Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 332/2021-33
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Kokožkou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 69 143,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 32 747 Kč s 8,25% zákonnými úroky z prodlení od 15. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v částce 36 669,67 Kč s 8,25% zákonnými úroky z prodlení z částky 16 381,76 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení a kapitalizovaných úroků ve výši 10 162 Kč, zamítá.
III. Žalobce je povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 692 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 32 747 Kč s 8,25% zákonnými úroky z prodlení od 15. 4. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v částce 36 669,67 Kč s 8,25% zákonnými úroky z prodlení z částky 16 381,76 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení a kapitalizovaných úroků ve výši 10 162 Kč, zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 692 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu Plzeň-sever. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobou ze dne datum se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 69 143,67 Kč s úrokem z prodlení z částky 48 855,76 Kč ve výši 8,25% p. a. od 15.4.2021 do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 10 162 Kč od 15.4.2021 do 8.11.2021. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 2.9.2020 Smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizována dvě slova číslo na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky. Žalobkyně předmětnou částku převedla na účet žalovaného. Žalovaný se oproti tomu zavázal úvěr splatit v 30 měsíčních splátkách po 4 988 Kč splatných vždy k 2. dni kalendářního měsíce počínaje říjnem 2020. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně dosud uhradil pouze částku v celkové výši 17 523 Kč, dále však žádné splátky i přes upomínky neuhradil, přičemž ke dni datum došlo k zesplatnění celého úvěru.
Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, zástupce žalobce svoji neúčast u jednání omluvil. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků.
Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizována dvě slova číslo. Z obsahu smlouvy vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s navýšením o smluvní úrok 111,33 % ročně v 30 měsíčních splátkách po 4 988 Kč splatných vždy do 2. dne v měsíci, počínaje říjnem 2020. Celková výše úvěru činila 149 640 Kč. Ze zprávy příjmení příjmení bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému zaslala dne datum na bankovní účet částku 50 000 Kč. Před schválením a uzavřením smlouvy si žalobkyně ověřovala schopnost žalovaného splatit úvěr. Z úvěrové smlouvy dále vyplývá, že se žalovaný zavázal v případě, že se octne v prodlení, uhradit žalobci 450 Kč poplatku za každou upomínku dle čl. VI. 2 a) smluvních podmínek. Dále se žalovaný zavázal v případě prodlení podle článku VI. 3 a) smluvních podmínek zaplatit žalovanému smluvní pokutu ve výši 499 Kč a dále v případě, že žalobce využije svého oprávnění a při prodlení s jakoukoliv platbou ze strany žalovaného, ve smyslu čl VI. 1 úvěrových podmínek, celý úvěr zesplatnit, se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Z přehledu splácení předložené žalobkyní vyplývá, že žalovaný uhradil od datum do datum celkem 3 platby v souhrnné výši 17 526 Kč. Z důvodu, že žalovaný řádně a včas nehradil stanovené splátky, žalobkyně ke dni datum celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný však na upomínky nereagoval a ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne datum.
Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“
Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v květnu 2018 dle statistiky ČNB činila průměrná úroková sazba u úvěru poskytovaných peněžními ústavy pro potřeby domácnosti na spotřebu nad 1 rok do 5 roků včetně 7,97 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, to je 23,91 %. Soud má za to, že parametr, který použil, je nejbližší typu úvěru, který byl žalobkyní poskytnut s tím, že šlo o spotřebitelský úvěr, tedy úvěr pro domácnosti se splatností nad jeden rok do pěti let. Smluvní úrok v daném případě však činí 111,33 % ročně. Soud poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR týkající se trestného činu lichvy podle § 218 trestního zákoníku a to ze Sb. rozhodnutí R 52/2005, které dospělo k závěru, že k naplnění tohoto trestného činu dochází i v případě, jestliže poskytovatel požaduje úrok, který přesahuje 70 % ročně z jistiny. Sjednaná výše úroku tedy není jen v rozporu s dobrými mravy, ale je i v rozporu s trestním právem. Soud však posuzoval platnost smlouvy o úvěru také z hlediska celkových podmínek a i jejich vyváženosti, pokud jde o povinnosti, které ze smlouvy vyplynuly žalobci, a které vyplývaly pro žalovaného spotřebitele, a to i pro případ prodlení s úhradou. S ohledem na výši smluvního úroku i poplatků – smluvních pokut, souvisejících s případným prodlením a s úhradou splátek či zesplatněním, dospěl soud k závěru, že vzájemná práva a povinnosti jsou tak vychýlena v neprospěch spotřebitele (žalovaného), že nelze žalobkyni coby úvěrovému věřiteli poskytnout soudní ochranu, neboť evidentně poškozuje práva svých klientů, zasahuje nejen do jejich právní sféry, ale i osobní, a to právě v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinnosti kladených na žalovaného dlužníka oproti povinnostem, jež stíhají žalobkyni coby úvěrového věřitele. Uvedený závěr vychází z judikatury Ústavního soudu III. ÚS 44084/12 ze dne 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/2011 ze dne 26. 1. 2012.
Za této situace soud považoval za odpovídající způsob vypořádání vztahů mezi účastníky v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2993 o.z., a to tak, že žalovaný je povinen vrátit žalobkyni částku, která mu byla poskytnuta. Jelikož žalovaný zaplatil částku 17 526 Kč z poskytnutých 50 000 Kč, je povinen žalobkyni vrátit částku 32 747 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
Podle položky 2, bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 692 Kč, jelikož nebyl vydán platební rozkaz, a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl ve věci spíše neúspěšný, žalovanému však žádné náklady nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též strany jejího příslušenství.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.