Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 C 203/2021-41

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šustrem v právní věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

adresa žalobkyně – příjmení příjmení

zastoupeného advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno,

se sídlem adresa žalobkyně,

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení 10 094,48 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 16. 11. 2021 do 31. 3. 2022 a dále za dobu od 1. 4. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení 4 094,48 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 646,67 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 4 094,48 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem 29 % ročně z částky 6 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 6 000 Kč od 16. 11. 2021 do 31. 3. 2022 a dále za dobu od 1. 4. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení 4 094,48 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 646,67 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 4 094,48 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a se smluvním úrokem 29 % ročně z částky 6 000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku 25 396,80 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z pérodlení ve výši 1 541,61 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 261,25 kč, zákonný úrok zrpodlení z částky 15 594,83 kč od 21. 1. 200 do zaplacení vee výši 9,75 % a úrok 29 % ročně z částky 15 594,83 kč od 21. 1. 2020 do zaplacení z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 30. 5. 2018, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Na základě smlouvy bylo právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému 30 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 25 750 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peníze za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5 366 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 540 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 844 Kč (dále jen poplatek). Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 930 Kč s poslední splátkou k 24. 7. 2019. Žalovaný uhradil celkem 29 380 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.

2. Na výzvu soudu žalobkyně podáním došlým soudu 5. 11. 2021 uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to především na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, žalovaný byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům, vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, ve které je přímo uvedeno:“ Zákazník rovněž potvrzuje, že právnická osoba před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr a to na základě dostatečných informací získaných i od zákazníka-tyto jsou obsahem Zákaznické karty.“ Žalobkyně si sice vyžádala zákaznickou kartu od právního předchůdce žalobkyně, ta však nebyla dohledána.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

5. Ze smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 30. 5. 2018 uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 55 750 Kč, a to v 60 týdenních splátkách splatných po 930 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že zmíněné finanční prostředky při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 20. 1. 2020 mezi žalobkyní a společností právnická osoba bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovanou.

7. Z oznámení ze dne 20. 1. 2020 vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň jej informovala o výši dluhu. *Ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že obsahuje i pod číslo žalovaného a smlouvu číslo.

8. Dle přiloženého podacího lístku byla žalované dne 14. 2. 2020 zaslána ze strany žalobkyně písemnost (z logiky věci zřejmě písemnost pod bodem 7.).

9. Z *dopisu žalobkyně žalovanému z 20. 1. 2020 soud zjistil, že mu byla zaslána informace o zpracování osobních údajů s vyrozuměním o kontaktu na žalobkyni.

10. Z podacího lístku z 29. 1. 2021 soud zjistil, že žalované byla zaslána písemnost odesílatelem AK (z logiky věci předžalobní upomínka pod bodem 12.).

11. Z přiložené y označení jakožto tabulka umoření bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalovaného s tím, že dne 30. 5. 2018 byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč.

12. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 28. 1. 2021 vyplynulo, že žalovaný byl vyzvána k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání.

13. Zákaznická karta žalovaného nebyla soudu předložena, což žalobkyně vysvětlila tím, že jí od právní předchůdkyně žalobkyně neobdržela.

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, jak je shora uvedeno, na jejímž základě obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky v částce 30 000 Kč. Žalovaný na základě této smlouvy uhradil celkem 29 380 Kč. Nebylo prokázáno, že by se právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalovaného splácet úvěr. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva.

15. Dle , (dále jen „ “), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Dle věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

17. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

18. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

21. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti, když žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě obdržel 30 000 Kč, přičemž na shora uvedenou zápůjčku žalovaný uhradil pouze 29 380 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

24. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat ( tohoto zákona). Žalobkyně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala ( zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Žalobkyně svá tvrzení o zkoumání úvěryschopnosti tvrdila, avšak neprokázala. Její právní předchůdkyně měla zhodnotit informace získané od žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce, měl být dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace měly být ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalovaný měl potvrdit v předmětné smlouvě, že s dobrou péčí předchůdce žalobkyně posoudila jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr získaný od něho jako zákazníka. Tento argument pro soud dostatečný není a rozhodně z něho nevyplývá, jaké byly zjištění o výdajích žalovaného, neboť soudu je známo z opakovaných soudních řízení, že i při existenci a předložení zákaznické karty bývá v některých případech zjištěn závěr, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale pro naplnění smyslu zákona je nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr s přihlédnutím k výdajové stránce spotřebitele (ta bývá velice často opomíjena, chybí její zkoumání, nebo je nedostatečně zohledněna). Soud tedy z takto obecně formulovaných skutečností o zjišťování poměrů žalovaného a údajném přezkoumávání jeho úvěryschonposti není schopen uzavřít, zda došlo k řádnému zkoumání úvěryschopnosti a zda i výdajová stránka byla v případě žalované kvalifikované posouzena. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Tím, že nebylo prokázáno řádné přezkoumání úvěryschopnosti ze strany předchůdkyně žalobkyně, došlo k tomu, že nelze považovat smlouvu za platnou a plnění na jejím základě je plněním bez právního důvodu.

25. v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, avšak Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud dospěl ve smyslu nálezu Ústavního soudu k závěru, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se prověřováním úvěryschopnosti spotřebitele poskytovatelem zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádného a kvalifikovaného přístupu k plnění toto povinnosti poskytovatelem (zkoumání) při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné dopady - posouzení uzavřené smlouvy jako neplatné (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

26. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 30 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Z tvrzení žalobkyně ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v souvislosti se smlouvou uhradil celkem 29 380 Kč, k úhradě tedy zbývá 620 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byla tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Za kvalifikovanou výzvu k plnění soud považoval oznámení o postoupení pohledávky z 20. 1. 2020 dle podacího lístku odevzdané poště k přepravě dne 14. 2. 2020 a dle tak lhůta 3 pracovních dnů končí 19. 2. 2020 a od 20. 2. 2020 je tak žalovaný v prodlení (žalovaný tak byla povinen bezdůvodné obohacení vydat dne 19. 2. 2020, a jelikož tak neučinil, dostal se dne 20. 2. 2020 do prodlení dle ). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobkyně od shora uvedeného dne rovněž nárok na úroky z prodlení ( ), a to v zákonné výši dle K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 9,75 % ročně (výrok I.). Soud proto žalobě s ohledem na výše uvedené vyhověl, a to co do částky 620 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou shora specifikovány a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaný byla v řízení většinově úspěšný a měl by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.