Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

41 C 42/2022-27

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Denisou Georgesovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph. D.

sídlem adresa, obec a číslo

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 24 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 100 Kč s 9% úrokem z prodlení od 8. 10. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 100 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 200,42 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 567,50 Kč, úroku ve výši 23,72% ročně z částky 15 000 Kč

od 30. 11. 2019 do zaplacení a 9% úroku z prodlení ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 692 Kč,

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokáta se sídlem v obec.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 100 Kč s 9% úrokem z prodlení od 8. 10. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 100 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 200,42 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 567,50 Kč, úroku ve výši 23,72% ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a 9% úroku z prodlení ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 692 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokáta se sídlem v [obec].</b>

1. Žalobním návrhem podaným k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 18. 11. 2020

se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 200 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 20. 8. 2017 její právní předchůdkyně (právnická osoba) uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr uhradit v 58 týdenních splátkách ve výši 450 Kč,

a to společně s úrokem ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,72% ročně, úhradou

za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 6 000 Kč. Dále uvedla, že žalovaný se dostal do prodlení s hrazením splátek, celkem žalovaný uhradil pouze částku 1 900 Kč. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka za žalovaným na ni byla postoupena smlouvou ze dne 29. 11. 2019. Žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení celkové částky 24 200 Kč, představované nesplacenou jistinou ve výši 15 000 Kč a dlužných úhrad ve výši 9 200 Kč, dále sjednaný úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny 15 000 Kč od 1. 10. 2018 do data postoupení, tzn. 29. 11. 2019 v částce 4 200,42 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený do postoupení pohledávky ve výši 1 567,50 Kč a úrok z úvěru ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení

a zákonný úrok z prodlení ve výši 9% ročně z částky 15 000 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení. Závěrem uvedla, že žalovaný závazek nesplnil ani po odeslání předžalobní výzvy.

2. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdkyně posuzovala na základě informací, které jí byly žalovaným poskytnuty před uzavřením úvěrové smlouvy, tyto informace si právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala nahlédnutím do veřejných registrů a podle dokladů, jež žalovaná předložila. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr (kartě zákazníka).

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 8. 2017 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti finanční částku ve výši 15 000 Kč, a to ke dni uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 58týdenních splátkách ve výši 450 Kč, když první splátka je splatná nejpozději

7. kalendářní den ode dne uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč

a poplatkem za hrazení splátek v hotovosti ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 26 100 Kč.

5. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku 1 900 Kč.

6. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou ze dne 29. 11. 2019, postoupení bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 29. 11. 2019.

7. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván dne 30. 4. 2020.

8. anonymizováno 7 slov role v řízení anonymizováno 5 slov částka anonymizováno 6 slov částka anonymizováno anonymizováno 6 slov anonymizováno anonymizováno anonymizováno částka, anonymizována čtyři slova částka anonymizováno 5 slov částka. anonymizováno role v řízení anonymizována čtyři slova anonymizována čtyři slova.

9. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 8. 2017 úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 58týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem ve výši 2 100 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a poplatkem

za hrazení splátek v hotovosti ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkem částku 26 100 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů, které jí byly poskytnuty žalovaným před uzavřením smlouvy

o úvěru.

10. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle , (dále jen o. z.) a , zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tzn. ke dni 20. 8. 2017). Smlouvu o úvěru upravuje v ustanovení tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje,

že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. S ohledem na § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, se soud nejprve zabýval tím,

zda smlouva byla platně uzavřena, tedy, zda žalobkyně před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost

je ukládána žalobkyni pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní.

12. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele

na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných

od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmu

a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou první, je smlouva neplatná.

14. Podle § 588 odst. 1 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

15. V posuzované věci byly smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky uzavřeny dne

11. 7. 2018 a dne 27. 9. 2018, tedy za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. , zejména znění , žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně posoudila na základě informací, které jí byly žalovanou poskytnuty v žádosti

o úvěr.

16. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že tímto postupem žalobkyně (její právní předchůdkyně) nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, neboť vyšla pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Soud je toho názoru, že pojem "odborná péče" předpokládá údaje, které spotřebitel věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele spotřebitele, apod. Nepochybně klíčová je i povinnost poskytovatele úvěru využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje

o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva dle databáze Českého statistického úřadu a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku doložení) těchto tvrzení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne

1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé z čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat ta zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona

o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku jakýchkoliv podkladů k výdajům žalované v daném případě nemohlo dojít.

18. Soud tedy shrnuje, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnost úvěr splácet,

ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům, kdy rovněž chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytly úvěr či jiné služby již dříve.

19. S ohledem na shora uvedené je soud toho názoru, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy, jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití

§ 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je tedy povinen zabývat se otázkou úvěruschopnosti i bez návrhu žalovaného jako spotřebitele.

20. Nad rámec výše uvedeného soud předmětné úvěrové smlouvy hodnotil také z hlediska § 1813 o. z., podle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu

s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran

v neprospěch spotřebitele. V posuzované věci právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, když žalovaný se zavázal uhradit společně s poskytnutou výší úvěru poplatek ve výši 2 100 Kč nazvaný úrok, administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč (poplatky byly sjednány celkem

ve výši 9 000 Kč). Soud má za to, že ujednání o odměně za hotovostní inkaso splátek administrativní poplatek v celkové výši 9 000 Kč jsou neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. a současně představují významnou nerovnováhu práv a povinností stran smlouvy v neprospěch spotřebitele podle § 1813 o. z. Částka ve výši 9 000 Kč představuje 60% ze skutečně poskytnuté jistiny a při zohlednění již sjednaných úroků v částce 2 100 Kč by zisk žalobkyně činil cca 74% z poskytnuté částky. Nadto porovnáním výše splátky určené na umoření jistiny a sjednaného úroku z úvěru s platbami za služby je zjevné, že žalovaný nebyl schopen reálně a zodpovědně posoudit povahu předmětného závazku.

Z výše uvedených skutečností soud dovodil, že jednání žalobkyně, jakým postupovala vůči žalovanému při sjednávání předmětné úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům

a narušuje veřejný pořádek.

21. S ohledem na výše uvedené závěry shledal soud úvěrovou smlouvu ze dne 20. 8. 2017,

ve smyslu § 588 o. z., absolutně neplatnou, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti, ani žádná práva.

22. Soud konstatuje, že úvěrovou smlouvou bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy a dle tvrzení žalobkyně na tuto částku žalovaný hradil pouze částečně. Žalobkyni proto náleží z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení nárok na zaplacení částky 13 100 Kč (15 000 –

1 900) a úroku z prodlení v zákonné výši, kdy nárok na úroky z prodlení z přisouzené částky vyplývá z o. z., přičemž jejich výše je v souladu s

ve znění účinném k prvnímu dni prodlení (výrok I.). Zbývající část nároku žalobkyně soud zamítl (výrok II.).

23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok III.), bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2

, když v daném případě byl procesní úspěch žalobkyně 54 % a procesní úspěch žalovaného 46%. To tedy znamená, že žalobkyni vzniklo právo na náhradu 8 % nákladů řízení. V tomto případě žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 8 651,50 Kč. Tato částka

se skládá ze soudního poplatku 1 240 Kč a z náhrady za právní zastoupení ve výši 7 441,50 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhl. č. ve znění účinném v době zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 2,5 úkony právní služby po 2 100 Kč, když odměna v plné výši byla přiznána za úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu ( advokátního tarifu) a poloviční odměna byla přiznána za úkon spočívající v jednoduché předžalobní výzvě k plnění (11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu). Výše odměny

je odůvodněna § 7 advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce

6 150 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 7 441,50 Kč ( ). Vzhledem k procesnímu úspěchu žalobkyně tak celková konečná náhrada nákladů řízení byla vypočtena na částku 692 Kč (tj. 8 % z částky 8 651,50 Kč).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.