Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 232/2021-97

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem titul jméno jméno

sídlem adresa

o zaplacení částky 2 169 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 169 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 169 Kč od 6. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

III. Stát nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 169 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 169 Kč od 6. 4. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. III. Stát nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 2 169 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení v zákonné výši 10% ročně z částky 2 169 Kč od 6. 4. 2020 do zaplacení, kdy tuto dlužnou částku měl žalovaný dlužit žalobkyni na základě pojistné smlouvy číslo uzavřené dne 10. 10. 2019 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba IČO, jako pojišťovnou a žalovaným, jako pojistníkem a provozovatelem osobního motorového vozidla zn. ALFA ROMEO 159, VIN kód, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla s počátkem pojištění od 10. 10. 2019, s ročním pojistným ve výši 8 664 Kč, splatným s koeficientem navýšení 0,265 v pravidelných čtvrtletních splátkách po 2 296 Kč vždy k 10. 1., 10. 4., 10. 7. a 10. 10. běžného roku. Žalovaný však neuhradil žalobkyni pojistné splatné dne 10. 1. 2020 a neučinil tak ani přes výzvy právní předchůdkyně žalobkyně, pročež pojištění zaniklo z důvodu neplacení pojistného ke dni 5. 4. 2020. Za dobu od 10. 1. 2020 do 5. 4. 2020 tak dluží žalovaný na pojistném částku 2 169 Kč, kterou až dosud neuhradil, přitom předmětná pohledávka byla na základě rámcové smlouvy ze dne 31. 12. 2018 ve spojení s jejím dodatkem ze dne 31. 12.2020 postoupena na žalobkyni. V podání ze dne 7. 4. 2022 pak žalobkyně k námitkám opatrovníka žalovaného doplnila, že pokud jde o pravomoc soudů České republiky, při podání žaloby žalobkyně vycházela z poslední známé adresy bydliště žalovaného, při posouzení pravomoci českých soudů pak je, dle názoru žalobkyně, rozhodné bydliště žalovaného, nikoliv jeho státní občanství. K námitce, že nebylo prokázáno postoupení pohledávky na žalobkyni, když nebyla prokázána úhrada za postoupené pohledávky, pak žalobkyně uvedla, že částku, kterou za postoupené pohledávky zaplatila původnímu věřiteli, považuje za součást svého know-how a obchodního tajemství, z toho důvodu byl tento údaj v předložené kopii Dodatku k rámcové smlouvě o postoupení pohledávek začerněn, pro pochybnosti o tom, zda k postoupení skutečně došlo, předložila žalobkyně Oznámení o postoupení pohledávky původního věřitele a plnou moc uzavřenou mezi právnická osoba a titul jméno příjmení k tomuto oznámení, čímž prokazuje postoupení pohledávky. K výpočtu žalované částky dále žalobkyně uvedla, že pojištění bylo sjednáno od 10. 10. 2019 na dobu neurčitou, žalovaný uhradil pojistné za pojistné období od 10. 10. 2019 do 10. 1. 2020, následující pojistné období neuhradil, žalovanému byla zaslána upomínka ze dne 20. 2. 2020, kde byl upozorněn na možnost zániku pojištění a z důvodu neplacení pojistného došlo k zániku pojistné smlouvy právě ke dni 5. 4. 2020, o tomto zániku byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 4. 2020; celá žalovaná částka je tvořena pouze neuhrazeným pojistným, a to za období od 10. 1. 2020 do 5. 4. 2020 (poměrná část splátky pojistného byla vypočtena vydělením výše splátky počtem dnů pojistného období 2296/90 = 25, 5111 a denní pojistné se poté vynásobilo počtem pojištěných dnů 25, 5111 = 2 168, 4444, vycházeje s časových jednotek, kdy má rok 360 dní, pololetí 180 dní, čtvrtletí 90 dní a měsíc 30 dní, kdy tento postup plyne z č.l 3 bodu ab pojistných podmínek VPP – UCZ/15).

2. Žalobkyně se k jednání nařízenému na 16. 5. 2022 nedostavila, přitom doručení předvolání k tomuto jednání bylo u této řádně vykázáno a lhůta k přípravě jednání byla zachována. Vzhledem k této skutečnosti, že žalobkyně svoji neúčast u jednání řádně omluvila a souhlasila s konáním jednání v její nepřítomnosti, soud v souladu s ust. , (dále jen ) v její nepřítomnosti.

3. Vzhledem ke skutečnosti, že se nepodařilo soudem žalovanému doručit písemnosti ze strany soudu na jeho známou adresu v cizině a žádná jiná adresa současného pobytu žalovaného se soudu nepodařila zjistit, byl mu usnesením zdejšího soudu ze dne 28. 1. 2022 ustanoven opatrovník v osobě titul jméno jméno, advokáta. Opatrovník žalovaného k žalobě uvedl, že žalovaný je státním občanem Slovenské republiky, pročež je otázkou, zda je ve věci dána pravomoc soudů České republiky. Z čl. IV. odst. 4.2. Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2018 vyplývá, že rozhodným dnem pro postoupení pohledávek, tj. datem, kdy se postupník stává novým věřitelem postupovaných pohledávek, spolu s příslušenstvím a se všemi právy spojenými s pohledávkami, je datum úplné úhrady úplaty za postoupení pohledávek v souladu s touto smlouvou (u pohledávek dle čl. II.) či dodatkem (u pohledávek dle čl. III.). V žalobě však není tvrzeno ani doloženo, že by skutečně došlo k úhradě úplaty za postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto soudního sporu, a tudíž i k postoupení této pohledávky z postupitele (právnická osoba) na žalobkyni, pročež z opatrnosti je namítán nedostatek aktivní legitimace žalobkyně. Z žalobních tvrzení, jakož ani z příloh, přitom ani nelze zjistit, proč žalovaný žalobkyni dluží právě žalovanou částku.

4. V dané věci se soud nejprve musel zabývat otázkou, zda je založena jeho pravomoc a příslušnost k projednání věci, když na straně žalovaného, který je slovenským státním občanem, se vyskytl tzv. cizí prvek. Vzhledem k tomu, že jde o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem vyplývající z uzavření závazkového vztahu mezi nimi, je dána obecně pravomoc soudu danou věc projednat a rozhodnout. Vzhledem však k tomu, že na straně žalované je dán cizí prvek, soud rovněž zkoumal, zda je z pohledu mezinárodního práva příslušný rozhodnout danou věc. Mezi Českou republikou a Slovenskou republikou přitom není uzavřena bilaterální smlouva, kterou by se řešila pravomoc soudů ve věcech smluvních závazkových vztahů, resp. pojistných smluv, nicméně jak Česká republika, tak Slovensko jsou členy Evropské unie a jsou tedy vázány i předpisy práva EU. Vzhledem ke skutečnosti, že pro Evropskou unii bylo přijato Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, a toto nařízení je přímo použitelným právním aktem sekundárního práva v členských státech EU ve smyslu Smlouvy o fungování evropské unie, které má, na rozdíl od mezinárodních smluv, v rozsahu své působnosti vždy aplikační přednost jak před , o mezinárodním právu soukromém a procesním, tak podle svého , v němž nařízení stanoví, že nahrazuje mezi členskými státy úmluvy upravující stejné věci, na které se vztahuje toto nařízení. Příslušnost českého soudu je pak v souladu s tímto nařízením dána podle kapitoly II, oddílu 3, článku 14 bodu 1 (podle něhož může pojistitel žalovat pouze u soudů toho členského státu, v němž má žalovaný bydliště, bez ohledu na to, zda je žalován pojistník, pojištěný nebo oprávněná osoba.). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný jako pojistitel měl v době uzavření smlouvy bydliště na území ČR, když i do samotné pojistné smlouvy uvedl, že bydlí na adrese adresa, žalobkyně, jako právní nástupce pojistitele, podala správně žalobu u českého soudu, když vycházela z informace žalovaného uvedené v pojistné smlouvě, tedy že má bydliště právě v obvodu Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Dle názoru soudu místem bydliště se v nařízení rozumí údaj vyplývající právě ze smluvního vztahu, neboť by bylo nemyslitelné a v podstatě nad schopnosti a možnosti žalobce, aby tento zjišťoval před podáním žaloby, kde se druhá strana skutečně zdržuje ke dni podání žaloby. Pokud pak jde o hmotné právo, které je na místě aplikovat, i v tomto ohledu má soud za to, že je na místě použit české právo, vycházeje přitom z Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), které v , bod 2 stanoví, že v míře, ve které nebylo právo rozhodné zvoleno stranami, se pojistná smlouva řídí právem země, kde má pojistitel své obvyklé bydliště. Rozhodujícím určovatelem je tedy v tomto případě opět bydliště pojistitel, kdy i z logiky věci plyne, že jde o jeho bydliště ke dni uzavření pojistné smlouvy.

5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jako pojišťovnou, a žalovaným, jako pojistníkem a pojištěným, byla dne 10. 10. 2019 uzavřena písemná dohoda, podle které se strany sporu dohodly na tom, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne s účinností od 10. 10. 2019 na dobu neurčitou žalovanému zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla zn. ALFA ROMEO 159, VIN kód s ročním pojistným ve výši 8 664 Kč, splatným s koeficientem navýšení 0,265 v pravidelných čtvrtletních splátkách po 2 296 Kč vždy k 10. 1., 10. 4., 10. 7. a 10. 10. běžného roku, žalovaný však právní předchůdkyni žalobkyně na smluvené pojistné za dobu od 10. 1. 2020 ničeho nehradil přesto, že o úhradu dlužného pojistného byl právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně upomínán; následně došlo k úplatnému postoupení nároku právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky, pročež tak žalovaný dluží žalobkyni za dobu od 10. 1. 2020 do 5. 4. 2020 na pojistném právě částku 2 169 Kč.

6. Podle , , se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.

7. Podle , , pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění.

8. Podle , , upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty.

9. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 169 Kč se shora uvedeným příslušenstvím ve smyslu výše citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je plně důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako pojistitelka, a žalovaný, jako fyzická osoba - pojistník a pojištěný, mezi sebou, dle závěru soudu, platně uzavřeli pojistnou smlouvu, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla zn. zn. ALFA ROMEO 159, VIN kód s ročním pojistným ve výši 8 664 Kč, splatným s koeficientem navýšení 0,265 v pravidelných čtvrtletních splátkách po 2 296 Kč vždy k 10. 1., 10. 4., 10. 7. a 10. 10. běžného roku. Toto sjednané pojištění přitom trvalo i v období od 10. 1. 2020 do 5. 4. 2020, když v tomto směru nebylo účastníky v řízení ničeho jiného ani tvrzeno a tím méně pak prokázáno. Žalovanému přitom dle platné pojistné smlouvy, která tak měla všechny náležitosti stanovené a násl. , , vznikla povinnost platit právní předchůdkyni žalobkyně pojistné, přitom v období od 10. 1. 2020 do 5. 4. 2020 neuhradil žalobkyni právě částku 2 169 Kč.

10. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení předmětné pohledávky ve smyslu ust. a násl. , , pročež žalobkyně je tak nyní ve sporu aktivně legitimována, když toto postoupení pohledávky bylo též oznámeno žalovanému.

11. Vzhledem k těmto skutečnostem, kdy soud dospěl k závěru, že žalobkyně se podanou žalobou důvodně domáhá zaplacení dlužného pojistného za dobu do zániku sjednaného pojištění v celkové výši 2 169 Kč, proto soud, při vázanosti rozsahem podané žaloby, ve smyslu ust. žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni celou žalovanou částku, včetně požadovaného příslušenství. Neuhrazením pojistného se totiž žalovaný dostal dnem následujícím po splatnosti pojistného, ve smyslu ust. , , do prodlení a žalobkyni tak dle ust. , , vznikl vůči žalovanému i nárok na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Tato zákonná výše úroků z prodlení pak odpovídá dle ust. věta druhá , , a dle výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.

12. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku pak má oporu v ust. věta před středníkem , když v daném případě soud, zejména vzhledem k nevýrazné výši a naopak již k delší době trvání dluhu, jakož i s přihlédnutím k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, respektive tyto důvody nebyly rovněž ani žádným z účastníků tvrzeny.

13. Výrok o nákladech řízení má oporu prvotně v ust. , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném řízení měla žalobkyně se svou žalobou plný úspěch, a proto jí dle citovaného ustanovení vzniklo právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů celého řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 26. 2. 2021, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť jde v prvé řadě o žalobu, podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy jednotlivé žaloby mají podobu využitého vzoru a v zásadě se od sebe liší jen údaji o žalovaných, době vzniku žalovaného dluhu a někdy žalované částce, avšak základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je tak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Jde přitom o pohledávku, v rámci níž na jedné straně vystupoval spotřebitel, který byl současně fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky právního úkonu o jiném obsahu (typicky jde právě o smlouvy o přepravě, dodávky energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, pojistné smlouvy, úhradu regulačního poplatků apod.). Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její tři úkony právní pomoci, učiněné do podání návrhu (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. účinné od 1. 7. 2014.

14. Soud proto zavázal žalovaného nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč, které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částku 1 089 Kč za náklady právního zastoupení žalobkyně mající oporu ve vyhl. č. (tvořené částkou 600 Kč jako odměnou dle bodu 2 vyhl. č. za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky po 200 Kč, 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky dle vyhl. č. , to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). I v této části byl pak žalovaný soudem zavázán plnit žalobkyni a tedy zaplatit jí na nákladech řízení celkovou částku 1 489 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle ust. věta před středníkem , a to k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ust. , když pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud ani zde žádné důvody neshledal, resp. tyto nebyly účastníky ani tvrzeny.

15. Výrok o nákladech státu pak má oporu v ust. , podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Byla-li účastníku, kterého zastupoval ustanovený advokát jako opatrovník, přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla náhrada nákladů řízení uložena, povinen zaplatit ji státu. V souvislosti s daným řízením vzniknou státu náklady na odměnu opatrovníka žalovaného, který je advokátem, když tento opatrovník byl žalovanému ustanoven v souladu s  , když nebylo možno žalovanému doručit na známou adresu v cizině. Stát má pak vůči stranám právo na náhradu nákladů řízení, které platil, přitom vzhledem k tomu, že v řízení byla plně úspěšná žalobkyně, nelze žalovanému uložit, aby zaplatil náklady na svého opatrovníka, pročež bylo rozhodnuto tak, že stát právo na náhradu nákladů řízení nemá.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.