Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
8 C 3/2020-105
Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO
se sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení
se sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného, okres okres
o zaplacení částky 96, 994540 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 96.994 Kč
- s úrokem z prodlení 9% ročně z částky 76.540 Kč za dobu od datum do zaplacení,
- s úrokem 82,77% ročně z částky 61.171,53 Kč za dobu od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 223.956 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se návrh, jímž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 96.994 Kč - s úrokem z prodlení 9% ročně z částky 76.540 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, - s úrokem 82,77% ročně z částky 61.171,53 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 223.956 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 96.994 Kč s úrokem z prodlení 9 % ročně z částky 76.540 Kč za dobu od datum do zaplacení a s úrokem 82,77 % ročně z částky 61.171,53 Kč za dobu od datum do zaplacení, maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 223.956 Kč. Tvrdí, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal datum. Na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr 78.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr včetně úroku z úvěru 122,64 % ročně žalobci splácet v 30 splátkách ve výši 6.221 Kč měsíčně počínaje měsícem srpnem 2017 podle splátkového kalendáře. Žalobce řádně ověřil schopnost žalovaného úvěr hradit, provedl analýzu bonity žalovaného, zjistil na jeho straně volné zdroje ke splácení ve výši 8.107 Kč měsíčně po odpočtu všech výdajů a zohledněním rezervy 1.000 Kč na měsíc, dále žalobce ověřil platnost občanského průkazu žalovaného, provedl scoring žalovaného v registru NRKI, měl k dispozici výpis z registru příjmení, potvrzení zaměstnavatele žalovaného, výplatní pásku žalovaného a částečný výpis z bankovního účtu žalovaného. Žalobce dále zjistil, že žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a neměl u žalobce žádnou předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání. Žalovaný úvěr splácel od srpna 2017 až do října 2018, avšak s některými splátkami se dostal do prodlení. Žalobci tak vzniklo právo na smluvní pokutu 499 Kč za prodlení o délce 30 dnů ohledně splátek číslo smluvní pokuta celkem činí 2.495 Kč. Ohledně stejných splátek žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů v souvislosti s prodlením, 5x 200 Kč, celkem 1.000 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky číslo splatné datum, po dobu déle než 65 dnů. Celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky ke dni zesplatnění se staly součástí nové jistiny, která odpovídá částce 73.045,30 Kč, kterou měl žalovaný zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru, k čemuž došlo datum. Podle bodu 6.5 smlouvy je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z nové jistiny, pokud tuto neuhradí v den zesplatnění. Žalobce vyčíslil tuto smluvní pokutu částkou 20.454 Kč za dobu od datum do datum. Ke sjednané úrokové sazbě žalobce uvedl, že ve smlouvě byl úrok vyjádřen efektivní úrokovou sazbou 122,64 %, avšak v žalobě požaduje toliko nominální úrokovou sazbu 82,77 % ročně.
2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na to, že má 3 půjčky. První je od obec spořitelny, úvěr 700.000 Kč s měsíční splátkou 8.160 Kč bez pojištění, druhá půjčka je od anonymizována dvě slova ve výši 100.000 Kč s měsíční splátkou 6.813 Kč a třetí půjčka je od žalobce. Dohromady na splátkách by žalovaný měl platit více než 23.000 Kč měsíčně, tuto částku však není schopen sehnat. S anonymizována dvě slova se chtěl dohodnout na splátkovém kalendáři, ale nesehnal dostatek peněz. Chodí sice do práce, ale je ve zkušební době. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto vě projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Ze smlouvy o úvěru číslo zjistil soud tyto skutečnosti. Smlouva byla uzavřena tím způsobem, že žalovaný dne datum podepsal text listin y s názvem Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru, tento návrh převzal žalobce prostřednictvím zprostředkovatele tentýž den a návrh přijal dne datum. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr 78.000 Kč na dobu 30 měsíců, výše splátky činila 6.221 Kč měsíčně, splátky měly být placeny do každého 20. dne v měsíci a zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná po celou dobu splácení ve výši 122,64 % ročně. Celkem měl žalovaný zaplatit 186.630 Kč. Podle části B smlouvy provedl žalobce před uzavřením smlouvy posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V odst. 2 této části bylo dohodnuto, že sjednané úroky z úvěru běží od poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění, když po zesplatnění úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny až do úplného zaplacení. V každé z 30 splátek byla zahrnuta platba jistiny i úroku a jejich poměr měl být uveden ve splátkovém kalendáři, který měl žalobce zaslat žalovanému společně s oznámením o schválení úvěru. Důsledky prodlení žalovaného byly upraveny v odst. 6 smlouvy tak, že pokud by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky v délce 30 dnů, je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, avšak souhrn veškerých smluvních pokut tohoto typu činí maximálně 2.999 Kč za 1 rok. Žalobce v případě prodlení žalovaného má právo rovněž na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, což se vztahuje na prodlení s každou splátkou v trvání 15 dnů a více. Pokud by se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky v délce 65 dnů, došlo by automaticky k zesplatnění úvěru, tedy k tomuto dni se stávaly okamžitě splatnými jistina, úroky ke dni zesplatnění, smluvní pokuty a náhrady nákladů. Před zesplatněním byl žalobce povinen vyzvat žalovaného k úhradě dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina včetně neuhrazených úroků stávaly součástí nové jistiny, kterou je žalovaný povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění. Pokud tak neučiní, je povinen žalobci uhradit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny až do zaplacení. Souhrn veškerých smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše 200.000 Kč.
4. Poskytnutí úvěru nebylo mezi účastníky sporné. Podle dokladu o vyplacení úvěru byla částka 78.000 Kč poukázána na účet žalovaného dne datum.
5. Z listin y oznámení o schválení úvěru ze dne datum vyplývá, že žalobce sdělil žalovanému, že přijal návrh na uzavření úvěrové smlouvy ve výše uvedeném znění. Připojil k tomu splátkový kalendář, který obsahuje rozpis všech 30 měsíčních splátek včetně data splatnosti každé splátky, její výše a částky, která připadá na úmor jistiny a na úmor úroku z úvěru. Splátky byly splatné vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem srpnem 2017, poslední splátka měla být zaplacena dne datum. Podle doručenky byl tento dopis žalovanému doručen do vlastních rukou dne datum.
6. Způsob splácení úvěru ze strany žalovaného soud ověřil z listin y karta klienta, v níž je rovněž uvedeno, že žalovanému byly odesílány upomínky ve dnech datum, datum, 26. 7., 27. 8., 26. 9. a 26. 10. v roce 2018. Žalovaný uhradil první splátku dne datum ve výši 6.221 Kč, a tutéž částku zaplatil ještě datum. Dne datum uhradil 12.442 Kč, následně datum zaplatil 600 Kč, dne datum uhradil 6.000 Kč, dne datum uhradil 5.842 Kč, dne datum zaplatil 6.221 Kč, dne datum zaplatil 6.300 Kč, ve dnech datum a datum zaplatil vždy 6.222 Kč, dne datum zaplatil 6.500 Kč a ve dnech 17. 9. a datum zaplatil vždy 6.221 Kč Celkem žalovaný uhradil 81.233 Kč.
7. Ze shora zmíněných upomínek žalobce předložil upomínku z datum a všechny 4 upomínky z roku 2018. V upomínce z datum žalobce oznámil žalovanému, že nemá zaplaceny splátky číslo splatné 20. dne v měsících říjen a listopad 2017, a sdělil, že má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů 200 Kč za každou dlužnou splátku a na smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku. Upozornil rovněž žalovaného na možnost zesplatnění celého dluhu. V dalších upomínkách žalobce vždy sdělil, se kterými splátkami se žalovaný dostal do prodlení, jednalo se o splátky číslo informoval žalovaného o vyúčtování nákladů 200 Kč za každou splátku, smluvních pokut 499 Kč za každou splátkou a o zesplatnění celého úvěru při prodlení v délce 65 dnů.
8. Dopisem ze dne datum žalobce oznámil žalovanému, že v důsledku prodlení s úhradou splátky v délce 65 dnů došlo k zesplatnění všech závazků žalovaného z úvěrové smlouvy ke dni datum, a vyzval žalovaného k zaplacení částky 76.540 Kč, sestávající z jistiny 61.171,53 Kč, úroku ke dni zesplatnění 11.873,77 Kč, smluvní pokuty 2.495 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením 1.000 Kč. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky včetně následně dopočtené smluvní pokuty dopisem z datum, v němž žalovanému oznámil, že pokud dluh nevyrovná do 15 dnů, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud. Podle poštovního podacího archu byl tento dopis žalovanému odeslán doporučeně dne datum.
9. S ohledem na nepřiměřeně vysokou sazbu úroku z úvěru, ať již jde o sazbu 122,64 % ročně uvedenou ve smlouvě, anebo sazbu 82,77 % ročně uvedenou v žalobě, nahlédl soud do databáze obec národní banky příjmení, z níž zjistil, že podle statistických údajů činila průměrná úroková sazba u úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu, nikoli na bydlení, s fixní úrokovou sazbou na dobu od 1 do 5 let 8,92 % ročně v červenci 2017.
10. Ohledně zjišťování poměrů žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy zjistil soud z následně uvedených listin tyto skutečnosti. Žalovaný předložil žalobci svůj platný občanský průkaz. Dne datum podepsal žalovaný listin u Prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru. V této listin ě žalovaný potvrdil, že se seznámil s informacemi stanovenými zákonem o spotřebitelském úvěru, že jeho manželka, pokud je uzavřeno manželství, s uzavřením smlouvy souhlasí, že si je vědom sjednané výše úroků z úvěru a souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou, že nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, nebyla proti němu podána žaloba, aniž si není vědom důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, nenachází se v úpadku a smlouvu neuzavírá v tísni, stavu nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti, a je schopen úvěr řádně a včas splácet. Podle výpisu záznamů z registru příjmení neměl žalovaný dne datum v tomto registru vedené žádné dlužné splátky. Na další listin ě byla uvedena osobní data žalovaného a bylo vypočteno CBS skóre 549. Dne datum žalovaný podepsal předsmluvní formulář, v němž byly uvedeny základní parametry úvěru a rovněž tak podrobně rozepsány náklady v případě prodlení žalovaného. V listin ě Hodnocení klienta jsou uvedeny osobní a majetkové poměry žalovaného tak, jak je žalobce zjistil před uzavřením smlouvy. příjmení měsíční příjem žalovaného činil 19.517 Kč, žalovaný byl zaměstnán, stejnou částku představovaly celkové jeho měsíční příjmy. Do výdajů žalovaného byla zahrnuta částka 3.410 Kč představující životní minimum, dále částka 4.000 Kč za splátky blíže nespecifikované, dále částka 3.000 Kč za bydlení. Celkové výdaje tak představovaly 10.410 Kč, a k této částce byla ještě připočtena rezerva 1.000 Kč. Výsledek 11.410 Kč byl odečten od příjmů 19.517 Kč, rozdíl činil 8.107 Kč, a tuto částku žalobce vyhodnotil jako volné zdroje žalovaného. Žalovaný uvedl, že je zaměstnána u právnická osoba obec, kam nastoupil datum na dobu určitou, nežije s manželkou ani s partnerkou ve společné domácnosti, je vyučen, má vlastní formu bydlení blíže nespecifikovanou. Úvěr byl doporučen ke schválení, byla zde ještě připsána poznámka při analýze schopnosti splácet o tom, že inkaso nebylo doloženo. Žalobce úvěr schválil dne datum. Žalovaný předložil potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu, v němž je uvedeno, že za poslední 3 kalendářní měsíce, a to duben až červen 2017, činil jeho průměrný čistý měsíční příjem 19.517 Kč, a jeho příjem za poslední kalendářní měsíc byl 17.354 Kč. Z mzdového lístku žalovaného vyplývá, že za červen 2017 činila jeho čistá mzda 17.337 Kč. Z části výpisu z osobního účtu žalovaného vedeného u obec spořitelny bylo možné dovodit toliko to, že žalovaný má u této banky účet č. bankovní účet a že za období od 1. 4. do datum byl vyhotoven nějaký výpis, údaje, například příchozí či odchozí platby a zůstatek, však chybí.
11. Na výzvu soudu žalovaný předložil u jednání pracovní smlouvu, oznámení o postoupení pohledávek, výzvu k plnění a kopii úvěrové smlouvy. Z těchto listin soud zjistil, že žalovaný uzavřel se společností právnická osoba dne datum pracovní smlouvu, že dopisem z datum mu právnická osoba anonymizováno oznámila, že pohledávku za žalovaným postoupila na jiný subjekt, ničeho bližšího o závazku žalovaného zde není uvedeno.
12. Žalovaný předložil předžalobní výzvu ze dne datum, v níž ho společnost právnická osoba vyzývá k zaplacení dluhu z dvou smluv o zápůjčce, jednu z nich žalovaný uzavřel datum a druhou dne datum. Podle první smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 100.000 Kč, žalovaný se zavázal právnická osoba anonymizováno zaplatit ještě navíc poplatek 63.508 Kč, to vše v 24 splátkách ve výši 6.813 Kč týdně, a zbývalo mu doplatit na jistině 72.743,82 Kč a na poplatku 36.228,18 Kč. Podle druhé smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka 11.000 Kč a žalovaný se kromě této částky zavázal uhradit ještě poplatek 9.759 Kč, to vše v 60 splátkách po 346 Kč týdně. Zbývalo mu doplatit na jistině 6.704,07 Kč a na poplatku 5.103,33 Kč.
13. Žalovaný dále předložil smlouvu o úvěru, kterou uzavřel s právnická osoba dne datum, tedy krátce před úvěrovou smlouvou, která je předmětem tohoto řízení. příjmení se zavázala žalovanému poskytnout úvěr 700.000 Kč za účelem konsolidace dřívějšího úvěru u téže banky ve výši 478.229 Kč, zbývající část úvěru mohl žalovaný použít podle svého uvážení. Ve smlouvě byl dohodnut způsob splácení formou 120 splátek po 8.160 Kč měsíčně. Žalovaný byl povinen rovněž platit každý měsíc poplatek za pojištění 408 Kč.
14. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobce je zde registrován jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru a má povolenou činnost poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.
15. Z vyjádření znalce příjmení jméno příjmení, Ph.D. ze dne datum zjistil soud, že obsahuje rozbor efektivní a nominální úrokové sazby. Východiskem kalkulace měsíční výše úroků je vždy nominální úroková sazba, a pokud je ve smlouvě uvedena efektivní úroková sazba, lze na základě popsaného výpočtu určit úrokovou sazbu nominální a následně dopočítat výši celkově placených úroků.
16. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovanému se dostalo informací o předmětném úvěru ze strany žalobce dne datum, tentýž den žalovaný podepsal výše uvedenou listin u návrh úvěrové smlouvy/úvěrová smlouva shora uvedeného obsahu. Žalobce se ve smlouvě zavázal žalovanému poskytnout úvěr 78.000 Kč na úrok 122,64 % ročně, žalovaný se zavázal zaplatit žalobci 30 splátek po 6.221 Kč měsíčně, celkem měl uhradit 186.630 Kč. Ve smlouvě byly sjednány důsledky prodlení žalovaného ve formě jednorázových smluvních pokut 499 Kč za každou splátku v prodlení, nákladů 200 Kč za každou splátku v prodlení, zesplatnění úvěru při prodlení o délce 65 dnů, způsob stanovení nové jistiny úvěru a smluvní pokuta 0,1 % denně z nové jistiny v případě, že ji žalovaný neuhradí ihned v den její splatnosti. Žalobce nabídku obsaženou v této listin ě přijal, úvěr schválil datum a oznámení o schválení úvěru spolu se splátkovým kalendářem zaslal žalovanému, což žalovaný převzal datum. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně již datum. Žalovaný celkem na úvěr uhradil 81.233 Kč, což žalobce započetl na úrok ve výši 64.404,53 Kč a na jistinu ve výši 16.828,47 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení a úvěr byl zesplatněn automaticky ke dni datum na základě ujednání ve smlouvě, a to po několika předchozích upozorněních, které žalobce činil formou upomínek. Žalovaná částka představuje novou jistinu 73.045,30 Kč, která se skládá z dlužné jistiny a dlužných úroků ke dni zesplatnění, dále z nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1.000 Kč, dále z 5 smluvních pokut po 499 Kč v celkové výši 2.495 Kč, a konečně ze smluvní pokuty 20.454 Kč v sazbě 0,1 % denně, jak je výše uvedeno. Před uzavřením smlouvy žalobce zjišťoval osobní a majetkové poměry žalovaného, jak je výše popsáno. Žalovaný před uzavřením žalované smlouvy uzavřel dne datum s anonymizováno spořitelnou smlouvu o úvěru na 700.000 Kč se splátkou 8.160 Kč měsíčně a poplatkem za pojištění 408 Kč měsíčně. Až po žalované smlouvě uzavřel žalovaný se právnická osoba anonymizováno dvě smlouvy o zápůjčce, a to v září 2017 a v lednu 2018, na částky 100.000 Kč a 11.000 Kč. Žalovaný nemá doplaceny své závazky vůči obec spořitelně ani právnická osoba. Na žalovanou částku žalovaný žalobci ničeho neuhradil.
17. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § číslo tak, že smlouvou o úvěru se úvěrující, tedy žalobce, zavazuje, že úvěrovanému, tedy žalovanému, poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobce si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnil tím, že poskytl žalovanému bezhotovostně dohodnutou částku 78.000 Kč Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Soud nepovažuje závěr žalobce o tom, že žalovanému zůstává dostatek finančních prostředků pro řádné splacení žalovaného úvěru, za zodpovědný. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a žalobce byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě úvěru. Lze proto po žalobci důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V této souvislosti soud upozorňuje na ust. § 6 odst. 1 a 2 občanského zákoníku , podle něhož má každý povinnost jednat v právním styku poctivě, nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu a nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal, anebo nad kterým má kontrolu. U žalobce je ve smyslu § 60 odst. 1 až 6 zákona o spotřebitelském úvěru nutná odborná způsobilost, tedy všeobecné znalosti, odborné znalosti a dovednosti nezbytné pro poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, které je třeba prokázat zákonem stanoveným způsobem. Tentýž zákon v § 75 a § 76 vyžaduje od žalobce provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Ust. § 77 téhož zákona obsahuje obecná pravidla komunikace se spotřebiteli, a soud upozorňuje zejména na odst. 2 písm. b), podle něhož obsah komunikace musí být dostačující a přesný a nesmí zastírat, zlehčovat nebo zamlčet důležité skutečnosti, což je povinen zajistit žalobce. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobce byl oprávněn úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.
18. V této souvislosti soud poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Žalobce nahlédl do zmíněných registrů, v nichž nezjistil žádné negativní skutečnosti ohledně žalovaného. Příjem žalovaného žalobce zjistil z potvrzení zaměstnavatele žalovaného a ze mzdového lístku žalovaného za předcházející měsíc před uzavřením smlouvy, tedy za červen 2017. Již v tomto ohledu žalobce nepostupoval dostatečně obezřetně, když jako pravidelný čistý příjem žalovaného určil částku 19.517 Kč. Je sice pravdou, že podle potvrzení zaměstnavatele žalovaného se jednalo o průměrný čistý měsíční příjem za měsíce duben až červen 2017 u žalovaného, avšak mzdový lístek žalovaného za červen 2017 svědčí o jiném příjmu, toliko 17.337 Kč čistého. Zaměstnavatel žalovaného uvedl částku 17.354 Kč jako průměrný čistý měsíční příjem za poslední kalendářní měsíc, přitom uvedl období od 1. 1. do datum Tyto skutečnosti již měly signalizovat žalobci, že částka 19.517 Kč nemusí odpovídat skutečnému příjmu žalovaného, žalobce však z ní přesto vycházel. Žalobce ohledně výdajů žalovaného nezjistil žádné skutečnosti, které by měl ověřeny. Použil životní minimum 3.410 Kč, náklady na bydlení 3.000 Kč, přitom žalovaný nedoložil inkaso, jak žalobce v listin ě hodnocení klienta sám uvedl. Žalobce dále zjistil, že žalovaný má již povinnost platit splátky 4.000 Kč, a žalobce nezjišťoval, o jaký úvěr se jedná, kolik splátek ještě je třeba doplatit, jaká je výše úvěru, po jak dlouhou dobu má žalovaný ještě takový závazek hradit. Žalobce se v tomto bodě zřejmě spokojil s tím, co mu žalovaný uvedl. Za této situace a s ohledem na výši příjmu žalovaného měl žalobce vyvinout větší úsilí ke zkoumání výdajů žalovaného. Když shledal, že žalovaný hradí 4.000 Kč měsíčně na nějaké blíže nespecifikované splátky, měl vyzvat žalovaného k doložení těchto výdajů příslušnými listinami, což však žalobce neučinil. Významnou skutečností byla také výše úvěru 78.000 Kč, což s ohledem na příjem a poměry žalovaného je vysoká částka. K shora uvedeným výdajům žalovaného připočítal žalobce rezervu 1.000 Kč a vyšlo mu, že žalovaný má k dispozici měsíčně 8.107 Kč, což je rozdíl mezi příjmy a výdaji. Tuto částku žalobce pokládal za dostatečnou k tomu, aby žalovaný se zavázal platit žalobci každý měsíc 6.221 Kč. Po odpočtu této splátky od částky 8.107 Kč činí rozdíl 1.886 Kč, a tuto částku soud pokládá za nepřiměřeně nízkou, přičemž má za to, že tato částka je zcela nedostačující k tomu, aby žalovaný mohl krýt jakékoli další výdaje, než jsou uvedeny v listin ě hodnocení klienta, natož nějaké výdaje mimořádné. Je třeba přihlédnout ještě k tomu, že údaj o čistém měsíčním příjmu 19.517 Kč nemusí odpovídat skutečnosti, poslední čistý příjem žalovaného před uzavřením žalované smlouvy byl 17.354 Kč, a po odpočtu žalobcem kalkulovaných výdajů žalovaného 11.410 Kč měsíčně činí rozdíl 5.944 Kč, což nepostačuje ani na splátku dohodnutou ve smlouvě 6.221 Kč měsíčně. Žalobce navíc nezjistil, zda žalovaný má nějaké vyživovací povinnosti, bylo mu známo, že žalovaný má pracovní poměr pouze na dobu určitou, a přesto úvěr poskytl. Žalobce, který má odbornou převahu nad žalovaným, měl veškeré údaje, které zjistil, vyhodnotit přiléhavěji. Je zřejmé, že žalovaný není schopen správně vnímat vlastní schopnost splácet úvěr, není schopen vyhodnotit svoji majetkovou situaci, má sice příjem ze zaměstnání, avšak tento není dostatečně vysoký na to, aby mohl žalovaný pokrýt své potřeby, hradit nějaké splátky dřívějšího úvěru a ještě splácet žalovaný úvěr. Žalovaný nedokáže v této oblasti usuzovat zodpovědně a přiměřeně svému stavu a svým poměrům. Žalovaný zřejmě neuvedl žalobci, že je povinen podle úvěrové smlouvy s anonymizována dvě slova platit 8.160 Kč měsíčně splátku a 408 Kč měsíčně poplatek za pojištění. Zápůjčky, které získal žalovaný od právnická osoba anonymizováno, byly realizovány až po uzavření žalované smlouvy s žalobcem, avšak svědčí o tom, že žalovaný není schopen v této oblasti reálně usuzovat. Tuto vlastnost žalovaného, či nedostatek na jeho straně, rovněž vnímal soud z písemného projevu žalovaného a z jeho vystupování při jednání před soudem. Žalovaný ani nebyl schopen uvést, kdy uzavřel smlouvy s anonymizována dvě slova, a navíc uváděl pouze 1 smlouvu, přičemž uzavřel smlouvy 2. Není podstatné, že tak učinil až po uzavření žalované smlouvy s žalobcem, soud toto uvádí k dokreslení postoje žalovaného v této oblasti. Z chování žalovaného již na první pohled lze pozorovat, že žalovaný není schopen vyhodnotit správně své osobní a majetkové poměry a tyto promítnout do posouzení, zda může brát na sebe různé závazky, například závazek vůči žalobci. Soud je toho názoru, že když žalobce jednal s žalovaným o uzavření žalované smlouvy, musel zcela jistě tyto skutečnosti ohledně žalovaného poznat, zvláště když soud přihlédne k odborné způsobilosti a předmětu činnosti žalobce.
19. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče žalobce jakožto poskytovatele úvěru. Žalobce ze skutečností, které o žalovaném zjistil, nemohl učinit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splatit. Žalobce tudíž poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Žalovaný je oprávněn uplatnit námitku neplatnosti smlouvy ve tříleté promlčecí lhůtě běžící od uzavření smlouvy, žalovaný však tuto námitku nevznesl. Jednalo by se o neplatnost relativní, a tento druh neplatností je stanoven na ochranu zájmů žalovaného jakožto spotřebitele, a ve smyslu § 586 odst. 1 a 2 občanského zákoníku pokud žalovaný neplatnost právního jednání nenamítne, považuje se právní jednání za platné.
20. Soud však ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání žalované úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu a narušuje zároveň veřejný pořádek. Takovéto chování žalobce jakožto věřitele a poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušenosti, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahu mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky i pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí poté nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky i ve formě sociálních dávek, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů. Žalobci muselo být zřejmé, že žalovaný není schopen reálně uvažovat ohledně finančních otázek a posoudit jak svoji schopnost úvěr splácet, tak ani vyhodnotit finanční přínos úvěrové smlouvy pro žalovaného i důsledky uzavření smlouvy. Žalobce si musel být vědom tohoto stavu žalovaného, a přesto s ním úvěrovou smlouvu uzavřel.
21. Za takové situace soud žalovanou úvěrovou smlouvu považuje za neplatnou absolutně podle § 588 občanského zákoníku . Z takové smlouvy tudíž nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tak nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách, ani platit žalobci jakékoli poplatky, úroky či smluvní pokuty. Na takový případ dopadá úprava obsažená v § 2993 věty první občanského zákoníku , podle níž plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobce ve vztahu k žalovanému plnil tím, že poskytl žalovanému peněžní prostředky 78.000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Na straně žalovaného tudíž došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku , a žalovaný tak byl povinen vydat žalobci to, ač se žalovaný obohatil. Rozsah bezdůvodného obohacení na straně žalovaného v současné době je třeba určit jako rozdíl mezi plněním žalobce 78.000 Kč, kterého se žalovanému dostalo, a součtem všech plateb žalovaného 81.233 Kč. Rozdíl však je ve prospěch žalovaného, tedy žalovaný zaplatil žalobci vyšší částku, než od žalobce obdržel. Poslední platbu žalovaný provedl, podle tvrzení žalobce, dne datum, proto ani nepřipadá v úvahu nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení od datum až do zaplacení.
22. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěrová smlouva byla posouzena jako absolutně neplatná, nebylo třeba se již zabývat výší úroku z úvěru. Soud pouze na okraj uvádí, že sazbu úroku z úvěru, ať již jde o sazbu 82,77 % ročně uvedenou v žalobě, anebo sazbu 122,64 Kč ročně uvedenou ve smlouvě, považuje za natolik nepřiměřenou, že se zcela zjevně příčí dobrým mravům. Soud na tomto místě znovu zmiňuje výše uvedenou neschopnost žalovaného posoudit mimo jiné také finanční přínos úvěrové smlouvy s takto vysokým úrokem z úvěru. Pokud by byla smlouva platná, kromě úroků z úvěru, bylo by možné žalobci přiznat pouze sazbu úroku z úvěru podle § 1802 občanského zákoníku , která podle databáze obec národní banky příjmení činila 8,92 % ročně.
23. Na základě všech výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná, a proto ji v plném rozsahu zamítl.
24. Žalovaný měl ve sporu úspěch, avšak svého práva na náhradu nákladů řízení se vzdal. Soud proto ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.