Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 79/2022-24
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
t.č. ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 6 287,70 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 700 Kč od 16. 8. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v příslušném měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 700 Kč od 16. 8. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných splátkách po 500 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v příslušném měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 6 287,70 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku z úvěrové smlouvy uzavřené dne datum mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit jistinu ve výši 6 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 5 144 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 796 Kč, přičemž žalovaná dosud na svůj dluh uhradila částku 1 300 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, která požaduje po žalované zaplacení částky 7 048,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 584,05 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 355,30 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 346,68 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že s ohledem na její majetkové poměry žádá o úhradu ve splátkách.
3. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:
4. Na základě úvěrové smlouvy ze dne datum byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit jistinu ve výši 6 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 5 144 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 796 Kč, přičemž žalovaná dosud na svůj dluh uhradila částku 1 300 Kč. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, která před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky.
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:
6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), která je zároveň spotřebitelským úvěrem podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť byla uzavřena mezi předchůdkyní žalobkyně jako poskytovatelem v rámci její podnikatelské činnosti a žalovanou jako spotřebitelem. Soud vycházel z rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18, ve kterém soudní dvůr dospěl k závěru, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. V případě porušení této povinnosti Soudní dvůr EU uvedl, že vnitrostátní soudy jsou povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího a že česká vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem spotřebitele.
7. V projednávané právní věci pak soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádným způsobem nezkoumala a neprověřila úvěruschopnost žalované (tj. schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr), neboť k prokázání této skutečnosti neoznačila ani nepředložila soudu žádný důkaz. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, žalobkyně se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovanou. Žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a úvěrová smlouva je tak neplatná v souladu s ustanovením § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/18. Žalobkyně se nedostavila k jednání soudu konanému dne 26. 4. 2022 a tím zabránila možnosti být poučena soudem ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. o chybějících důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované a z toho vyplývajících následcích pro žalobkyni.
8. V řízení pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 6 000 Kč a že pohledávka za žalovaným byla řádně postoupena na žalobkyni, přičemž žalovaná žalobkyni dosud uhradila částku 1 300 Kč. Částka 4 700 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. Žalobkyně odeslala žalované dne 9. 8. 2021 výzvu k úhradě dluhu, doručena žalované byla dne 12. 8. 2021 podle § 573 o.z., dne 13. 8. 2021 měla žalovaná plnit a ode dne 16. 8. 2021 je žalovaná v prodlení podle § 1 958 odst. 1 o.z.
9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když zohlednil majetkové poměry žalované a uložil proto žalované, aby svůj dluh zaplatila žalobkyni v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do každého 25. dne v příslušném kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť v řízení převážně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.