Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 411/2021-24
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Jaroslavem Koubou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 6 030 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 000 Kč od 7. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 194 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5 000 Kč od 7. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se ve zbývajícím rozsahu zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 194 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 6 030 Kč s příslušenstvím jako nedoplatku ze smlouvy o úvěru ze dne datum. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu i s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 030 Kč splatných do 28. 7. 2020. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého dluhu, neboť dosud neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně proto požaduje po žalovaném zaplacení částky 6 030 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 6 030 Kč od 29. 7. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaná se k řádně doručené žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila.
3. Soud věc projednal a po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:
4. Na základě smlouvy o úvěru ze dne datum byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto jistinu i s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 030 Kč splatných do 28. 7. 2020. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svého dluhu, neboť dosud neuhradila žalobkyni ničeho. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky.
5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu věci soud posoudil věc po právní stránce takto:
6. Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2 395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).
7. V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne datum je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený poplatek je defacto příjmem žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalované a jedná se tedy fakticky o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 1 030 Kč v projednávané věci činí 20,60 % z poskytnuté jistiny ve výši 5 000 Kč při splatnosti 1 měsíc, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 247,20 %. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ČNB dostupná na webových stránkách ČNB - Tabulka B1.5: Roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR. V době uzavření předmětné smlouvy o úvěru činila průměrná obvyklá úroková míra 8,54% ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 247,20% ročně přesahuje obvyklý úrok téměř dvacetidevítinásobně. Jednotlivá ujednání předmětné smlouvy o úvěru jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřené vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalované zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. a § 588 o.z.
8. Poskytnutí finančních prostředků žalované bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 o.z. Žalobkyně přitom poskytla žalované částku 5 000 Kč, žalovaná dosud neuhradila ničeho, a tedy se bezdůvodně obohatila o částku 5 000 Kč. Žalobkyně odeslala dne 30. 12. 2020 žalované výzvu k úhradě dluhu, dne 5. 1. 2021 byla výzva žalované doručena, dne 6. 1. 2021 měla žalovaná plnit a od 7. 1. 2021 je v prodlení podle § 1 958 o.z.
9. Soud s ohledem na shora uvedené žalobě částečně vyhověl výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku. Přiznaný úrok z prodlení je odůvodněn ustanovením § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 4 194 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalované (1 349,96 Kč, tj. 19,76%) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (5 481,43 Kč, tj. 80,24%) při výsledku 60,48% z částky 6 934 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 400 Kč ve výši 1 134 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.