Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 124/2022-12
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 10.000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.000 Kč od 20. 10. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč k rukám zástupce žalobce příjmení jméno jméno, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10.000 Kč od 20. 10. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [jméno], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky 10.000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 11. 2021 mezi společností právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO (původní věřitel) jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 19. 8. 2019 úvěr ve výši 10.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 19. 10. 2019. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. K uzavření smlouvy o úvěru došlo prostřednictvím webové stránky webová adresa. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny dne 19. 8. 2019 převodem na bankovní účet žalované č. bankovní účet. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu číslo. Žalovaný na dluh nic neuhradil přes upomínky ze strany žalobce. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadoval žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.
Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu jeho trvalého bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) dne 23. 5. 2022. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce již v žalobě s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasil. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.
Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi společností právnická osoba, se sídlem adresa, PSČ obec a číslo, IČO jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 19. 8. 2019 uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta dne 19. 8. 2019 částka 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 19. 10. 2019. Doba trvání úvěru tak činila 61 dnů. Úvěr byl poskytnut bezúročně. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru a z výpisu z účtu dokladujícího poukázání částky na účet žalovaného a zprávou banky o majiteli účtu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 postoupil původní věřitel mj. i pohledávku za žalovaným žalobci. Dopisem ze dne 3. 12. 2021 bylo žalovanému oznámeno, že pohledávka vzniklá na základě výše uvedené smlouvy byla postoupena žalobci. Předžalobní upomínkou z téhož dne byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 18.320,75 Kč a nákladů zastoupení 7.840 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky.
Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Soud předně dovodil, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem právnická osoba Postoupení pohledávky bylo osvědčeno smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek a oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že na místo žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla.
Mezi společností právnická osoba úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Tato byla uzavřena v souladu s výše citovaným ustanovením § 2395 o.z. Současně je zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy byl v postavení spotřebitele, právní předchůdce žalobce byl v postavení podnikatele. Věc je tedy nutno posuzovat rovněž podle ustanovení upravujících spotřebitelské smlouvy (§ 1810 a násl. o. z.). Bylo prokázáno, že původní věřitel žalovanému částku 10.000 Kč jako předmět úvěru poukázal na jím označený účet.
V řízení nebylo náležitě prokázáno, že právní předchůdce žalobce splnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Ustanovení národního práva, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, jako je tomu v případě § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze je použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. Soud by mohl dovodit, že právní předchůdce žalobce náležitě prověřil úvěruschopnost žalovaného, pokud by bylo prokázáno, že ověřené příjmy žalovaného poté, kdy splní závazky související s uspokojováním každodenních potřeb (bydlení apod.), jakož i další zákonné závazky (vyživovací povinnosti, eventuální další smluvní závazky), umožní ve lhůtě 2 dnů vrátit dlužnou jistinu. Doklady o tom, že úvěruschopnost žalovaného byla náležitě ověřena, však předloženy nebyly. Za těchto okolností nelze dovodit, že úvěruschopnost žalovaného byla náležitě prověřena, ani že úvěr byl poskytnut v rozsahu přiměřeném jeho skutečným majetkovým poměrům. Důsledkem nesplnění uvedené povinnosti věřitele je neplatnost smlouvy. Žalobci proto náleží nárok na vrácení dlužné jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný, který byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokázal, že dlužnou jistinu ve sjednané lhůtě splatil. Soud proto žalobci přiznal částku 10.000 Kč, která představuje poskytnuté peněžní prostředky právním předchůdcem žalobce žalovanému, a to spolu s úrokem z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 353/2013 Sb.
Při rozhodování o nákladech řízení soud v projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu dlužných spotřebitelských úvěrů v řadě případů a jde o předmět jeho podnikatelské činnosti. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti.
Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, vznikl mu nárok na vynaložené náklady řízení. Ty tvoří soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení skládající se z odměny advokáta za tři úkony po 200 Kč (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní upomínka) a tří paušálních náhrad po 100 Kč dle §14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Náklady se navyšují o 189 Kč tj. DPH ve výši 21 %. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení v celkové výši 1.489 Kč splatné k rukám advokáta žalobce.
Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro delší lhůtu k plnění či k rozhodnutí o splátkách.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.)
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.