Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
26 C 35/2021-76
Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Tichým ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 8 924 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 8 544 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 539 Kč od 26. 10. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 219 Kč od 27. 10. 2017 do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky 1 222 Kč od 23. 10. 2018 do zaplacení a ve výši 9,75 % ročně z částky 564 Kč od 3. 4. 2019 do zaplacení.
II. Co do částky 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 3. 5. 2018 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 8 544 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 539 Kč od 26. 10. 2017 do zaplacení, ve výši 8,05 % ročně z částky 219 Kč od 27. 10. 2017 do zaplacení, ve výši 9 % ročně z částky 1 222 Kč od 23. 10. 2018 do zaplacení a ve výši 9,75 % ročně z částky 564 Kč od 3. 4. 2019 do zaplacení. II. Co do částky 380 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 3. 5. 2018 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni, k rukám jejího zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 1 126 Kč.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 27. 7. 2020 se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 8 924 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení). V rámci odůvodnění žaloby uvedla, že její právní předchůdkyně - právnická osoba, IČO, sídlem adresa (dále jen„ právnická osoba“), dne 2. 2. 2015 s žalovanou uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě žalované dodávala elektřinu do odběrného místa na adrese adresa. Fakturou číslo právnická osoba žalované vyúčtovala částku 6 539 Kč, se splatností určenou na 25. 10. 2017 /vyúčtován byl odběr elektřiny v předmětném odběrném místě v období od 1. 12. 2016 do 9. 10. 2017 (za 1,497 MWh) ve výši 7 391 Kč, se zohledněním zaplacených záloh v celkové výši 852 Kč Žalovaná však právnická osoba tuto částku dosud ani zčásti nezaplatila. Společnost anonymizováno s žalovanou dne 2. 2. 2015 uzavřela rovněž smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, na jejímž základě žalované dodávala plyn do stejného odběrného místa. Na základě této smlouvy právnická osoba žalované za dodávku plynu postupně vyúčtovala částku 2 005 Kč, a to konkrétně fakturou číslo částku 219 Kč, se splatností určenou na 26. 10. 2017 /vyúčtován byl odběr plynu v období od 4. 10. 2016 do 4. 10. 2017 (odebrané množství 0, číslo MWh) ve výši 1 183 Kč, se zohledněním zaplacených záloh ve výši 964 Kč, fakturou číslo částku 1 222 Kč, se splatností určenou na 22. 10. 2018 /vyúčtován byl odběr plynu v období od 5. 10. 2017 do 26. 9. 2018 (odebrané množství 0, číslo MWh) ve výši 1 222 Kč, žádná záloha nebyla zaplacena/ a fakturou číslo částku 564 Kč, se splatností určenou na 2. 4. 2019 /vyúčtován byl odběr plynu v období od 27. 9. 2018 do 7. 3. 2019 (odebrané množství 0, číslo MWh) ve výši 564 Kč, žádná záloha nebyla zaplacena/. Dále právnická osoba dle smlouvy o sdružených službách dodávky plynu žalované vyúčtovala částku 380 Kč s odůvodněním, že jde o náklady spojené s odesláním upomínek (4 x 95 Kč) uplatněné v souladu s ustanovením všeobecných obchodních podmínek a ceníku. Předmětné pohledávky nabyla žalobkyně od právnická osoba postoupením, což bylo žalované následně písemně oznámeno. Žalovaná však žalobkyni (a předtím ani právnická osoba) uvedené částky doposud ani zčásti nezaplatila. Zákonný úrok z prodlení žalobkyně žádala z jednotlivých dílčích částí dluhu vždy ode dne následujícího po splatnosti příslušné faktury (vyúčtování).
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože ji k tomu soud vyzval.
3. Soud ve věci jednal dne 5. 4. 2022. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, přestože k němu byla předvolána na adresu pro doručování dle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř. “), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast však omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. tedy soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů má soud - po skutkové stránce - za prokázané, že právnická osoba, jako obchodník s elektřinou, žalované - na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 2. 2. 2015 - dodávala elektřinu do jejího odběrného místa (domácnosti) na adrese adresa, a za sdružené služby dodávky elektřiny jí vyúčtovala částku 6 539 Kč se splatností určenou na 25. 10. 2017 (za období od 1. 12. 2016 do 9. 10. 2017 ve výši 7 391 Kč, se zohledněním zaplacených záloh v celkové výši 852 Kč). Dále právnická osoba žalované – na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu ze dne 2. 2. 2015 - dodávala plyn do stejného odběrného místa, za což jí vyúčtovala částku 219 Kč, se splatností určenou na 26. 10. 2017 (za období od 4. 10. 2016 do 4. 10. 2017 ve výši 1 183 Kč, se zohledněním zaplacených záloh ve výši 964 Kč), částku 1 222 Kč se splatností určenou na 22. 10. 2018 (za období od 5. 10. 2017 do 26. 9. 2018 ve výši 1 222 Kč, záloha nebyla zaplacena) a nakonec částku 564 Kč se splatností určenou na 2. 4. 2019 (za období od 27. 9. 2018 do 7. 3. 2019 ve výši 564 Kč, žádná záloha nebyla zaplacena). Společnost anonymizováno žalované vyúčtovala i částku 380 Kč (4 x 95 Kč) jako náklady spojené s odesláním upomínek. Součástí vyúčtování (faktur) byl rovněž rozpis množství odběru a výpočtu účtovaných částek. V řízení nevyšlo najevo nic, co by vyvrátilo anebo zpochybnilo tvrzení žalobkyně o tom, že právnická osoba splnila veškeré své smluvní povinnosti tím, že žalované v předmětném období dodala elektřinu, resp. plyn do sjednaného odběrného místa, a žalovaná její cenu v uvedeném rozsahu neuhradila; naopak, tato tvrzení jsou v souladu s výsledky provedeného dokazování. Po právní stránce soud smluvní vztahy mezi právnická osoba a žalovanou posoudil jako právní vztahy ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb. , energetický zákon, v tehdy účinném znění (dále jen„ energetický zákon“) a § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), resp. právní vztah ze smlouvy o sdružených službách plynu uzavřené podle § 72 odst. 2 energetického zákona a § 2079 a násl. občanského zákoníku , na základě nichž vznikla žalované povinnost platit právnická osoba (kupní) cenu za odebranou elektřinu a plyn. Tuto svou povinnost však žalovaná porušila. Předmětné pohledávky nabyla žalobkyně od právnická osoba postoupením podle § 1879 a násl. občanského zákoníku , což právnická osoba žalované písemně oznámila. Žalobkyní uplatněný úrok z prodlení (z dlužné jistiny) je v souladu s § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení s placením dluhu, jeho dílčích částí, vždy v den následující po dni splatnosti faktury (viz § 1958 občanského zákoníku ) a od tohoto dne vůči ní byla právnická osoba, resp. následně žalobkyně oprávněna požadovat (vedle jistiny dluhu) i zaplacení úroku z prodlení.
5. Z uvedených důvodů soud žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 544 Kč a zákonný úrok z prodlení v sazbě 8,05 % ročně z částky 6 539 Kč za dobu od 26. 10. 2017 do zaplacení a z částky 219 Kč za dobu od 27. 10. 2017 do zaplacení, v sazbě 9 % ročně z částky 1 222 Kč za dobu od 23. 10. 2018 do zaplacení a v sazbě 9,75 % ročně z částky 564 Kč od 3. 4. 2019 do zaplacení.
6. Oproti tomu ve zbylé části, tj. co do částky 380 Kč (poplatky za upomínky) s příslušenstvím, soud žalobu zamítl. Jak vyplynulo z provedených listinných důkazů, povinnost žalované (zákaznice) uhradit poplatek za každou z odeslaných upomínek ve výši 95 Kč byla stanovena výhradně ve všeobecných obchodních podmínkách, resp. ceníku, v němž je nadto označován toliko jako smluvní pokuta. Pod těmito dokumenty není připojen podpis žalované, přičemž ve smlouvách samotných ujednání o paušálním poplatku za upomínku chybí. Tento postup nelze považovat za poctivý ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/2011 , a tudíž mu soud nemůže poskytnout právní ochranu (srov. § 6 příjmení). Byť se zmíněný nález Ústavního soudu přímo vztahuje na smluvní pokuty, jeho nosné důvody a principy, o něž se opírají, je potřeba vztáhnout na jakékoliv ujednání obsažené v obecných smluvních podmínkách, pod nimiž není spotřebitel podepsán, pokud je způsobilé odrazit se (nikoliv zanedbatelně) v jeho majetkové sféře, zvláště závisí-li jen na vůli věřitele, kolikrát dlužníkovi zašle písemnou upomínku s výzvou k úhradě dlužných částek (na niž všeobecné obchodní podmínky navazují poplatek v uvedené výši).
7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná jen v poměrně nepatrné části předmětu řízení (co do částky 380 Kč), proto jí soud přiznal vůči žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva v plné výši. Jelikož ke dni 7. 5. 2013 – nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 – byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. , soud výši náhrady odměny advokáta určil dle příslušných ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, neboť v současné době neexistuje jiný právní předpis, dle něhož by výše odměny mohla být určena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010 ). Celkem tudíž soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, jež sestává ze zaplaceného soudního poplatku (400 Kč), odměny advokáta ve výši 400 Kč, a to celkem za dva úkony právní služby (tj. 1. převzetí a příprava zastoupení a 2. sepis žaloby), při sazbě odměny 200 Kč za jeden úkon právní služby podle § 14b odst. 1 bodu 1. advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu celkem ve výši 200 Kč za uvedené dva (účelně provedené) úkony právní služby a dále - jelikož je zástupce žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty – z náhrady za tuto daň v základní sazbě 21 %, tj. částky 126 Kč /dle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , počítáno ze základu 600 Kč
8. Odměnu a náhrady advokáta soud určil podle § 14b advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – se jedná o návrh na zahájení řízení podaný na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově a právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba) a peněžité plnění (tarifní hodnota) nepřevyšuje 50 000 Kč. Ostatně hlavním kritériem pro určení, zda je třeba aplikovat § 14b advokátního tarifu, aby bylo učiněno zadost jeho smyslu a účelu, má být potencialita uplatnění nároků, jimiž věřitel disponuje, formulářovou žalobou, nikoliv jeho faktický postup. Soud v daných souvislostech zohlednil rovněž typovou jednoduchost vymáhání v této věci uplatněných nároků, které jsou – např. vedle nároků na dlužné jízdné s přirážkou anebo dlužné pojistné – typickými nároky, které je namístě uplatnit formulářovou žalobou, tj. návrhem na zahájení řízení, jenž je namístě podřadit pod § 14b advokátního tarifu.
9. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů spojených se sepisem tzv. předžalobní výzvy (tj. výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř. o. s. ř. ) advokátem, protože tento její náklad nelze považovat za potřebný k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně je podnikatelkou a do jejího předmětu podnikání (činnosti) fakticky patří zejména hromadné nabývání a vymáhání pohledávek vzniklých třetím osobám (včetně vymáhání soudního). Nepochybně proto je (anebo alespoň má být) vybavena (personálně i technicky) k tomu, aby sama, bez pomoci advokáta, učinila zadost požadavku § 142a o. s. ř. o. s. ř. , tedy aby dlužníka - předtím, než věc předá advokátovi k zahájení soudního řízení - sama vyzvala k plnění a upozornila jej, že v opačném případě dluh uplatní v soudním řízení a přitom bude zastoupena advokátem (což zvýší náklady spojené s vymáháním práva).
10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
11. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud žalované třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li povinná dobrovolně tímto rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněná jejich nuceného vymožení domáhat v rámci výkonu rozhodnutí (exekuce).