Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 319/2021-40

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Homolovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 60.000 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 40.000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% od 28. 7. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části o zaplacení 20.000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 9% jdoucími z částky 40.000 Kč od 12. 12. 2018 do 27. 7. 2020 a ve výši 0,75% od 28. 7. 2020 do zaplacení, spolu s úroky ve výši 25,85% jdoucími z částky 40.000 Kč od 12. 11. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 40.000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,25% od 28. 7. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části o zaplacení 20.000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 9% jdoucími z částky 40.000 Kč od 12. 12. 2018 do 27. 7. 2020 a ve výši 0,75% od 28. 7. 2020 do zaplacení, spolu s úroky ve výši 25,85% jdoucími z částky 40.000 Kč od 12. 11. 2017 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že právní předchůdkyně žalobkyně - společnost právnická osoba, IČO, uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru číslo rok číslo ze dne datum, na jejímž základě žalované poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti částku ve výši 40.000 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy si původní věřitelka od žalované vyžádala relevantní informace a podklady (údaje o rodinných poměrech, o bydlení, včetně údajů o vyživovaných osobách, údaje o zdroji a o výši příjmů a o měsíčních výdajích). Dále byla úvěruschopnost žalované ověřována rešeršemi v příslušných databázích a registrech dlužníků v tom smyslu, zda žalovaná není aktuálně po splatnosti s úhradou závazků, to vše s negativním výsledkem. Úvěruschopnost žalované tak byla zkoumána s kladným závěrem. Žalovaná se pak zavázala vrátit úvěr spolu s dohodnutým úrokem ve výši 25,85 % ročně ve 13 měsíčních pravidelných splátkách po 5.200 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne datum. Žalovaná svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplnila řádně a včas a ocitl se v prodlení s úhradou dlužné částky ve výši 40.000 Kč. Vzhledem k prodlení žalované si tak žalobkyně nárokuje i právo na zákonný úrok z prodlení od datum do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 40.000 Kč za období od 12. 12. 2018 do 2. 8. 2021 v částce 38.560 Kč. Nicméně žalobkyně požaduje po žalované smluvní pokutu pouze ve výši poloviny jistiny úvěru, tj. v částce 20.000 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o úvěru byla nejprve notářským zápisem převedena z původní věřitelky na společnost právnická osoba, IČO, následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena společnosti právnická osoba a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobkyni. O postoupení pohledávky byla žalovaná vyrozuměna. Žalované byla též zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se pak žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto ve smyslu jednal v nepřítomnosti žalované, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Ze smlouvy o úvěru číslo rok číslo ze dne datum má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba, IČO číslo, se sídlem adresa, a žalovanou byla uzavřena smlouva, na základě které byl žalované poskytnut hotovostní úvěr ve výši 40.000 Kč, který žalovaná převzala, což potvrdila svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zároveň zavázal vrátit věřiteli poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v celkové výši 29.200 Kč sestávajícímu se z poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1.600 Kč, úroku ve výši 25,85 % ročně z poskytnuté jistiny, poplatku za správu úvěru ve výši 8.800 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 7.600 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 5.200 Kč. Součástí ujednání byl i čl. V odst. 4, ve kterém se smluvní strany dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení.

4. Zy označené jako„ Předpis splátek ke smlouvě o úvěru 13M“ má soud prokázáno, že 1. – 5. splátka se nezapočítávala na jistinu, ale započítávala se na úrok a poplatky, 6. splátka se započítávala na jistinu ve výši 3.600 Kč, zbývající část na úrok a poplatky a 7. – 13. splátka se započítávala pouze na jistinu. Z uvedeného předpisu splátek a výše žalované dlužné částky má soud prokázáno, že žalovaná na svůj dluh vůbec ničeho nezaplatila. Každá splátka pak byla splatná k 11. dni v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena.

5. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru má soud prokázáno, že žalovaná uvedla, že její příjem činí 13.240 Kč ze závislé činnosti (mzda). Ve výdajích uvedla položky 3.000 Kč na bydlení, 1.000 Kč na energie, 1.500 Kč na stravování, výživné, ostatní výdaje 500 Kč.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud prokázáno, že žalovaná se před uzavřením smlouvy seznámila s podmínkami čerpání úvěru ve výši 40.000 Kč. Součástí uvedeného formuláře je i výslovné prohlášení žalované, že„ souhlasí s uvedenými podmínkami a uvedený úvěr chce“.

7. Zy nazvané„ Credit scoring“ a listiny„ Finanční analýza“ má soud prokázáno, že původní věřitelka udělila žalované celkem 26 bodů (žalované tak bylo možno poskytnout úvěr maximálně do výše 40.000 Kč), ve kterých hodnotila věk, druh příjmu, duh bydlení, rodinný stav, vybavení domácnosti celkové hodnocení žadatele zástupcem. V tomto formuláři žalovaná uvedla jako druh bydlení„ nájemní smlouvou/u rodičů“, rodinný stav„ ostatní“ a druh příjmu„ PP na dobu neurčitou. Ve výši měsíčních příjmů žalované byla uvedena částka 13.240 Kč, měsíční výdaje byly vyčísleny na 6.000 Kč. Měsíční volné finanční zdroje byly vyčísleny na částku 6.240 Kč, počet výdělečně činných osob v domácnosti byl 1. Nebyl zde zaznamenán žádný údaj o nezaopatřených dětech. Výsledkem finanční analýzy bylo zhodnocení, že žalované bylo možné poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 6.240 Kč. Součástí tohoto posouzení bylo i čestné prohlášení žalované, že nežije v jedné domácnosti s panem příjmení a polovinu nájemného platí spolubydlící. Součástí žádosti byla i pracovní smlouva, podle které se pracovní poměr sjednával na dobu určitou do datum. Dále byl přílohou žádosti o úvěru i mzdový výměr, podle něhož byla žalované přiznána základní hrubá měsíční mzda ve výši 11.300 Kč. Z připojených výplatnic má soud prokázáno, že za měsíc červenec 2017 byla žalované vyplacena čistá mzda ve výši 13.190 Kč, za srpen 2017 čistá mzda ve výši 11.931 Kč a za září 2017 čistá mzda ve výši 14.600 Kč. Z nájemní smlouvy ze dne datum má pak soud prokázáno, že byla uzavírána s nájemcem panem jméno příjmení. Nájemné bylo sjednáno ve výši 9.000 Kč s tím, že platby za služby spojené se společnými částmi budovy, včetně úklidu chodby, osvětlení, provozu výtahu a svoz odpadu jsou zahrnuty do ceny nájmu.

8. Ze stejnopisu notářského zápisu ze dne datum, sp. zn. NZ číslo má soud za prokázané, že část závodu společnost právnická osoba byla převedena na společnost právnická osoba IČO).

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi společnosti právnická osoba a společnosti právnická osoba bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek (řádek číslo) má soud prokázáno, že mezi společností právnická osoba a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávky za žalovanou.

11. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum má soud prokázáno, že žalované bylo téhož dne zasláno společně s předžalobní výzvou vyrozumění o postoupení pohledávky.

12. Z předžalobní upomínky a výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku k této výzvě má soud prokázáno, že žalovaná byla výzvou zaslanou dne datum na adresu adresa žalované, upozorněna na prodlení s úhradou závazku ze smlouvy o úvěru číslo rok číslo a byla vyzvána k zaplacení dlužné pohledávky ve výši 94.699,20 Kč, z toho náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 5 420,80 Kč a smluvní pokuta ve výši 30.968,40 Kč.

13. Shora uvedená skutková zjištění jsou dostatečná pro právní posouzení této věci, a proto soud z dalších důkazů svá skutková zjištění již nečinil.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle , o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

23. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

24. Podle § 1880 odst. 1 a 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

25. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

26. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

27. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

28. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena ve znění účinném k datům počátku prodlení.

29. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud předně vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou původní věřitelka a žalovaná ujednali prostřednictvím smlouvy o úvěru číslo rok číslo ze dne datum. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud předmětný závazek právně kvalifikoval jako úvěr ve smyslu § 2395 o. z. Předmětný úvěr pak původní věřitelka jako poskytovatel nebankovních půjček/úvěrů sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako poskytovatel ve smyslu § 3 písm. d) z. s. ú. Žalovaná naopak předmětný úvěr sjednala mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., a proto je třeba sjednaný úvěr právně kvalifikovat též jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú.

30. Za rozhodující pro právní posouzení této věci proto soud považoval skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, resp. nejsou-li o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet důvodné pochybnosti. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016, je soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 12. 2016 výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

31. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý spotřebitelský úvěr ve výši 40.000 Kč zaplatit celkem 69.200 Kč. Především finanční analýza rozpočtu domácnosti žalované vykazuje zásadní nedostatky a je vnitřně rozporná. Žalovaná podle uvedených údajů má bydlet v nájmu s tím, že polovinu nájemného hradí, jak čestně prohlásila, spolubydlící. Částka nájemného podle nájemní smlouvy činila 9.000 Kč, polovina tedy je 4.500 Kč. V žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru je však vyplněna jen částka 3.000 Kč. Výdaje na energie - elektřina, plyn, voda, měly pak činit jen částku 1.000 Kč. Tato částka se tak ve vztahu k danému typu bydlení a počtu osob žijících v domácnosti jeví jako zcela nereálnou, byť by se mělo jednat o ½ záloh na energie. Nic ovšem nebránilo tomu, aby právní předchůdkyně žalobkyně reálnost částky doložila příslušným dokumentem, ze kterého takovou částku zjistila např. prostřednictvím služby SIPO. O tom, že právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované postupovala zcela formálně, a to s cílem pouze vykázat údaje, které měly nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele byla zkoumána (s kladným výsledkem), svědčí i další zjištěné skutečnosti. Především částka 1.500 Kč jako měsíční výdaj na stravování je zcela mimo realitu, a to zejména i v porovnání s částkou životního minima (v tehdy platně stanovené výši) 3.410 Kč měsíčně, které slouží k pokrytí základních potřeb. Přičemž částka životního minima nezahrnuje nezbytné náklady na bydlení. Nelze pak uvěřit tomu, že by žalovaná měla výdaje spojené s dopravou do zaměstnání a jiné obvyklé výdaje (na ošacení, komunikační prostředky – žalovaná uváděla svoje číslo na mobilní telefon) v pouhé výši 500 Kč měsíčně. Výdaje žalované tak byly zjišťovány zcela nedostatečným způsobem, na základě čehož nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti žalované sjednaný spotřebitelský úvěr splácet bez důvodných pochybností. Ostatně o tom, že žalovaná nebyla schopná ze svého nízkého příjmu splácet měsíčně částku 5.200 Kč svědčí i to, že žalovaná na svůj dluh vůbec ničeho nezaplatila. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouvy o úvěru je dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 o.z. absolutně neplatná. K absolutní neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti, tedy i bez námitky dotčených stran.

32. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku 40.000 Kč, plnila dle § 2991 o.z. bez právního důvodu a vzniklo jí tak ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila, je tedy povinna vrátit celou částku 40.000 Kč.

33. Závazek žalované vrátit bezdůvodné obohacení ve výši 40.000 Kč se pak stal splatným dnem datum, a to v návaznosti na doručení oznámení s výzvou k úhradě dluhu, které bylo žalované odesláno dne datum na adresu adresa žalované (adresa jejího trvalého pobytu). Dle domněnky dojití (§ 573 o.z.) tak byla zásilka žalované doručena dne datum a téhož dne tak nastala i splatnost dlužné částky. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit z přiznané částky úrok z prodlení v zákonné výši od datum, neboť od této doby byla žalovaná prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Dle , v platném znění, činí zákonná výše úroků z prodlení pro rozhodné období 8,25 % p.a. V souladu s  část věty před středníkem byla stanovena lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.).

34. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků, úroků z prodlení za dobu, kdy žalovaná nemohla být v prodlení a co do rozdílu mezi úroky požadovanými 9% a jejich zákonnou výší včetně smluvní pokuty zamítnout. Smluvní pokuta je totiž svou povahou vedlejším (akcesorickým) právním vztahem závislým na existenci platného závazku hlavního, v němž zajišťuje splnění určité povinnosti. Pokud tedy není platný hlavní závazek, nemůže se uplatnit ujednání o smluvní pokutě a smluvní pokutu nelze přiznat. V rozsahu, v jakém soud neshledal žalobu důvodnou, proto rozhodl o jejím zamítnutí (výrok II.).

35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení za použití , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě pak byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků téměř stejný, neboť soud bral v úvahu zamítnutý úrok, který kapitalizovaný ke dni rozhodování činil již částku 43.937,91 Kč, tudíž se již nejednalo o nepatrnou část uplatněného nároku (viz např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ). Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.