Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
72 C 244/2020-76
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: ; osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 9.000 Kč s příslušenstvím - jistina
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 6.000 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 663,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.679,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 3.000 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 496 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 6.000 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 663,70 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.679,85 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 3.000 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 496 Kč k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 9.000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, byla dne 18. 12. 2017 uzavřena smlouva o úvěru č. anonymizováno, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Na základě uzavřené smlouvy se předchůdce žalobce zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit se splatností do 12. 1. 2018 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5.385,60 Kč a se smluvním úrokem z úvěru, tak jak byl ujednán v rámci uzavřené smlouvy o úvěru ve vztahu k poskytnuté jistině v sazbě dle smlouvy za dobu trvání úvěru. Přestože žalovanému byly ze strany předchůdce žalobce poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 12. 1. 2018, žalovaný prostředky řádně a včas nesplatil, tudíž se dostal do prodlení. Žalobce vedle dosud nesplacené jistiny dále uplatnil s ohledem na prodlení žalovaného právo na zaplacení smluvní pokuty v celkové výši 3.000 Kč. Následně byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019 s účinností k témuž dni, postoupena na žalobce.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. anonymizováno ze dne 18. 12. 2017 má soud za zjištěné, že právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba, IČO, sídlem adresa, se žalovanému zavázal poskytnout částku ve výši 6.000 Kč se splatností ke dni 12. 1. 2018. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla dále ve smlouvě o úvěru ujednána povinnost žalovaného vrátit zpět poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce ve výši 5.385,60 Kč, resp. 2.055,60 Kč po slevě, kdy celková částka, kterou měl žalovaný vrátit zpět, činila částku ve výši 11.549,98 Kč, resp. 8.117,20 Kč po slevě. K důkazu dále žalobce předložil formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 18. 12. 2017 tvořící přílohu smlouvy.
4. Z upomínky ze dne 26. 7. 2019 vyplývá, že žalovanému bylo tímto dopisem současně oznámeno postoupení pohledávky, kdy z výzvy před podáním žaloby ze dne 10. 3. 2020, předložené spolu s dokladem o odeslání v podobě příslušného podacího archu, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k zaplacení dlužné částky.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019 má dále soud za zjištěné, že žalovaný byl vyrozuměn o tom, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Žalobce předložil rovněž příslušný poštovní podací arch. Listiny vztahující se k postoupení pohledávky byly ze strany žalobce předloženy spolu s potvrzením o přijetí platby.
6. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení rovněž prostřednictvím výzvy před podáním žaloby.
7. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
9. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
10. Po provedeném dokazování a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne 18. 12. 2017 smlouva, na základě které byla žalovanému poskytnuta peněžní částka ve výši 6.000 Kč Částku ve výši 6.000 Kč se žalovaný zavázal vrátit do 12. 1. 2018. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný v postavení spotřebitele (s odkazem na ustanovení § 1810 občanského zákoníku). Uzavřený závazkový vztah soud posoudil jako zápůjčku ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku, podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalovaný však peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobce nevrátil a porušil tak svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající.
11. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by žalobci dlužnou částku zaplatil, netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný, soud žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 6.000 Kč spolu s částkou ve výši 663,70 Kč odpovídající kapitalizovanému zákonnému úroku z prodlení, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.679,85 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit i úrok z prodlení.
12. Pokud jde poté o ujednání o smluvní pokutě, soud je považuje za nepřiměřená ve smyslu ustanovení § 1813 občanského zákoníku a ve smyslu Směrnice Rady 93/13 EHS. Ustanovení § 1813 občanského zákoníku přitom poskytuje spotřebitelům ještě vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13 EHS, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Z porovnání částky odpovídající smluvní pokutě spolu s částkou požadovanou žalobcem z titulu paušální náhrady nákladů na upomínání s výší poskytnuté částky a s přihlédnutím k ujednání o splatnosti úvěru je třeba dovodit, že takto sjednaná úhrada je vzhledem k výši poskytnuté částky rozporná s úpravou ochrany spotřebitele a s požadavkem přiměřenosti. Soud přihlédl i k okolnosti, že shora popsaná ujednání jsou sice obsažena v samotné smlouvě, ale jako taková jsou stále součástí formulářově předtištěného vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci a žalovanému tak byla shora popsaná smluvní ujednání v podstatě vnucena. Ze samotné vizuální formy smlouvy je pak patrné, že ustanovení smlouvy sjednána individuálně nebyla, v případě smluvní pokuty byla navíc stanovena pouze pro případ prodlení žalovaného, porušení smluvních povinností ze strany právního předchůdce žalobce žádným zvláštním způsobem zajištěno nebylo. Pro úplnost soud odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012, podle něhož je„ neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. příjmení, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy“. K nepřiměřenosti ujednání přitom soud přihlédne z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve spojených věcech C číslo až C číslo ze dne 27. 6. 2000), lze tak uzavřít, že soud k nepřiměřeným ujednáním o smluvní pokutě a o náhradě účelně vynaložených nákladů v souladu s ustanovením § 1813 občanského zákoníku nepřihlédl a žalobu v této části zamítnul.
13. V projednávané věci bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství, soud tedy postupoval při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.
14. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě zčásti vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 9.000 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 6.000 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 3.000 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 3, 142a o. s. ř. tak že soud částečně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 496 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 900 Kč ve výši ve výši 189 Kč. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 9.000 Kč (100 %), procesně úspěšný byl co do částky 6.000 Kč, neúspěšný co do částky 3.000 Kč. Po odečtení neúspěchu od úspěchu má žalobce právo na 33,33 % nákladů řízení, tj. po zaokrouhlení ve výši 496 Kč. Soud přitom postupoval mimo jiné dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.