Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
1 C 179/2021-63
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Šustrem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro zaplacení 23 650 Kč s příslušenství
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 23 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 650 Kč od 15. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 % a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 23 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 650 Kč od 15. 3. 2020 do zaplacení ve výši 10 % a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 22. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce, která byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku v elektronické formě, konkrétně pak prostřednictvím formuláře na webu žalobkyně. Na základě této smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala, zápůjčku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 550 Kč, uhradit do 14. 3. 2020. Žalovaná zápůjčku společně s poplatkem nezaplatila řádně a včas, žalobci tedy vzniklo právo požadovat zákonný úrok z prodlení a dále dle smlouvy rovněž účelně vynaložené náklady na uplatnění pohledávky v souvislosti s prodlením, v daném případě ve výši 2 500 Kč. Ke dni podání žaloby žalovaná uhradila částku ve výši 13 000 Kč. Žalovaná byla žalobkyní před podáním žaloby opakovaně vyzvána k úhradě dluhu.
2. Žalovaná podala ve věci dne 29. 10. 2021 odpor, v němž nesouhlasila s výší dlužné částky. Ke dni podání návrhu žalovaná uhradila 13 000 Kč ze zápůjčky 20 000 Kč. V době, kdy ji oslovila žalobkyně s nabídkou půjčky, jí banka anonymizováno neschválila požadovaný úvěr, neboť již splácela hypotéku a úvěr u banky anonymizováno. Jelikož byla žalovaná ve finanční tísni, uzavřela přes internet nevýhodnou smlouvu o zápůjčce 20 000 Kč s poplatkem 4 550 Kč splatnými jednorázově do jednoho měsíce. Nebylo v silách žalované celý dluh jednorázově splatit do jednoho měsíce. Žalobkyni vůbec nezajímala schopnost žalované úvěr splácet. Na zápůjčku žalovaná uhradila již 13 000 Kč, zbývalo jí uhradit 7 000 Kč.
3. K výzvě soudu doplnila žalobkyně žalobu následovně: Úhrady od žalované (přiložené k odporu žalované) byly použity dle odst. 2. 4. smlouvy na poplatky za prodloužení lhůty splatnosti. Žalovaná 3 x požádala o prodloužení splatnosti zápůjčky, a to dne 12. 12. 2019, 13. 12. 2019, 14. 2. 2020. Za tato prodloužení uhradila žalovaná částky přiložené k jejímu odporu. Dodatky o tomto prodloužení splatnosti přiložila žalobkyně k podání. Žalovaná si o tato prodloužení zažádala stejným způsobem, jako byla uzavřena smlouva, tedy prostřednictvím profilu na webových stránkách žalobkyně a tyto žádosti podepsala PINem, zaslaným na telefonní číslo a email uvedený při registraci. Na zápůjčku tak dle žalobkyně žalovaná uhradila celkem 13 000 Kč, dne 31. 7. 2020 částku ve výši 3 000 Kč, dne 11. 9. 2020 částku ve výši 3 000 Kč, dne 18. 11. 2020 částku ve výši 3 000 Kč, dne 11. 1. 2021 částku ve výši 2 000 Kč, dne 15. 3. 2021 částku ve výši 2 000 Kč a tyto úhrady byly započteny na zápůjčku. V rámci prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně prověřila příjmy a výdaje žalované, konkrétně následovně: dotazem na zdroj příjmů žalované (zda je zaměstnancem na plný úvazek/zaměstnanec na částečný úvazek/OSVČ/na rodičovské dovolené/v důchodu/brigádník) žalovaná uvedla, že je zaměstnancem na plný úvazek; dotazem na výši příjmů, kdy žalovaná uvedla, že její měsíční příjem činí 37 707 Kč; dotazem na název zaměstnavatele, kdy žalovaná uvedla, že jejím zaměstnavatelem je společnost anonymizována tři slova obec; dotazem na pracovní pozici, žalovaná uvedla, že je laborant; dotazem na druh smlouvy (zda se jedná o smlouvu na dobu určitou či neurčitou), žalovaná uvedla, že je zaměstnána na základě smlouvy na dobu neurčitou; dotazem na dobu trvání pracovněprávního vztahu se zaměstnavatelem, žalovaná uvedla, že u anonymizována tři slova obec je zaměstnána po dobu„ více než 5 let“. Ověření příjmů žalované bylo provedeno na základě výplatních pásek od zaměstnavatele anonymizována tři slova obec předložených žalovanou se žádostí o zápůjčku, a to za měsíc únor 2019, kdy čistá mzda žalované činila 34 040 Kč a za měsíc duben 2019, kdy čistá mzda žalované činila 37 707 Kč. Z doložených výplatních pásek nebylo zjištěno, že by zaměstnavatel žalované strhával jakékoliv částky na předchozí exekuce. Z uvedených výplatních pásek bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalobkyně činí 35 873 Kč. Žalobkyně měla za prokázané, že žalovaná má stabilní zaměstnání a příjem. Zjištění výdajů žalované bylo provedeno dotazem na výši výdajů, kdy žalovaná výdaje neuvedla. Dotazem na rodinný stav, kdy žalovaná uvedla, že je svobodná. Dotazem na počet nezletilých dětí, kdy žalovaná uvedla, že nemá nezletilé děti. Dotazem na druh bydlení (ve vlastním/u rodičů/u partnera/v podnájmu), kdy žalovaná uvedla, že bydlí ve„ vlastním“. Vzhledem k tomu, že žalovaná své výdaje neuvedla, vzala žalobkyně v rámci výpočtu vyhodnocení úvěruschopnosti částku nezabavitelného minima, která ke dni podání žádosti o zápůjčku žalovanou činila 6 428 Kč. Podle žalobkyně, jak dovozuje i všeobecně respektovaná komentářová literatura, věřitel může logicky a legitimně očekávat, že žadatel o úvěr během splácení úvěru přiměřeně omezí svou potřebu na fakultativní záležitosti – např. výdaje spojené s trávením volného času jako je cestování a kultura (viz. komentářová literatura – SLANINA Jan, JEMELKA Luboš, VETEŠNÍK Pavel, WACHTLOVÁ Lucie, FLÍDR Jan. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C.H.Beck, 2017 904 stran, str. 433). Následně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalované rovněž nahlédnutím do Centrální evidence exekucí, kde ke dni podání žádosti o zápůjčku žalovaná neměla záznam. V rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalované tedy žalobkyni provedla následující úvahu. Příjmy žalované 35 873 Kč, výdaje žalované – 6 428 Kč, rezerva na neočekávané výdaje – 2 000 Kč, výsledek 27 445 Kč. Na základě výše uvedeného byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, což je částka, která se i s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 550 Kč (celkem tedy 24 550 Kč) a další rezervou téměř 3 000 Kč vejdou do limitu 27 445 Kč. V rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalované v souvislosti se smlouvou o zápůjčce (která byla uzavřena v říjnu 2019) žalobkyně vycházela z podkladů, které od žalované obdržela v souvislosti se smlouvou o zápůjčce, kterou se žalovanou uzavřela v srpnu 2018. Žalobkyně disponovala i výplatními páskami žalované za měsíc květen 2018, červen 2018. Žalobkyně vzala tuto skutečnost jako důkaz stability zaměstnání a pravidelného příjmu. Podle žalobkyně její povinnost vyhodnotit úvěruschopnost jejich klientů odpovídá povinnosti klientů (a tedy i žalované) na základě § 84 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytnout žalobkyni v rámci procesu posouzení úvěruschopnosti úplné a pravdivé údaje.
4. Z jednání nařízeného dne 29. 3. 2022 se žalobkyně omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, zatímco žalovaná se dostavila soud tak projednal věc jen v přítomnosti žalované.
5. Žalovaná se k žalobě u jednání vyjádřila tak, že již zaplatila 13 000 Kč i 3 x 6 500 Kč za žádosti o prodloužení smlouvy resp. splatnosti. Žalovaná nutně potřebovala půjčku, kdy si na webu prohlížela možnosti půjček a žalobkyně jí sama zavolala a nabídla jí půjčku, když se vůbec neptali na výdaje, nezjišťovali je, nezajímalo je, že má žalovaná hypotéku a další půjčku. Žalovaná si půjčku brala z důvodu rozbitého kotle. Půjčka byla splatná do jednoho měsíce, to však žalovaná nebyla schopna dodržet, proto volala žalobkyni a chtěla rozložit dluh na splátky. Žalobkyně na to reagovala s tím, že rozložení není možné, že si má žalovaná za poplatek 6 500 Kč požádat o prodloužení splatnosti. Žalovaná si splatnost prodlužovala 3x. Žalovaná vlastně neví, kolik by měla zaplatit, má za to že již přeplatila. Žalované zbývalo tehdy po zaplacení 15 000 Kč splátky hypotéky a 8 000 splátky další půjčky u banka anonymizováno a po úhradě dalších životních nákladů cirka 8 000 Kč. Je skutečností, že si půjčku ve výši 20 000 Kč brala na nákup nového kotle a domnívala se, že bude schopna je do měsíce uhradit, poté však zjistila, že ani s penězi od přítele to nedá dohromady, a proto požádala o možnost splácení. Následně žalovaná zjistila, že se částka stále navyšuje, dostávala od žalobkyně různé dopisy se stále většími částkami, kdy z těchto dopisů nepochopila, kolik konkrétně a na čem vlastně dluží. Neví ani nic o tom, zda po ní žalobkyně chtěla nějakou smluvní pokutu, neboť měla pocit, že ať zaplatí cokoliv, tak jako reakce přijde navýšení částky k zaplacení. Žalovaná žádala o podobný úvěr u banky anonymizováno, ale tam probrali její výdaje a jednoznačně jí sdělili, že jí požadovanou částku nepůjčí. Žalovaná potvrdila, že jí žalobkyně zaslala na účet částku 20 000 Kč.
6. Z výpisu bankovního účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč.
7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána žalobkyní k uhrazení dlužné částky a upozorněna na řešení věci soudní cestou. Z podacího lístku ze dne 3. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala listovní zásilku na adresu žalované.
8. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že byla uzavřena dne 22. 10. 2019, a na jejím základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni společně s poplatkem 4 550 Kč nejpozději do 12. 11. 2019. Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník poplatků. Zápůjčka byla poskytnuta na účet žalované specifikovaný ve smlouvě.
9. Z upomínky žalobkyně ze dne 21. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky 29 471 Kč, jejíž součástí je i poplatek 500 Kč za vystavení upomínky.
10. Z upomínky žalobkyně ze dne 28. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky 30 329 Kč, jejíž součástí je i poplatek 500 Kč za vystavení upomínky.
11. Z opakované výzvy k úhradě žalobkyně ze dne 4. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky, 31 187 Kč, jejíž součástí je i poplatek 500 Kč za vystavení upomínky.
12. Z opakované výzvy k úhradě žalobkyně ze dne 13. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky 32 096 Kč, jejíž součástí je i poplatek 500 Kč za vystavení upomínky.
13. Z opakované výzvy k úhradě žalobkyně ze dne 28. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky 33 057 Kč, jejíž součástí je i poplatek 500 Kč za vystavení upomínky.
14. Soud provedl důkaz Všeobecnými obchodními podmínkami, které podrobněji upravují vztah mezi žalobkyní a žalovanou v souvislosti s uzavřením smlouvy o zápůjčce.
15. Z výpisů hrazených částek bylo zjištěno, že žalovaná dne 31. 7. 2020 uhradila částku 3 000 Kč, 11. 9. 2020 uhradila částku 3 000 Kč, 18. 11. 2020 uhradila částku 3 000 Kč, 11. 1. 2021 uhradila částku 2 000 Kč, 15. 3. 2021 uhradila částku 2 000 Kč.
16. Z výplatních lístků žalované bylo zjištěno, že žalované byla vyplacena mzda za 5/ 2018 ve výši 24 268 Kč, 6/ 2018 ve výši 24 873 Kč, 2/ 2019 ve výši 34 040 Kč, 4/ 2019 ve výši 37 797 Kč.
17. Ze scanu výpisu exekucí bylo zjištěno, že pod rodným číslem žalované není vedena žádná exekuce.
18. Z dodatku ke smlouvě o úvěru anonymizováno ze dne 13. 11. 2019 bylo zjištěno, že došlo k prodloužení splacení půjčky o 30 dní, s tím že poplatek za prodloužení činí 6 500 Kč.
19. Z dodatku ke smlouvě o úvěru anonymizováno ze dne 13. 12. 2019 bylo zjištěno, že došlo k prodloužení splacení půjčky o 30 dní, s tím že poplatek za prodloužení činí 6 500 Kč.
20. Z dodatku ke smlouvě o úvěru anonymizováno ze dne 14. 2. 2020 bylo zjištěno, že došlo k prodloužení splacení půjčky o 30 dní, s tím že poplatek za prodloužení činí 6 500 Kč.
21. Z výpisu z emailové korespondence žalované ze dne 18. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované na její emailovou adresu upomínku – opakovanou výzvu, kde žalovanou vyzvala k uhrazení dlužné částky 32 303 Kč. Dále byla žalované nabídnuta možnost prodloužení splatnosti za poplatek.
22. Z výpisu uhrazených částek doložených žalovanou bylo zjištěno, že žalovaná uhradila dne 14. 2. 2020 částku 6 500 Kč, dne 13. 12. 2019 částku 6 500 Kč, dne 13. 11. 2019 částku 6 500 Kč, dne 11. 9. 2020 částku 3 000 Kč, dne 31. 7. 2020 částku 3 000 Kč, dne 15. 3. 2021 částku 2 000 Kč, dne 11. 1. 2021 částku 2 000 Kč, dne 18. 11. 2020 částku 3 000 Kč. Dne 22. 10. 2019 byla na účet žalované připsána částka 20 000 Kč poukázaná žalobkyní.
23. Z výpisu z účtu žalované doložených žalovanou byla zjištěno že žalovaná uhradila na účet žalobkyně dne 13. 11. 2019 částku 6 500 Kč, dne 13. 12. 2019 částku 6 500 Kč, 14. 2. 2020 částku 6 500 Kč, dne 31. 7. 2020 částku 3 000 Kč, dne 11. 9. 2020 částku 3 000 Kč, dne 18. 11. 2020 částku 3 000 Kč, dne 11. 1. 2021 částku 2 000 Kč, dne 15. 3. 2021 částku 2 000 Kč.
24. Po zhodnocení uvedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje přitom ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, má soud za prokázaný tento skutkový stav:
25. Dne 22. 10. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit žalobkyni do 14. 3. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 4 450 Kč. Splatnost poskytnuté částky byla posléze měněna několika dodatky. Předmětné prostředky byly poskytnuty žalované na jím uvedený bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaná zaplatila na splátkách celkem částku 13 000 Kč a na poplatcích za prodloužení splatnosti celkem částku 19 500 Kč (3 x 6 500 Kč). Žalovaná žalobkyni uhradila na splátkách 13 000 Kč. Žalovaná si třikráte prodlužovala splatnost půjčky, kdy toto bylo ze strany žalobkyně zpoplatněno částkou 6 500 Kč za každé prodloužení. Žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 16. 2. 2022 sice tvrdí, že zkoumala úvěruschopnost žalované, avšak ze zaslaného vyjádření vyplývá, že žalobkyně zkoumala pouze příjmovou stránku žalovaného z předložených dvou výplatních pásek. Ohledně výdajů žalované se žalobkyně spokojila pouze s prohlášeními žalované při sjednávání Smlouvy a tvrzení, že bydlí ve vlastním, je svobodná, nemá žádné nezletilé děti. Soud má za prokázáno, že žalobkyně dostatečně nezkoumala výdajovou stránku žalované, když jako životní náklady vzala v potaz pouze částku dle ničím nepodložených tvrzení žalované, které navýšila na částku 6 428 Kč jako částku nezabavitelného minima. Nelze přehlédnout, že tato částka jako celkové měsíční náklady na život jedné dospělé osoby se soudu jeví, jako částka velmi nízká, přihlédne-li k cenám potravin, dopravy, telekomunikačních služeb, bydlení atd. Žalobkyni přitom nic nebránilo si vyžádat od žalované např. výpisy z bankovních účtů, z nichž by bylo zřejmé, jestli kalkulace žalobkyně odpovídá skutečnosti, tzn. kolik skutečně žalované měsíčně zůstává disponibilních prostředků. Z kompletního výpisu z účtu žalované by žalobkyně taktéž zjistila, že tato má ještě další dva závazky a to v celkové výši 23 000 Kč O tom, že žalovaná nebyla na výdajové straně úvěryschopnou svědčí i skutečnost, že žalované její„ mateřská“ banka – banka anonymizováno odmítla poskytnout úvěr, který potřebovala na pořízení nového kotle a tak využila„ benevolence“ nebankovní společnosti, která na rozdíl od banka anonymizováno nebyla tak náročná při posuzování a prověřování výdajů žalované. Žalobkyně vyzývala žalovanou opakovanými výzvami k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
26. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , („o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
27. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
28. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
29. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1,
30. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
31. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
32. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
33. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná na zápůjčku uhradila více, než kolik byla povinna. Žalobkyně dle názoru soudu tímto porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU, když nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované. Následkem této skutečnosti je smlouva o zápůjčce dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění by mělo být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
34. K závěru soudu ohledně neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
35. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763 2018 a nález FA/SR/SU /779 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, když se zaměřila pouze na příjmovou stránku, a to ještě jen nedostatečně, a ve vztahu k výdajové stránce vycházela pouze z tvrzení žalované a částky nezabavitelného minima, aniž by tento závěr jakkoliv prověřovala, i když tak učinit mohla.
36. Žalobkyní skutečně poskytnutou částku ve výši 20 000 Kč, původně z důvodu poskytnutí zápůjčky, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalované, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaná povinna obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni. Žalovaná však prokázala, že žalobkyni uhradila na smlouvu o zápůjčce celkem částku ve výši 32 500 Kč. Tato částka tak přesahuje výši zápůjčky, kterou žalobkyně žalované poskytla. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a smluvních pokutách. V návaznosti na výše uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
37. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. dle plného úspěchu žalované. Žalovaná se však při jednání dne 29. 3. 2022 náhrady nákladů řízení vzdala. Vzhledem k tomu, tak soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
38. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.