Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
5 C 88/2022-30
Okresní soud v Kroměříži rozhodl soudkyní Mgr. Janou Smýkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 23 980 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 3 980 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 4. 7. 2021 do 14. 11. 2021.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 592 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 3 980 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 4. 7. 2021 do 14. 11. 2021. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 592 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 1. 2022 domáhala na žalované zaplacení 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 000 Kč od 4. 7. 2021 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 3 980 Kč. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela se žalovanou dne 31. 3. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. K uzavření smlouvy došlo pomocí prostředků komunikace na dálku, a to po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr pravidelnými měsíčními splátkami. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho, a proto došlo dne 3. 7. 2021 k zesplatnění úvěru. S odkazem na ustanovení čl. VI smlouvy má žalobkyně právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky. Smluvní pokuta od 4. 7. 2021 do 18. 1. 2022 ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč činí 3 980 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalovaná se z jednání omluvila, žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).
4. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně doložila 3 výplatní pásky za prosinec 2020, leden 2021 a únor 2021, ze kterých vyplývá, že čistý měsíční příjem žalované činil průměrně za tyto 3 měsíce 20 680 Kč. Dále žalobkyně doložila výpis z interního systému (č.l. 17 až 19 spisu), ze kterého vyplývá, že žalovaná si v březnu 2019 vzala úvěr ve výši 30 000 Kč a v září 2019 úvěr ve výši 15 000 Kč, oba úvěry byly splaceny 14. 5. 2020, a to zřejmě z úvěru ve výši 46 000 Kč, který si žalovaná vzala 11. 5. 2020. Tento úvěr splacen nebyl, přičemž ke dni výpisu (30. 3. 2021) činil úvěr po splatnosti 3 864 Kč. Z výpisu z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že v roce 2018 skončilo insolvenční řízení vedené na žalovanou.
5. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být tudíž poučena dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že je povinna tvrdit a prokázat, zda a jakým způsobem byly zjišťovány poměry žalované, a to zejména její osobní poměry (zda je svobodná, vdaná, kde bydlí, zda má vyživovací povinnost), její pravidelné měsíční výdaje (např. náklady na bydlení, další náklady, splátky půjček apod.). S ohledem na skutečnost, že žalovaná byla v úpadku, přičemž insolvenční řízení skončilo až v roce 2018, měla žalobkyně vyvinout větší pečlivost při prověřování úvěruschopnosti žalované a nebylo možné vycházet pouze z výplatních pásek.
6. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to dne 31. 3. 2021 (viz potvrzení o platbě č.l. 13), a to na základě smlouvy o úvěru sjednané přes internet (smlouva o úvěru č.l. 10 až 12, č.l. 14).
7. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud na úvěr ničeho neuhradila.
8. Žalobkyně doložila listinu nazvanou oznámení o zesplatnění úvěru, nedoložila však doklad o odeslání této listiny žalované. Nebylo tak prokázáno doručení tohoto oznámení žalované.
9. Předžalobní výzva č.l. 21 spisu byla odeslána žalované dne 4. 11. 2021 doporučeně (viz č.l. 22 spisu). Třetím dnem se tak výzva dostala do dispozice žalované. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 7 dnů, tj. do 14. 11. 2021.
10. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav:
11. Původní věřitelka důsledně nezjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, neboť si neověřila pravidelné výdaje žalované, ani její osobní a majetkové poměry. V době sjednání úvěrové smlouvy měla žalovaná nesplacený úvěr po splatnosti, v předchozích třech letech byl zjištěn úpadek žalované. Přesto původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Původní věřitelka měla mít objektivně pochybnosti o tom, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. O tom, že nebyla dostatečně zjištěna úvěruschopnost žalované, svědčí i to, že žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno neplatností absolutní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (viz doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96,„ Soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne 5. 3. 2020 rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C -679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008 /48/.
17. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že„ nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
18. Soud má tedy v dané věci za to, že žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalované, zejména si neověřila, jaké jsou pravidelné měsíční výdaje žalované, zda žalovaná řádně splácí své předchozí půjčky či úvěry, a spokojila se pouze s výplatními páskami žalované a s výpisem z interního systému. Přitom v době poskytnutí úvěru měla žalovaná jiný úvěr po splatnosti, který řádně nesplácela, a v minulosti byl zjištěn úpadek žalované (insolvence). Za tohoto stavu měla mít žalobkyně objektivní pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Přesto původní věřitelka poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Soud má proto za to, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.
19. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši 20 000 Kč, a žalovaná byla povinna vydat bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., tedy vrátit jistinu úvěru. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná dosud neuhradila ničeho. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, neboť smluvní pokuta nemohla být v neplatné smlouvě platně sjednána.
20. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti úvěru sjednané v neplatné smlouvě o úvěru. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaná povinna splnit dluh (vrátit jistinu úvěru) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Výzva k plnění obsažená v předžalobní výzvě byla žalované odeslána doporučeně dne 4. 11. 2021, dne 7. 11. 2021 se tedy tato výzva dostala do dispozice žalované. Žalovaná byla povinna plnit v souladu s výzvou ve lhůtě do 7 dnů, tj. do 14. 11. 2021. Pokud neplnila, ocitla se počínaje dnem 15. 11. 2021 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 8,5 % ročně. Ve zbývajícím rozsahu byl nárok žalobkyně zamítnut.
21. Žalobkyně byla ve sporu částečně úspěšná (co do částky 20 000 Kč, tedy v rozsahu 83 %), naopak žalovaná byla úspěšná co do částky 3 980 Kč (tj. v rozsahu 17 %). Po odečtení úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně přiznal soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 66 % Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 960 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony po 300 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, 21 % DPH ve výši 252 Kč Náklady na právní zastoupení byly určeny dle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o formulářovou žalobu podávanou žalobkyni opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje 50 000 Kč Náklady žalobkyně tak činily 2 412 Kč, z toho 66 % činí 1 592 Kč.
22. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Kroměříži. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.