Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
12 C 98/2022-17
Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 434 329,50 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 434 329,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 434 329,50 Kč od 24. 12. 2020 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 54 980,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 434 329,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 434 329,50 Kč od 24. 12. 2020 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 54 980,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
Žalobou doručenou soudu dne 5. 11. 2021 domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 434 329,50 Kč s příslušenstvím z titulu splnění obsahu závazku ze smlouvy o dílo, uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami.
Se souhlasem obou procesních stran soud ve věci jednal a rozhodoval bez nařízení jednání. Žalovaný zůstal ve věci bez vyjádření.
Soud, vycházeje ze znění podané žaloby, provedl dále dokazování zejména objednávkou číslo Kop/Vyt/Lidl ze dne 29. 6. 2020, emailem žalobce se zaslanou fakturou číslo.
Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:
V rámci zjištěného skutkovému stavu věci soud po provedeném řízení učinil závěr, že mezi žalobcem a žalovaným byla na základě objednávky ze dne 29. 6. 2020 uzavřena smlouva o dílo, na základě které žalobce dne 23. 11. 2020 provedl odstranění odpadů ze stavby,,LIDL“. V souvislosti s provedenými pracemi byla žalovanému vystavena k úhradě faktura číslo znějící na částku 434 329,50 Kč, se splatností 23. 12. 2020.
Žalovaný doposud svůj dluh i přes výzvu neuhradil.
Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, otázku úroku z prodlení dle § 1968 ci.t zákona a nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce jako zhotovitel v rámci předmětného smluvního závazkového vztahu mezi procesními stranami dostál všem svým povinnostem, které mu ukládá shora citované zákonné ustanovení § 2586 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný však nesplnil základní povinnost objednatele díla, když žalobci nezaplatil řádně a včas cenu díla. Proto soud tuto povinnost k návrhu žalobce uložil žalovanému výrokem tohoto rozsudku, a to včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení.
O nákladech řízení rozhodl soud na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci ovládající předmětné řízení, obsažené explicitně v ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšnému žalobci ve věci pak byla proti žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, spočívající v navýšené odměně advokáta o 21% DPH ve smyslu vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby ve výši 3x 10 060 Kč, 3x 300 Kč jako paušálních částkách náhrady výdajů podle cit. advokátního tarifu, příslušejících za tři úkony právní služby, tedy náklady řízení v celkové výši uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se nepřihlíží a nejedná se přitom ani o rozsudek pro uznání či zmeškání (ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu).