Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
9 C 112/2021-97
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa,
právně zastoupené advokátkou Mgr. jméno příjmení,
se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované,
v řízení o zaplacení 22 171 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částku 22 171 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 22 171 Kč od 20.3.2021 do zaplacení, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 35% z částky 36 558,23 Kč od 24.4.2020 do 17.6.2020, dále z částky 35 824,87 Kč od 18.6.2020 do 12.8.2020, z částky 31 836,87 Kč od 13.8.2020 do 13.11.2020, z částky 27 848,87 Kč od 14.11.2020 do 19.3.2021, z částky 23 860 Kč od 20.3.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24.4.2020 dosáhne částky 143 568 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částku 22 171 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 22 171 Kč od 20.3.2021 do zaplacení, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 35% z částky 36 558,23 Kč od 24.4.2020 do 17.6.2020, dále z částky 35 824,87 Kč od 18.6.2020 do 12.8.2020, z částky 31 836,87 Kč od 13.8.2020 do 13.11.2020, z částky 27 848,87 Kč od 14.11.2020 do 19.3.2021, z částky 23 860 Kč od 20.3.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 24.4.2020 dosáhne částky 143 568 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit 40 287 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že jako věřitel uzavřela s žalovanou jako klientem dne 16.10.2018 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalované 50 000 Kč, když předtím po důkladném zkoumání prověřila její schopnost úvěr splácet. Učinila tak na základě podkladů získaných od žalované a šetřením v registrech SOLUS a NRKI, podle dokladů o příjmech žalované a z jejích sdělení. Žalovaná se zavázala částku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 122,65 % ročně ve 30 měsíčních splátkách po 3 988 Kč. Jelikož žalovaná své povinnosti ze smlouvy neplnila řádně a včas došlo v souladu s uzavřenou smlouvou ke dni 22.4.2020 k zesplatnění dluhu jako celku. K tomuto dni činila dlužná tzv. nová jistina představující součet jistiny a přirostlých úroků 43 812,87 Kč. Dále žalobkyně rovněž požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to ze zmíněné částky do data vyhotovení žaloby ve výši 13 930,65 Kč. Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou delším než 15 dnů, takto žalobkyně nárokuje 1 000 Kč (smluvní pokuta byla sjednána ve výši 200 Kč za každé prodlení) a dále 1 497 Kč jako smluvní pokutu sjednanou za prodlení se splátkou delším než 30 dnů v jednotlivé výši 499 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaná dále uhradila celkem 19 952 Kč.
2. Při jednání soudu dne 10.1.2022 a 4.5.2022 žalovaná uvedla, že dle jejího názoru je úvěr zaplacený. Celkem zaplatila v pravidelných splátkách částku 83 760 Kč. Byla to žalobkyně, která jí opětovně oslovila s nabídkou úvěru a když žalovaná argumentovala tím, že již jeden úvěr splácí, bylo jí ze strany žalobkyně sděleno, že získat nový úvěr nebude problém, když se to správně napíše. V té době rekonstruovali dům, proto finanční prostředky byly potřeba.
3. Při jednání konaném dne 10.1.2022 vzal právní zástupce žalobkyně žalobu co do částky 4 186 Kč, co do smluvní pokuty ve výši 13 930,65 Kč co do úroku za poskytnutí úvěru ve výši 47,77%. Soud proto v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby řízení zastavil a to usnesením ze dne 19.1.2022 č.j. 9C 112/2021 – 64.
4. Usnesením ze dne 19.1.2022 č.j. 9C 112/2021 – 62 soud vyzval žalobkyni, dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), že v zájmu svého úspěchu ve věci je třeba nad rámec již navržených důkazů prokázat, že se žalobkyně dostatečným způsobem zabývala schopností žalované splácet úvěr před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, jinak se vystavuje riziku neúspěchu ve věci. Právní zástupkyně žalobkyně k tomu doložila důkazy, které již navrhla v žalobě.
5. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 16.10.2018 vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobkyně, a to ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit, jak je shora uvedeno. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovanou stejného dne vyplynulo, že tímto žalovaná obdržela zde uvedené informace o poskytovaném úvěru, a že veškeré údaje uvedené z její strany ve smlouvě jsou pravdivé.
6. Z dokladu z elektronického bankovnictví žalobce bylo zjištěno, že na bankovní účet uvedený žalovanou v úvěrové smlouvě bylo dne 17.10.2018 odesláno 55 000 Kč.
7. Z listiny označené jako hodnocení klienta vyplynulo, že tato byla v den uzavření smlouvy podepsána žalovanou a následující den zprostředkovatelem úvěru. Byly zde zaznamenány údaje o poměrech žalované s tím, že její čistý měsíční příjem činí částka ze zaměstnání, životní minimum činí částka, výdaje na bydlení částka, výdaje na spoření částka, splátky žalobci částka. Dále je zde uvedeno, že žalovaná je svobodná, žije ve vlastním bydlení, vyživuje jedno dítě s náklady částka měsíčně. Z výpisu z registru SOLUS vyplynulo, že žalovaná tímto registrem neprochází. Z tabulky hodnocení klienta NKRI vyplynulo, že žalovaný byla v daném případě zařazena kategorie označené jako (skóre 294), tedy jako:„ vyšší pravděpodobnost splácení“.
8. Z oznámení ze dne 18.10.2018 vyplynulo, že žalobkyně tímto oznámila žalované, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora.
9. Z výzev k zaplacení ze dne 19.3.2020, 17.4.2020, 17.2.2020 vyplynulo, že tyto adresovala žalobkyně žalované v souvislosti s upomínám s platebními povinnostmi z předmětné úvěrové smlouvy.
10. Z listiny označené jako karta klienta ze dne 2.8.2021 vyplynulo, že tuto vyhotovila žalobkyně ohledně předmětného úvěru, uvedla zde kontaktní informace na žalovanou, adresu jejího zaměstnavatele a základní parametry úvěru s tím, že aktuální výše dluhu činí 26 357,87 Kč.
11. Z předžalobní výzvy vyplynulo, že tuto adresovala právní zástupkyně žalobkyně žalované a vyzvala ji k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního archu byla tato výzva žalované před podáním žaloby odeslána.
12. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu – registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB vyplynulo, že žalobkyně je v tomto registru evidována.
13. Z vyjádření znalce příjmení jméno příjmení příjmení příjmení ze dne 25.10.2018 vyplynulo, že toto činil k objednávce žalobce ohledně vztahu mezi efektivní a nominální úrokovou sazbou. Znalec uzavřel, že bez ohledu na to, zda je ve smlouvě uvedena efektivní či nominální úroková sazba, absolutní výše celkově zaplacených úroků je v obou případech shodná.
14. Dále žalobkyně doložila pracovní smlouvu uzavřenou žalovanou jako zaměstnankyní včetně jejího dodatku a souvisejících výplatních pásek (období srpen – září), z nichž vyplynulo, že příjem žalované činil částka, částka.
15. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru, jak je shora specifikována, na jejímž základě žalovaná obdržela celkem 50 000 Kč. Žalovaná na základě této smlouvy uhradila před podáním žaloby žalobci 83 760 Kč. Žalobkyně se při uzavírání předmětné smlouvy zabývala schopností žalované úvěr splácet způsobem, který zaznamenala v listině označené jako hodnocení klienta, provedl šetření v registru SOLUS a provedl hodnocení v registru NKRI, opatřila si doklady o příjmech žalované ze mzdy. Žalobkyně odeslala žalované shora uvedené listiny - oznámení o schválení úvěru a předžalobní výzvu.
16. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
17. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Dle § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
22. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o SP“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
24. Dle § 87 odst. 1 zákona o SP, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
25. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.
26. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřely smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 50 000 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
27. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o SP (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o SP. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila některá zkoumání (šetření v registrech a doložení příjmu žalované) nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Poskytovatel spotřebitelských úvěrů má dle dikce zákona sám aktivně v daném ohledu postupovat a především pak, a to mimochodem i v ryze vlastním obchodním zájmu, jednostranné informace o poměrech spotřebitele náležitě ověřovat, k čemuž v daném případě, alespoň dle doložených důkazů, jejichž portfolio žalobce i přes seznámení se shora uvedeným právním názorem soudu, nijak nerozšířil (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 a navazující usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1742/15 ze dne 8.7.2015), nedošlo. Je pravdou, že zákon o SP v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o SP) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).
28. Žalovaná sice deklarovala a doložila obstojný příjem ve výši kolem částka měsíčně hrubého, když tento v obecném měřítku jistě stačí na úhradu splátek částka měsíčně. Žalobkyně se však při zkoumání úvěruschopnosti žalované zaměřila pouze na příjmovou část poměrů žalované a zcela rezignovala na shodně důležitou část výdajovou. Žalovaná pouze uvedla, že bydlí v nájemním bytě, přičemž je z pohledu obecně známých cen nájmů a služeb souvisejících s bydlením zcela nepravděpodobné, že by žalovaná za tento typ bydlení včetně služeb vynaložila pouze částka měsíčně. Žalobkyni nebránilo s ohledem na povahu bydlení, aby žalovaná doložila nájemní smlouvu, doklad SIPO apod. Běžné obvyklé měsíční náklady na nájemní bydlení včetně služeb běžně dosahují, samozřejmě dle lokality, velikosti bytu apod., i částek pětinásobně až šestinásobně vyšších. Jako velmi nepravděpodobné se také jeví„ ostatní výdaje“ na záliby, dopravu apod. ve výši částka měsíčně. Nelze také paušálně užívat hodnoty životního minima jako ekvivalentu všech výdajů klienta kromě bydlení, splátek a spoření. Jedná se o hodnotu minimální, nicméně je obecně známo, že většina obyvatel ČR má tyto ostatní výdaje nad rámec uvedených položek vyšší, a to samozřejmě i značně. Je pochopitelné, že poskytovatel úvěru nemůže v rámci svého zkoumání zcela obsáhnout výdaje klientů a tyto zcela a spolehlivě ověřit. Na druhou stranu minimálně výdaje spojené s bydlením, které navíc tvoří podstatnou výdajovou část majetkových poměrů, a to i ve sféře příjmů doložených žalovanou, lze ověřit velmi snadno, jak je již shora naznačeno. Pokud pak žalobkyně uvádí, že kromě zjevně nepřiměřených údajů sdělených klienty se musí spolehnout na jejich sdělení, tak soud je toho názoru, že již údaj o nákladech částka měsíčně na bydlení bez dalšího zdůvodnění zjevně nepřiměřený je, což lze považovat za notorietu. Žalobkyni může zcela snadno poskytnout ucelený obrázek o poměrech klienta výpis z jeho bankovního účtu, pokud jím klient disponuje. V daném případě žalobkyně plnila svou povinnost ze smlouvy bezhotovostně, nic jí tedy nebránilo si od žalované opatřit výpis z účtu za několik měsíců nazpět, přičemž z těchto výpisů by bylo zřejmé, že žalovaná hradí i další úvěry. Výdajová stránka žalované by tak byla podstatně vyšší.
29. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalované 50 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož však žalovaná uhradila žalobci více, než obdržela (83 760 Kč), nezbývá již z titulu bezdůvodného obohacení uhradit ničeho.
30. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., když měla žalovaná v řízení plný úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.