Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 328/2021-14
Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované
o zaplacení 25 254,06 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se částečně, co do povinnosti uhradit částku 3 002,30 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 002,30 Kč od 20. 7. 2021 do 31. 8. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 002,30 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 413,07 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18 460,92 Kč, částku 256 Kč a částku 6 251,76 Kč, zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 252 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 16 000 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se částečně, co do povinnosti uhradit částku 3 002,30 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 002,30 Kč od 20. 7. 2021 do 31. 8. 2021, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 002,30 Kč od 1. 9. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 413,07 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 18 460,92 Kč, částku 256 Kč a částku 6 251,76 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 252 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala zaplacení částky 19 002,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 002,30 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 413,07 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 18 460,92 Kč, dále spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a také zaplacení částky 6 251,46 Kč coby smluvní pokuty. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne datum uzavřela se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen jako„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru číslo. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 22 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit jistinu úvěru spolu s příslušenstvím úvěru ve výši 18 894 Kč, které spočívalo v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadala na den datum. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Následně původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě, zatímco žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů.
3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností k témuž dni, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna původním věřitelem jako postupitelem dopisem ze dne datum, který byl předán k poštovní přepravě dne datum, jak je patrné z podacího archu.
4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze Smlouvy o úvěru číslo ve spojení s přílohou číslo kterou tvoří předpis splátek, je zřejmé, že smluvní strany uzavřely dne datum smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z., na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalované částku 22 000 Kč, přičemž podpisem smlouvy žalovaná stvrdila, že uvedená částka jí byla předána v hotovosti v místě jejího bydliště. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit s navýšením o celkem 18 894 Kč v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 921 Kč. První splátku byla přitom žalovaná povinna uhradit do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka byla splatná vždy do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. V této souvislosti bylo ve smluvních podmínkách smlouvy o úvěru ve vazbě na počet sjednaných splátek uvedeno, že roční zápůjční úroková sazba činí 15 % a RPSN 272,44 %.
5. Žalobkyně uvedla, že žalovaná neplatila řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradila pouze částku ve výši 6 000 Kč, která odpovídá dvěma řádně uhrazeným splátkám. Tuto úhradu původní věřitel poměrně alokoval na jistinu a smluvně ujednané příslušenství pohledávky podle přílohy číslo smlouvy o úvěru. Protože na poskytnutou jistinu úvěru byla alokována částka ve výši 2 997,70 Kč a na smluvně ujednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 3 002,30 Kč, požaduje žalobkyně, aby jí žalovaná zaplatila na nesplacené jistině částku 19 002,30 Kč, dále pak požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 19 002,30 Kč za období od datum, jakožto dne následujícího po datu účinnosti postoupení pohledávky, do zaplacení, a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 413,07 Kč (z částky 19 002,30 Kč za období od datum do datum), kapitalizovaný úrok ve výši 18 460,92 Kč, který je tvořen součtem nesplaceného úroku 1 572,84 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 9 196,45 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1 744,11 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 3 378,30 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 2 569,22 Kč, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, a konečně i částku 6 251,76 Kč jako smluvní pokutu s odkazem na odst. 4. stranu 1. smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % za období od datum do datum z nesplacené jistiny pohledávky. Žalobkyně předložila k důkazu předžalobní upomínku ze dne datum.
6. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Především se zabýval platností sjednané výše smluvního úroku, který musí být co do své výše stanoven tak, aby nebyl v rozporu s dobrými mravy. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.
7. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v květnu 2019 dle statistiky ČNB představovala obvyklá úroková sazba pro úvěry domácností na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně u bankovního sektoru (Arad UK4) výši 8,23 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 24,69 % p.a. V daném případě však RPSN činí 272,44 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec půjčené částky, tj. navýšení úvěru ve výši 22 000 Kč o 18 894 Kč při délce trvání úvěru 14 měsíců, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednávaného pro úvěry v daných obdobích. Struktura částky, která měla být vrácena je nastavena tak, aby obcházela zákon, pokud jde o sjednanou výši smluvního úroku, který je stanoven částkou 2 118 Kč, což odpovídá 9,63 % z jistiny, avšak u ostatních položek (úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek) představuje jejich součet částku 16 776 Kč, tj. 76,25 % z jistiny. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, představuje 85,88 % zapůjčené jistiny. Taková výše poplatku se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o úvěru jako celek uzavřenou mezi žalovanou a původním věřitelem dne datum je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 o.z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalované) jakožto slabší smluvní strany, když sjednané náklady úvěru svou výší ani zdaleka neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty, a jsou spotřebiteli účtovány v částkách nepoměrně vyšších oproti sjednanému úroku z úvěru, čehož účelem je obejít zákon s ohledem na maximální možnou výši sjednaného úroku. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud proto nárok žalobkyně vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaná se na úkor právního předchůdce žalobkyně (původního věřitele) plněním, které jí poskytl na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 16 000 Kč, která odpovídá rozdílu mezi poskytnutou jistinou 22 000 Kč a částkou 6 000 Kč, kterou žalovaná již uhradila. Pokud jde o prodlení, v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum byla žalované žalobkyní uložena povinnost uhradit dlužnou částku nejpozději do datum. Od datum tak nastalo na straně žalované prodlení a v této souvislosti byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v žalobkyní požadované výši. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta s ohledem na výše uvedené, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem.
8. Výrokem III. tohoto rozsudku soud uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 011 Kč na 1 263 Kč dle položky 1 písm. b) sazebníku, zbývá tak uhradit 252 Kč.
9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (neúspěšná byla v 63,7 %, vyčísleno v souladu s ust. § 154 odst. 1 o.s.ř.), proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.