Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 59/2022-69
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 33 631 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 870 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 870 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení
-) částky 17 513 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 383 Kč od 21. 9. 2021 do 25. 2. 2022 a z částky 17 513 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení,
-) částky 4 248,79 Kč,
-) úroku 59,92 % ročně z částky 23 005,21 Kč od 21. 9. 2021 do 14. 10. 2021 ve výši
885,12 Kč a úroku 8,5 % ročně z částky 23 005,21 Kč od 15. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 9. 2021 dosáhne částky 67 824 Kč.
III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 870 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 870 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení -) částky 17 513 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 29 383 Kč od 21. 9. 2021 do 25. 2. 2022 a z částky 17 513 Kč od 26. 2. 2022 do zaplacení, -) částky 4 248,79 Kč, -) úroku 59,92 % ročně z částky 23 005,21 Kč od 21. 9. 2021 do 14. 10. 2021 ve výši 885,12 Kč a úroku 8,5 % ročně z částky 23 005,21 Kč od 15. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 9. 2021 dosáhne částky 67 824 Kč. III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 2. 3. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 33 631 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně dne 23. 9. 2020 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr ve 36 měsíčních splátkách po 1 570 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 59,92 % ročně. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, do data zesplatnění úvěru uhradil pouze částku v celkové výši 14 130 Kč. Účastníci si ve smlouvě sjednali, že žalovaný zaplatí žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně uplatnila smluvní pokutu za splátky číslo
a 11 v celkové výši 1 996 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále vzniklo žalobkyni právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení déle než 15 dnů, tj. u žalovaného za 5 splátek v celkové výši 1 000 Kč.
Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud se žalovaný dostane do prodlení s úhradou jakékoli splátky o délce 65 dnů, dojde bez dalšího k zesplatnění celé zbývající dlužné částky. K datu
19. 9. 2021 došlo k zesplatnění celého úvěru, přičemž se v souladu se smlouvou o úvěru stala splatnou dosud nezaplacená jistina a k ní přirostlé dosud nezaplacené úroky, které se ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 26 387,41 Kč. Ve smlouvě bylo dále ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí jistinu v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně žalobou uplatnila smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové dlužné jistiny za období od 21. 9. 2021 do data vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 4 248,79 Kč. Žalobkyně se nakonec domáhala také zaplacení smluvního úroku 59,92 % ročně ze zbývající dlužné původní jistiny od 21. 9. 2021 do 14. 10. 2021 a dále úrok 8,5 % ročně ze zbývající dlužné původní jistiny od 15. 10. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 9. 2021 dosáhne částky 67 824 Kč.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádně a včasné omluvy nedostavil.
3. Soud z provedených listinných důkazů učinil ve věci následující skutková zjištění:
- z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně získala dne 11. 5. 2018 oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru;
- z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalovanému byly ze strany žalobkyně poskytnuty dne 6. 11. 2019 standardní informace o spotřebitelském úvěru;
- z informací pro klienta bylo zjištěno, že obsahovaly informace o postupu, jak zažádat o úvěr;
- z výpisu bankovního účtu žalovaného za období od 04 – číslo byly zjištěny pohyby na účtu a vývoj stavu účtu žalovaného v uvedeném období;
- z výpisu z nebankovního registru klientských informací ze dne 22. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný měl skóre 531, což představuje kategorii III. (nízké riziko);
- z výpisu záznamů registru příjmení ze dne 22. 9. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný neměl v tomto registru žádný záznam;
- z návrhu na uzavření smlouvy / smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 9. 2020 smlouvu o úvěru číslo na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku 56 520 Kč ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 570 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 59,93 % ročně a byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru, výše předpokládané RPSN na úvěr činila 79,45 %. V čl. 2 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a že úrok běží i po zesplatnění úvěru. Žalobkyně se v úvěrové smlouvě zavázala, že bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 67 800 Kč. V čl. 6 úvěrové smlouvy si účastníci dohodli důsledky vyplývající z prodlení žalovaného. Podle odst. 6.1. jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Podle odst. 6.2. smlouvy má žalobkyně nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, kdy výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této částky vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. Podle odst. 6.3. a 6.4 jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, ke dni zesplatnění se celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině stávají součástí nové jistiny. příjmení jistinu je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Podle odst. 6.5. smlouvy jestliže žalovaný nezaplatí novou jistinu v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Smlouva o úvěru byla podepsána žalovaným dne 23. 9. 2020, a to připojením tzv. jedinečného kódu;
- z oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně dne 23. 9. 2020 oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru
číslo došlo tak k jejímu uzavření, a že žalovanému bylo v souvislosti se smlouvou o úvěru předepsáno 36 měsíčních splátek po 1 570 Kč;
- z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 26 000 Kč dne 23. 9. 2020;
- z důkazu o umístění dokumentů do klientské zóny bylo zjištěno, že dne 23. 9. 2020 byly do klientské zóny žalovaného uloženy – předsmluvní formulář, smluvní formulář a oznámení o schválení úvěru;
- z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni osm splátek po 1 570 Kč, poslední splátku uhradil dne 2. 7. 2021 po dni splatnosti;
- z výzev k zaplacení ze dne 16. 9. 2021, 16. 8. 2021, 16. 6. 2021 a 16. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných splátek číslo až 12 s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru;
- z oznámení ze dne 19. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že vzhledem k jeho prodlení s úhradou splátek došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 29 383 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 23 005,21 Kč, z úroku ve výši 3 382,20 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 1 996 Kč a z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 000 Kč;
- z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky dopisem zaslaným dne 7. 2. 2022, a to 15 dnů od data odeslání této výzvy.
4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:
Účastníci uzavřeli dne 23. 9. 2020 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkovou částku
56 520 Kč ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 570 Kč. Pevná zápůjční úroková sazba činila 59,93 % ročně a byla dohodnuta na celou dobu splácení úvěru. V čl. 2 úvěrové smlouvy si účastníci sjednali, že úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, že úrok běží i po zesplatnění úvěru, a že žalobkyně bude na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální výši 67 800 Kč. Účastníci si ve smlouvě o úvěru sjednali důsledky prodlení žalovaného. Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení, max. 2 999 Kč za rok. Žalobkyně má dále nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, a to 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru a celá dosud neuhrazená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé ke dni zesplatnění k jistině se stávají součástí nové jistiny, kterou je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru, jinak mu vzniká povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě výpisů z účtu žalovaného za měsíce 04 – číslo a dále lustrací v systému příjmení a NRKI. Žalovaný čerpal úvěr ve výši 26 000 Kč dne 23. 9. 2020. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, uhradil pouze osm splátek, poslední dne 2. 7. 2021. Žalovaný byl žalobkyní vyzýván k zaplacení dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru. Dopisem ze dne 19. 9. 2021 oznámila žalobkyně žalovanému okamžité zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy
o úvěru a vyzvala jej k úhradě dlužné částky v celkové výši 29 383 Kč do 10 dnů ode dne odeslání oznámení. Žalovaný byl žalobkyní před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 7. 2. 2022.
5. Podle § 2395 občanského zákoníku , smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2398 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.
7. Podle § 2399 odst. 1 , 2 občanského zákoníku , úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona číslo Sb. “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.
10. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžní povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
11. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.
12. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 občanského zákoníku , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.
15. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
17. Soud posoudil shora zjištěný skutkový stav v souladu s výše uvedenými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:
V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 23. 9. 2020 smlouvu o úvěru. Soud se prvně zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného, tedy jeho schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet,
a dospěl k závěru, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat splnění této povinnost stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , dostupný na webová adresa). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). V posuzované věci žalobkyně tvrdila a prokázala, že před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě výpisů z bankovního účtu žalovaného a dále lustrací žalovaného v NRKI a registru příjmení. Takové prověření úvěruschopnosti žalovaného však nelze posoudit jako řádné a provedené s odbornou péčí. Žalobkyně zejména neprokázala, že by zjišťovala a ověřovala výdaje žalovaného, a to jak běžné výdaje (např. na bydlení, domácnost, dopravu, telefon a jiné), tak i další výdaje (např. jiné půjčky/úvěry). Soud přitom nepovažuje za dostačující, vycházela-li žalobkyně při ověřování výdajů žalovaného pouze z výpisů z bankovního účtu žalovaného, neboť je možné, že žalovaný mohl některé své závazky hradit i v hotovosti. Dále pak soud nemohl odhlédnout od zjištění, že podle předložených výpisů z účtu žalovaný několikrát do měsíce prováděl platby u webová adresa (provozovatele kurzových sázek) a je tak zjevné, že žalovaný několikrát do měsíce sázel. Žalobkyně však toto„ rizikové“ chování žalovaného nijak neprověřovala. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , a je proto nutné posoudit smlouvu
o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1
18. Pro úplnost se soud dále zabýval i platností ujednání o výši úroku, přičemž sjednanou výši úroku 59,93 % ročně posoudil jako rozpornou s dobrými mravy, což by mělo za následek rovněž absolutní neplatnost takového ujednání podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku . Podle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, všechna rozhodnutí jsou dostupná na webová adresa). Je samozřejmě nutné zohlednit, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, proto menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě by však měl žalovaný při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit více než dvojnásobek poskytnuté částky, a proto je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, kdy tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
19. Nároky z absolutně neplatné smlouvy o úvěru je pak potřeba vypořádat podle § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Podle § 2993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Smluvní strana neplatné smlouvy přitom může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni ve splátkách celkem částku 14 130 Kč. Žalobkyně tak má nárok na uhrazení poskytnuté jistiny úvěru snížené o prokázané platby žalovaného. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě částky 11 870 Kč (26 000 Kč – 14 130 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v předžalobní výzvě, ve které byl žalované vyzván k zaplacení dluhu žalobkyní prokazatelně poprvé. Výzva byla žalovanému odeslána dne 7. 2. 2022, fikce doručení nastala podle § 573 občanského zákoníku dne 10. 2. 2022. Žalovaný měl dluh uhradit do 15 dnů od data doručení této výzvy, tj. do 25. 2. 2022. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úrok z úvěru, smluvní pokuty, ani náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , když více procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný. Jelikož žalovanému, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu obec, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.