Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 245/2021-66

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Winklerem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 30 614,46 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 698 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 698 Kč ve výši 8,25 % ročně od 27. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 24 359 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 24 359 Kč ve výši 8,25 % ročně od 27. 3. 2021 do zaplacení, částky 5 557,46 Kč a úroku ve výši 102,64 % ročně z částky 18 712,60 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 71 820 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 698 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 698 Kč ve výši 8,25 % ročně od 27. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 24 359 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jdoucí z částky 24 359 Kč ve výši 8,25 % ročně od 27. 3. 2021 do zaplacení, částky 5 557,46 Kč a úroku ve výši 102,64 % ročně z částky 18 712,60 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 71 820 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit jí částku 25 057 Kč včetně nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty v částce 998 Kč, a zákonného úroku z prodlení, dále i smluvní pokuty vyčíslené po zesplatnění ve výši 5 557,46 Kč a úroku z úvěru ve výši 102,64 % do doby, kdy celkový úrok za dobu od 27. 3. 2021 dosáhne částky 71 820 Kč, to vše z titulu nesplněných povinnosti vyplývajících žalované ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené účastníky řízení dne datum. Žalobkyně žalované poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok splácet v 18 měsíčních splátkách po 3 325 Kč počínaje od března 2020, a to dle splátkového kalendáře, který tvoří přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Žalovaná sjednané podmínky řádně neplnila a ocitla se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru však uhradila 10 splátek, tj. částku 33 250 Kč, u splátky číslo splatné dne datum se dostala do prodlení, k datu datum tedy došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Dále bylo ujednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, kterou v dané věci žalobkyně účtuje od 27. 3. 2021 do dne vyhovení žaloby, tj. do datum. Sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Po zesplatnění již žalovaná ničeho neuhradila. O zaplacení byla upomínán žalobkyní předžalobní výzvou.

2. K jednání nařízenému na den 28. 3. 2022 se žalovaná bez omluvy nedostavila. Předvolání bylo žalované zasláno na adresu trvalého pobytu a bylo jí doručeno dne 27. 2. 2022. Soud proto rozhodoval bez osobní přítomnosti žalované, neboť byly splněny podmínky dle , (dále jen „“).

3. Smlouvou o úvěru ze dne datum (dále jen„ smlouva“), oznámením věřitele o schválení úvěru ze dne datum včetně splátkového kalendáře, dokladem o vyplacení úvěru, předsmluvním formulářem, kartou klienta, prohlášení klienta včetně jeho hodnocení, výzvou s upozorněním na možnost zesplatnění včetně kopie dodejky ze dne 19. 2. 2021 a dne 22. 3. 2021, oznámením o zesplatnění ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne 3. 11. 2021 včetně kopie podacího archu žalobkyně prokázala, že účastníci uzavřeli dne datum smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se tuto částku a sjednaný úrok ve výši 102,64 % ročně zavázala splácet ve 18 měsíčních splátkách po 3 325 Kč, splatných vždy k 19. dni každého kalendářního měsíce, počínaje od března 2020. Pokud jde o úročení úvěru, žalovaná se zavázal hradit úrok ve výši 102,64 % ročně, úroková sazba byla dohodnuta jako pevná po celou dobu splácení úvěru. V čl. 2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Dohodnuto bylo i to, že věřitel je oprávněn požadovat na úrocích částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient (žalovaná) zaplatit, uvedené v části A smlouvy. Podle bodu 6.1 smlouvy pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 998 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení v délce 30 dnů. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé další splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Podle bodu 6.5 smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dne datum byla ve prospěch žalované odepsána z účtu žalobkyně částka 30 000 Kč. Na úhradu poskytnutého úvěru uhradila žalovaná do doby zesplatnění 33 250 Kč. Podle bodu 6.3 písm. b) smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. k tomuto dni se stává okamžitě splatná celá jistina úvěru a veškeré úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a náklady dle bodu 6.2 části B smlouvy. Podle bodu 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru stala celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději do dne zesplatnění. Z výzvy s upozorněním na možnost zesplatnění vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných splátek, které měla řádně hradit dle přílohy ke smlouvě – splátkového kalendáře a také nákladů vzniklých z prodlení žalované ve výši 1 000 Kč. Vzhledem k prodlení žalované s úhradu 11. splátky, žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru k 25. 3. 2021. Předžalobní výzvou ze dne 3. 11. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě vzniklého dluhu a byla upozorněna na možnost jeho soudního vymáhání. Z hodnocení klienta, výpisů z účtu, pracovní smlouvy včetně dodatku č. 1 a výpisu ze systému SOLUS vyplývá, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřila úvěruschopnost žalované. Ze statistického seznamu České národní banky - Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR vyplývá, že v únoru 2020 činila průměrná sazba úroků z úvěru poskytovaná domácnostem v ČR 8,05 % ročně.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutkové závěry. V dané věci byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se tento úvěr zavázala spolu s úroky z úvěru uhradit v dohodnutých 18 splátkách po 3 325 Kč počínaje od března 2020. Žalovaná smluvní ujednání nedodržela, splátky úvěru nehradila včas a řádně a ocitla se tak s jejich splácením v prodlení, proto žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním úvěrové smlouvy přistoupila k okamžitému zesplatnění všech závazků k 25. 3. 2021. Vzhledem k tomu, že ani přes výzvy k zaplacení nebyly žalovanou dlužné částky uhrazeny, požaduje žalobkyně uhradit aktuální dlužnou jistinu 23 059,29 Kč po zápočtu již uhrazených splátek, včetně nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 1 000 Kč (bod 6.2 smlouvy), zákonný úrok z prodlení od 27. 3. 2021 do zaplacení, smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné částky nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 27. 3. 2021 ke dni sepisu žaloby (datum) vyčíslenou v částce 5 557,46 Kč, a dále i úrok z úvěru ve výši 102,64 % ročně z částky 18 712,60 Kč od 27. 3. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne 71 820 Kč.

5. Při právním posouzení věci soud vycházel z ust. § 2395 o. z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z., poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku.

6. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

7. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory vedené žalobkyní již byly předmětem přezkoumání jak zdejšího soudu, tak soudu nadřízeného - Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře. Jednalo se například o rozsudky ze dne 22. 3. 2018, č. j. –93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. -129, ze dne 9. 5. 2018, č.j. -64 nebo ze dne 28. 2. 2019, č.j. . V souladu s právními závěry v nich vyslovenými dospěl podepsaný soud po přezkoumání a zhodnocení provedených důkazů k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu, např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. -36, ze dne 29. 11. 2017, č. j. -50, ze dne 4. 12. 2017, č. j. , bylo odkazováno na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. , od kterých není důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. Nejvyšší soud ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (sp. zn. ) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. ).“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. uzavřeli-li účastníci smlouvy ujednání o výši úroků neplatně, má věřitel právo na úroky v obvyklé výši, a to za účinnosti ve smyslu o. z. (dříve dle , obchodního zákoníku). Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti , (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).

8. Jak bylo výše uvedeno, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne datum byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 102,64 %. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období únor 2020 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,05 % ročně. Dohodnutá výše úroků 102,64 % ročně tedy téměř 12 x překračuje obvyklou úrokovou míru, což za situace, kdy se jedná o úvěr, kdy doba splácení byla sjednána na 18 měsíců a žalovaná by tak při řádném splácení měla žalobkyni zaplatit celkem částku 59 850 Kč, vede soud k závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a je tedy neplatné. Nemůže přitom obstát argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání nejsou vyloučená ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K témuž právnímu závěru dospěla též všechna výše uvedená rozhodnutí odvolacího soudu. Jedná se přitom o důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, a proto soud považuje ve smyslu § 576 o. z. za neplatnou jen tuto část uvedené smlouvy úvěru, kde byly sjednány úroky z úvěru v nemravné výši 102,64 % ročně. I zde se jedná o shodný právní závěr, jaký je i ve všech výše uvedených rozhodnutích odvolacího soudu. Protože žalovaná poskytnutý úvěr vyčerpala, avšak řádně jej nesplácela (viz výše uvedené závěry o prokázaném skutkovém stavu), bylo zesplatnění úvěru po právu a žalované vznikla povinnost jej zcela zaplatit, a to co do dlužné jistiny, nákladů a smluvních pokut, i co do úroků. Protože úrok sjednaný účastníky byl neplatný a žalobkyně má v souladu s výše citovaným § 1802 o. z. nárok na úroky obvyklé, tj. ve výši 8,05 % ročně, musel soud provést přepočet částky, kterou žalovaná zaplatila a žalobkyně ji započetla na nemravně vysoké úroky. Postupoval přitom tak, že vyšel ze smluvního ujednání účastníků, že splátkou úroků, na kterou žalobkyně započetla platbu žalovaného, se rozumí dohodnutý úrok 102,64 % ročně a tento zápočet je vzhledem k výše dovozené neplatnosti ujednání o úrocích z úvěru nesprávný. Žalobkyně má nárok na úroky v obvyklé výši (§ 1802 o. z.), tj. ve výši 8,05 % ročně, a proto soud vycházel z toho, že žalobkyně má nárok na zaplacení poskytnutého úvěru 30 000 Kč a úroku s přihlédnutím k výši obvyklé za dobu úvěru ve výši 1 950 Kč. Sankce za prodlení do zesplatnění úvěru žalobkyně vyčíslila s přihlédnutím k výše uvedeným smluvní ujednáním v částce 1 000 Kč a 998 Kč. Vzhledem k úhradě částky 33 250 Kč do zesplatnění (tj. do 25. 3. 2021) a zápočtu zaplacených částek na shora uvedený dluh dospěl soud k závěru, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni pouze částku 698 Kč s příslušenstvím (výrok I. tohoto rozhodnutí). Rozdíl mezi touto částkou a žalobkyní požadovanou částkou jistiny a smluvní pokuty a nemravného úroku z úvěru byl zamítnut.

9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , a to za situace, kdy ke dni rozhodnutí soudu žalobkyně požadovala na jistině a nákladech spojených s prodlením žalované a smluvní pokutě částku 30 614,46 Kč. Žalobkyni byla přiznána ke dni rozhodnutí soudu na jistině pouze částka 698 Kč s příslušenstvím. Z porovnání úspěchů a neúspěchu účastníků je potom zřejmé, že žalovaná byla až na minimální neúspěch úspěšná, v tomto řízení jí ovšem žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl tak, že nárok na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.