Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 72/2022-23
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 6 500 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 26. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 6.500 Kč od 3. 4. 2021 do 25. 9. 2021 se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno jméno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 26. 9. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 6.500 Kč od 3. 4. 2021 do 25. 9. 2021 se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [jméno].
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu 17. 1. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 6.500 Kč s úrokem z prodlení shora na základě smlouvy o úvěru. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný uzavřel dne 3. 3. 2021 s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO smlouvu o úvěru č. 560431001. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6.500 Kč. Žalovaný se zavázal splatit částku 6.500 Kč do 2. 4. 2021. Žalovaný žádnou částku neuhradil. Dne 29. 3. 2021 byla mezi právnická osoba a žalobcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení předžalobní výzvou ze dne 17. 9. 2021. V případě, že by soud neměl nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobce zaplacení této částky jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, k označení a doložení důkazů k prokázání případného tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení.
3. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 18. 5. 2022, ve kterém uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována, ale žalobce důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. K jednání dne 30. 5. 2022 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač mu předvolání se žalobou bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 9. 5. 2022. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soudu ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy výpisem z účtu o verifikační platbě, smlouvou o úvěru č. 560431001 ze dne 3. 3. 2021, výpisem z účtu o převodu částky 6.500 Kč, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2021 a předžalobní výzvou právního zástupce z téhož dne, včetně podacího lístku ze dne 17. 9. 2021.
5. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 3. 3. 2021 byla uzavřena smlouva o úvěru č. 560431001 mezi věřitelem - právnická osoba a dlužníkem - žalovaným. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, číslem OP, telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem. Ve smlouvě je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému převodem na účet téhož dne částku ve výši 6.500 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku 6.500 Kč do 2. 4. 2021. Dle žalobce žalovaný nesplácel dluh řádně a včas a nezaplatil žádnou částku. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by platbu provedl.
6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 17. 9. 2021 odeslaným s předžalobní výzvou na adresu žalovaného dle smlouvy.
7. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě spotřebitelské smlouvy o úvěru částku ve výši 6.500 Kč, kterou převedl bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, číslem OP, telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil důkazy, ač byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Žalobce soudu sdělil, že důkazy k prokázání tohoto tvrzení nedisponuje.
11. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 3. 3. 2021 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.
12. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 6.500 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.
13. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 6.500 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaný neprokázal, že by platbu provedl. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 6.500 Kč 3. 3. 2021, vrácena měla být do 2. 4. 2021. Žalobce vyzval žalovaného prostřednictvím svého zástupce předžalobní výzvou k plnění do 3 dnů od doručení výzvy. Tuto lhůtu soud považuje ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ za přiměřenou, neboť neplatná smlouva byla mezi účastníky uzavřena 3. 3. 2021, v tento den žalovaný přijal částku 6.500 Kč a zavázal se ji splatit do 2. 4. 2021. Za této situace shora uvedená lhůta k vrácení nesplacené jistiny není nepřiměřená. Výzva byla žalovanému odeslána dne 17. 9. 2021, dle § 573 o. z. se má za to, že došla 22. 9. 2021, takže lhůta k plnění uběhla dne 25. 9. 2021. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6.500 Kč.
14. Z nesplacené jistiny 6.500 Kč žalobce požadoval úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 3. 4. 2021 do zaplacení. Co do úroku z prodlení je žaloba dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. důvodná pouze částečně. S ohledem na neplatnost smlouvy není možno vycházet ze splatnosti ve smlouvě sjednané a prodlení žalovaného tak nenastalo uplynutím sjednané lhůty. Žalovaný je povinen vrátit nevrácenou jistinu v přiměřené lhůtě. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu, kterou žalobce učinil podáním právního zástupce ze dne 17. 9. 2021 Lhůta plnění dle této výzvy byla, jak je uvedeno shora, do 25. 9. 2021. Žalovaný v této lhůtě neplnil a dostal se do prodlení, proto je povinen žalobci platit úrok z prodlení v požadované výši 8,25 % p. a. z částky 6.500 Kč od 26. 9. 2021 do zaplacení. Co do úroku z prodlení od 3. 4. 2021 do 25. 9. 2021 byla žaloba zamítnuta, neboť v této době ještě žalovaný v prodlení nebyl.
15. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce měl ve věci pouze nepatrný neúspěch co do části úroku z prodlení, proto mu přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, když splnil povinnost předžalobní výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. Za účelně vynaložené náklady řízení soud považuje částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku 1.089 Kč za právní zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby částku 200 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) a představují celkem 900 Kč. Zástupce žalobce doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21% DPH z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Celkově tak žalobce na nákladech řízení účelně vynaložil částku 1.489 Kč (400 + 900 + 189 Kč). Žalovanému proto byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce.
16. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá dlužné úvěry soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy a ve vyčíslení samotné dlužné částky. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“.
17. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může se oprávněný domáhat splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.