Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
117 C 24/2022-82
Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl samosoudkyní JUDr. Silvií Morongovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o: 42 278,84 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 388 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 388 Kč za dobu od 19. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 10 883,18 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 604,94 Kč za dobu od 19. 1. 2021 do zaplacení a co do částky 1 007,66 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 090 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. jméno jméno, advokáta.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 388 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 388 Kč za dobu od 19. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Co do částky 10 883,18 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 604,94 Kč za dobu od 19. 1. 2021 do zaplacení a co do částky 1 007,66 Kč se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 090 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně, JUDr. [jméno] [jméno], advokáta.</b>
1. Žalobou došlou soudu dne 9. 7. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 41 271,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 992,94 Kč za dobu od 19. 1. 2021 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 1 007,66 Kč s odůvodněním, že na základě žádosti/smlouvy o úvěru ze dne 24. 10. 2019 byla nejprve s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru na spotřebitelské zboží, kdy byla přesně určena výše a počet splátek. V souladu s touto žádostí byla žalovaná zařazena do seznamu žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, přičemž vycházela z příjmu uvedeného žalovanou ve výši 18 000 Kč, který porovnala se statickými daty uváděnými jejími klienty, kdy tato částka nepřevyšovala průměrnou částku pro uvedenou profesi uváděnou jinými klienty se stejnou profesí v lokalitě Moravskoslezského kraje, z výdajů uvedených žalovanou ve výši 4 000 Kč měsíčně a na bydlení a ve výši 400 Kč měsíčně na ostatní výdaje, kdy tuto částku porovnala se statistickými údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu, přičemž žalovaná uvedla výdaje na bydlení vyšší než průměrné. Žalovaná dále uvedla, že je svobodná, bezdětná. Žalobkyně dále provedla lustraci v dostupných registrech, přičemž zjistila, že v registru rizikových subjektů (RRS) nejsou o žalované uvedeny žádné negativní informace, v interních databázích žalobkyně neměla žalovaná platební historii ani žádné negativní informace, proti žalované nebylo vedeno insolvenční řízení, předložený občanský průkaz žalované nebyl evidován v databázi neplatných dokladů, trvalý pobyt neměla žalovaná evidován na adrese obecního či městského úřadu, žalovaná nebyla nalezena v seznamu hledaných osob. Po zohlednění všech příjmů a výdajů žalované při zachování rezervy ve výši 10 % z čistého příjmu byla shledán dostatečný disponibilní zůstatek pro schválení úvěru s maximální splátkou 1 455 Kč. Žalobkyně tedy žádost žalované vyhodnotila kladně a dne 24. 10. 2019 zaslala žalované tzv. Welcome pack, ve kterém byl holder s kreditní kartou a informacemi o smlouvě, sazebník, pojistné podmínky, podmínky ke kartě atd. Tímto postupem byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové kartě číslo na základě které byl žalobkyní žalované poskytnut revolvingový úvěr ve výši 35 000 Kč, který se žalovaná, v případě alespoň částečného čerpání, zavázala splácet formou pravidelných měsíčních splátek ve výši dle sazebníku žalobkyně splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Kreditní karta byla žalovanou aktivována prostřednictvím telefonického hovoru. K prvnímu čerpání úvěrového rámce žalovanou došlo dne 6. 2. 2020, celkem byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 37 500 Kč. Jelikož žalovaná své smluvní povinnosti řádně a včas neplnila, byly jí zasílány upomínky k úhradě dlužných splátek. Žalovaná se však dostala do prodlení s úhradou více než tří splátek, čímž došlo v souladu s čl. 5 odst. 5 podmínek ke dni 16. 12. 2020 k zesplatnění všech závazků žalované vyplývajících z dané smlouvy, což byla žalované žalobkyní oznámeno dopisem ze dne 29. 12. 2020. Žalovaná však svůj dluh neuhradila. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá uhrazení jistiny splatné do zesplatnění pohledávky ve výši 10 076,50 Kč, doplatku jistiny ve výši 30 716,44 Kč, poplatku za odeslání sdělení o zesplatnění všech závazků dle sazebníku ve výši 200 Kč a úroku z prodlení dle sazebníku ve výši 278,24 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalované zaplacení smluvní pokuty vypočtené dle sazebníku jako 10 % z dlužných splátek, které žalovaná řádně a včas neuhradila, tj. ve výši 1 007,66 Kč. Jelikož je žalovaná s úhradou dluhu v prodlení, uplatňuje žalobkyně rovněž nárok na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny úvěru a dlužného poplatku, tj. z částky 40 992,94 Kč, od dne 19. 1. 2021 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 17. 3. 2022 a na den 11. 5. 2022 a k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 24. 10. 2019 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 7 990 Kč účelově vázaného na nákup zboží (mobilní telefon) a v části B. smlouvy byl obsažen návrh smlouvy o úvěrovém rámci, kterým se žalobkyně zavázala poskytnou žalované úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty do výše úvěrového rámce 50 000 Kč, s tím že žalovaná může sjednat jinou výši úvěrového rámce. Smlouva se stává platnou podpisem a účinnosti nabývá okamžikem udělením souhlasu a aktivací kreditní karty ze strany žalované. Úvěrový rámec bude žalované poskytnut po vyhodnocení její schopnosti splácet úvěr na základě analýzy historie splácení dlužných částek ze smlouvy o úvěru na koupi zboží, porovnání jejich příjmů a výdajů a údajů v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Smlouva se stala platnou podpisem žalované. Ve smlouvě žalovaná uvedla, že je od 10. 10. 2018 zaměstnána na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 000 Kč, je svobodná, bydlí ve vlastním bytě (domě), náklady na bydlení činí 4 000 Kč, ostatní měsíční výdaje činí 400 Kč, vyživovací povinnost nemá (prokázáno úvěrovou smlouvou č. SU4002577582 ze dne 24. 10. 2019). Dne 29. 1. 2020 žalovaná telefonicky požádala žalobkyni o aktivaci kreditní karty (prokázáno záznamem aktivačního telefonického hovoru ze dne 29. 1. 2020). Prostřednictvím kreditní karty žalovaná z úvěrového rámce vyčerpala celkem 37 500 Kč, na svůj dluh uhradila celkem 7 112 Kč (prokázáno platební bilancí smlouvy, výpisy z úvěrového účtu žalované za období od 5. 7. 2020 do 5. 12. 2020 a částečným výpisem z účtu žalobkyně ze dne 10. 2. 2020). Přípisem ze dne 29. 12. 2020 odeslaným dne 30. 12. 2020 oznámila žalobkyně žalované, že z důvodu marné výzvy k úhradě dlužné částky došlo ke dni 29. 12. 2020 k zesplatnění dosud nesplatných dlužných částek a vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 42 225,50 Kč nejpozději do 20 kalendářních dní od data vystavení tohoto dopisu (prokázáno zesplatněním pohledávky ze dne 29. 12. 2020 a přiloženou dodejkou). Dne 24. 6. 2021 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dluhu v celkové výši 43 733,52 Kč (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 24. 6. 2021 a podacím archem ze dne 24. 6. 2021). Z ostatních listin provedených k důkazu soud nic podstatného ve věci nezjistil.
4. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla dle ust. § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena dne 24. 10. 2019 smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr čerpaný prostřednictvím kreditní karty do výše úvěrového rámce 35 000 Kč. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. V tomto řízení žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalované na základě jí sdělených údajů o jejich osobních a majetkových poměrech, přičemž tyto údaje porovnala se statistickými údaji Českého statistického úřadu a z vlastních databází a dále provedla lustraci žalované v dostupných registrech, kdy nebyly o osobě žalované zjištěny žádné negativní informace. Na základě tohoto posouzení dospěla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnutý úvěr splácet. Svá tvrzení žalobkyně, ač byla soudem poučena v souladu s ust. § 118a o. s. ř., nijak nedoložila ani nenavrhla soudu žádné důkazy, jimiž by bylo možno prokázat, jakým způsobem a s jakým výsledkem tuto svou zákonnou povinnost splnila. V rámci úvěrové smlouvy je uveden pouze čistý příjem žalované ve výši 18 000 Kč a výdaje ve výši 4 000 Kč měsíčně na bydlení a ve výši 400 Kč měsíčně na ostatní výdaje, žádný doklad osvědčující výši příjmu či výdajů žalované však soudu doložen nebyl, sama žalobkyně uvedla, že příjem pouze porovnala se statickými daty uváděnými jejími klienty, kdy tato částka nepřevyšovala průměrnou částku pro uvedenou profesi uváděnou jinými klienty se stejnou profesí v lokalitě Moravskoslezského kraje, a výdaje porovnala se statistickými údaji vyplývajícími z analýzy regionálních dat Českého statistického úřadu, přičemž žalovaná uvedla výdaje na bydlení vyšší než průměrné. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením předmětných smluv zkoumala úvěruschopnost žalované řádně a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 občanského zákoníku k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o úvěru žalované částku v celkové výši 37 500 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaná povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnila, a to v celkové částce 7 112 Kč. Tato plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 30 388 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 37 500 Kč – úhrada ve výši 7 112 Kč). Jelikož je žalovaná s úhradou peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení z celkové dlužné částky 30 388 Kč, a to ode dne 19. 1. 2021, když žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána oznámením o zesplatnění závazku ze dne 29. 12. 2020 se lhůtou do 20 dnů od data vyhotovení tohoto dopisu, tj. do 18. 1.2021. Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.
5. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovanou, aby žalobkyni zaplatila na náhradě nákladů řízení 44 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 28 % uplatněného nároku (předmět řízení vypočten včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni rozhodnutí). Žalobkyně vynaložila náklady částkou 27 477 Kč sestávající ze ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 692 Kč, z odměny advokáta dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT) ve výši 1 500 Kč za tři úkony právní služby do podání žaloby dle § 11 odst. 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepsání žaloby, každý právní úkon po 500 Kč), z odměny advokáta dle § 7 AT ve výši 5 640 Kč za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT (2x účast při jednání, každý úkon po 2 820 Kč) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč ke třem úkonům právní služby do podání žaloby dle ust. § 14b odst. 2 AT (za každý právní úkon po 100 Kč) a ve výši 600 Kč k dvěma úkonům právní služby (2x účast u jednání po 300 Kč) dle ust. § 13 AT. Dále advokát požadoval náhradu za ztrátu času spojenou s dvěma cestami z obec k jednání soudu do obec a zpět, a to za 32 půlhodin po 100 Kč, což činí částku 3 200 Kč, a cestovní náklady za použité osobní vozidlo za 764 km cesty z obec do obec a zpět při průměrné spotřebě vozidla 5,1 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, základní sazbě opotřebení 4,70 Kč za 1 km a ceně benzínu ve výši 37,10 Kč za 1 litr dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., kdy tyto cestovní výlohy činí částku 2x 5 035 Kč. Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobkyni i nárok advokáta na úhradu 21% DPH ve výši 4 475 Kč v souladu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Z toho 44 % představuje 12 090 Kč a k této částce byla žalovaná zavázána.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.