohledem na povinnost vrátit plnění obdržené z neplatného právního důvodu. Soud tak dospěl ve vztahu k žalobcem požadované částce v uvedené výši, která byla žalovanému poskytnuta, k závěru, že žaloba je v daném rozsahu důvodná. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky dosud nevrátil, ani skutečnosti tvrzené žalobcem v řízení nerozporoval, netvrdil, že by na svůj dluh čehokoliv uhradil, když zůstal v řízení zcela nečinný a na svou obranu ničeho neuvedl. Pohledávka byla postoupena na žalobce, který je tak ve věci aktivně legitimován. Vedle jistiny má žalobce právo na úhradu úroků z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
18. Žalobce má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je přitom odvozena od výzvy k jeho vydání, tudíž v daném případě je třeba za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 11. 2020, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu z titulu předmětné smlouvy o zápůjčce. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 19. 11. 2020, kdy s ohledem na dodatečně stanovenou lhůtu přísluší žalobci právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 5. 12. 2020 ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě zčásti vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku, přičemž ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř, podle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný. S ohledem na skutečnost, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění výkonem rozhodnutí nebo exekucí.