Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
3 C 232/2021-33
Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Davidem Novotným ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 7.327,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4.250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.250 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 814,13 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 3.077,18 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 7.327,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.457,91 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.077,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4.250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.250 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 814,13 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se částečně zamítá co do částky 3.077,18 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 7.327,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.457,91 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.077,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. V odůvodnění tohoto rozsudku uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť jde o rozsudek, proti němuž není odvolání přípustné (§ 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů – dále jen„ o. s. ř. “).
2. Předmětem řízení zahájeného návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu je zaplacení částky 7.327,18 Kč s příslušenstvím, které sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 1.457,91 Kč
(při sazbě 29 % ročně z částky 7.327,18 Kč od 16. 4. 2020 do 18. 12. 2020), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 814,13 Kč (ve výši 10 % z dlužné jistiny ve výši 7.327,18 Kč od 15. 11. 2019, tj. od prodlení po marném uplynutí sedmidenní lhůty pro zaplacení poslední splátky žalovaným, do 18. 12. 2020) úroku ve výši 29 % ročně z částky 7.327,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7.327,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené mezi společností právnická osoba (dále jen„ Právní předchůdkyně“) a žalovaným.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Dne datum podepsali Právní předchůdkyně, oprávněná k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů, a žalovaný listin u nazvanou SMLOUVA O ZÁPŮJČCE – příjmení jméno příjmení, číslo smlouvy číslo. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že od Právní předchůdkyně převzal v hotovosti částku 5.356 Kč jako spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky s tím, že vedle toho poskytnutá částka 4.644 Kč, která mu nebyla vyplacena, bude použita na splacení dosud nezaplacených dlužných částek vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce číslo uzavřené mezi ním a Právní předchůdkyní, přičemž se v dané listin ě zavázal celkem poskytnutých 10.000 Kč vrátit spolu s poplatky, a to úrokem ve výši 1.789 Kč, částkou za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4.180 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2.948 Kč v 60 týdenních splátkách, splatných do 7. kalendářního dne od data uzavření smlouvy a následně každý 7. den, po 316 Kč, přičemž poslední splátka měla činit 273 Kč; jako zápůjční úroková míra byla v dané listin ě uvedena míra 29 % ročně, RPSN 241,97 %. V listin ě nazvané ZÁKAZNICKÁ KARTA – anonymizována čtyři slova, žalovaný svým podpisem jako pravdivé a úplné stvrdil údaje vyplněné zprostředkovatelem úvěru: mj. adresa trvalého pobytu adresa obec, náhradní kontaktní adresa adresa; je vdovec, žije sám ve své nemovitosti, vlastní automobil, pobírá starobní důchod ve výši částka, přičemž jeho měsíční odhadované výdaje činí 3.000 Kč, aniž by byly jakkoli rozvedeny, s tím, že další 3.000 Kč měsíčně hradí jako externí splátky zápůjček. K ověření jím uvedených údajů předložil občanský průkaz a výměr důchodu. Dne datum podepsaly Právní předchůdkyně a žalobkyně listin u označenou jako Smlouva o postoupení pohledávek vymezených v příloze 1 smlouvy, kde je uvedena pohledávka Právní předchůdkyně za žalovaným. Postoupení své pohledávky oznámila Právní předchůdkyně dopisem zaslaným žalovanému tzv. doporučeně prostřednictvím České pošty, s. p. dne 25. 1. 2021, přičemž v tomto dopise byl žalovaný zároveň vyzván k zaplacení dlužné částky. Žalovaný Právní předchůdkyni uhradil celkem 5.750 Kč (poslední platba ve výši 500 Kč byla provedena 7. 11. 2019).
4. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Právní předchůdkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru v podobě zápůjčky dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“). Ten den totiž Právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 10.000 Kč (jistinu, zápůjčku) – s tím, že žalovaný převzal v hotovosti 5.356 Kč, zbylých 4.644 Kč bylo použito na splacení jeho dřívější zápůjčky poskytnuté Právní předchůdkyní –, přičemž poskytnutých 10.000 Kč se žalovaný zavázal vrátit se sjednanou úplatou a se sjednanými poplatky, a to v 60 týdenních splátkách v ujednané výši. Není sporu o tom, že žalovaný v době uzavření smlouvy a pro účely poskytnutí zápůjčky vystupoval jako spotřebitel, což se podává jak ze smlouvy, tak z karty zákazníka. Zato Právní předchůdkyně vystupovala při poskytnutí zápůjčky jako podnikatelka.
5. S ohledem na údaje uvedené v kartě zákazníka je zjevné, že Právní předchůdkyně řádně nezkoumala a nevyhodnotila tzv. úvěruschopnost spotřebitele (zde žalovaného) ve smyslu § 86 z. s. ú. a rozhodovací praxe Ústavního soudu (srov. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) a Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Právní předchůdkyně se vůbec nepozastavila nad skutečností, že žalovaný v době poskytnutí zápůjčky bydlel sám ve vlastním domě v obec, nebo obec (záleží na tom, zda se jeho bydliště nacházelo na místě trvalého pobytu, anebo na jiné kontaktní adrese), avšak jeho měsíční výdaje jako starobního důchodce měly činit jen 3.000 Kč. Právní předchůdkyně měla řádně zkoumat, zda životní výdaje žalovaného mohly v únoru 2019 dosahovat jen 3.000 Kč; zvlášť když žil sám v domě, byl vdovec a starobní důchodce; neměla a nemohla se spokojit toliko s odhadem výdajů učiněných žalovaným, nota bene za situace, kdy zápůjčka částečně sloužila k uhrazení jeho dřívější zápůjčky u Právní předchůdkyně a každý měsíc hradil ještě splátky zápůjček v celkové výši 3.000 Kč jiným subjektům. Ohledně výdajů žalovaného se Právní předchůdkyně spolehla jen na údaje tvrzené žalovaným, aniž by je prověřila, byť vzhledem k uvedenému musela mít, resp. měla mít důvodné pochybnosti o jejich výši. Soud je proto dospěl k tomu, že Právní předchůdkyně zanedbala svou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Z toho důvodu je smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedených částek, absolutně neplatná dle § 588 věty první o. z. ve spojení s § 86 a § 87 z. s. ú., neboť zanedbáním náležité péče při poskytování spotřebitelského úvěru, tedy zanedbáním povinnosti zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele, byla zjevně porušena zákonná ustanovení chránící spotřebitele jako slabší smluvní stranu, čímž došlo ke zjevnému narušení veřejného pořádku, jakož i dobrých mravů. Ke zjevnému narušení dobrých mravů došlo i sjednáním úplaty a poplatků za„ služby“, které ve svém souhrnu dosáhly více než 89 % jistiny (zápůjčky) – (číslo), RPSN činilo 241,97 %. Nelze opominout ani skutečnost, že z důvodu nesplácení zápůjčky žalovaným nemohla být zcela realizována služba hotovostního inkasa splátek. Je více než pravděpodobné, že poplatky za služby jsou skrytým úrokem (úplatou) za poskytnutí peněžité zápůjčky. Bez ujednání o úplatě by ke kontraktaci nedošlo, a i proto je smlouva o zápůjčce neplatná jako celek (§ 576 o. z.) Opakující se námitka žalobkyně, že ustanovení § 87 z. s. ú. stanovuje za porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost sankci v podobě relativní neplatnosti, je lichá. I přes znění předmětného ustanovení je nutno neplatnost považovat za absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti, neboť zákonem č. 257/2016 Sb. mělo dojít k implementaci předpisů Evropské unie – zejm. směrnice 2008/48/ES –, vydaných na ochranu spotřebitele, které vyžadují zajištění posouzení úvěruschopnosti spotřebitele na základě dostatečných informací a stanovení účinných, přiměřených a odrazujících sankcí pro případ porušení takové povinnosti. K otázce absolutní neplatnosti odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora ve věci sp. zn. C -679/18, a na shora citovaná rozhodnutí českých soudů, s nimiž se zcela ztotožňuje. Je-li absolutně neplatná smlouva jako celek, jsou absolutně neplatná i ujednání o smluveném úroku a poplatcích. Ohledně žalobkyní předloženého rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích jako soudu odvolacího ze dne 31. 7. 2020, č. j. číslo jednací, soud předně zdůrazňuje, že jím není vázán. Věc po právní stránce posoudil jinak, což zdůvodnil výše. Navíc jsou v této věci skutkové okolnosti jiné, neboť žalovaný nespecifikoval své měsíční výdaje ve výši 3.000 Kč, dokonce je pouze odhadl, a neboť k jejich ověření nepředložil ani žádné listin y. Výše poskytnuté zápůjčky nemá vliv na rozsah povinnost zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, jelikož zákon (na základě práva Evropské unie) ukládá takovou povinnost poskytovateli spotřebitelského úvěru bez dalšího.
6. V řízení bylo prokázáno, že Právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10.000 Kč. Pohledávka z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni (§ 1879, § 1880 odst. 1 o. z.). Dále bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na svůj závazek z absolutně neplatné smlouvy celkem 5.750 Kč. Ve smyslu § 2991 a § 2993 věty první o. z. se žalovaný v rozsahu částky 4.250 Kč (10000-5750) bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně, potažmo Právní předchůdkyně, která tuto svou pohledávku (byť jako pohledávku z platné smlouvy o zápůjčce) postoupila na žalobkyni.
7. Ze všech shora uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen co do žalobního žádání na zaplacení částky 4.250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 19. 12. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 814,13 Kč. V tomto rozsahu tedy soud žalobě vyhověl (výrok I.), ve zbylém rozsahu žalobu zamítl pro nedůvodnost (výrok II.). Soud dodává, že nárok na úrok z prodlení (včetně kapitalizovaného úroku) z dlužné částky má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. Žalovaný měl další splátku po poslední řádné splátce zaplatit nejpozději do 14. 11. 2018, což se však nestalo. V prodlení se tak ocitl 15. 11. 2018, od nějž žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení. Následně byl vyzván k zaplacení celé zápůjčky.
8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Z větší části úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl zjevně úspěšnější více než z 50 %, jelikož žalobě bylo vyhověno pouze co do rozsahu specifikovaného v bodě 7 odůvodnění – ke dni vydání rozhodnutí celkem 5.613,68 Kč –, kdežto žaloba byla zamítnuta co do částky 3.077,18 Kč s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 7.327,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 1.457,91 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3.077,18 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení – ke dni vydání rozhodnutí celkem co do částky 7.680,58 Kč.
9. Lhůta k plnění je stanovena podle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu, popř. zahájení exekuce.