Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 9/2022-29
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Janošcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 9 522 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 473 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 473 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 049 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 473 Kč od 16. 5. 2018 do 10. 9. 2020, ve výši 8,5 % ročně z částky 2 049 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení a ve výši 0,25 % ročně z částky 7 473 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 473 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 473 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 2 049 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 473 Kč od 16. 5. 2018 do 10. 9. 2020, ve výši 8,5 % ročně z částky 2 049 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení a ve výši 0,25 % ročně z částky 7 473 Kč od 11. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 9 522 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně je podnikající právnickou osobou, která poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení. Objednávku služby, kterou žalobkyně nabízí, lze provést na stránkách vybraného e-shopu při objednání zboží. Žalobkyně má s těmito vybranými e-shopy uzavřenou rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je postoupení práv e-shopů požadovat po zákazníkovi zaplacení celkové kupní ceny vzniklé na základě kupní smlouvy. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavazuje uhradit e-shopům kupní cenu za zákazníka a ten se v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, zavazuje zaplatit žalobkyni kupní cenu. Takto žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 20. 3. 2018 Smlouvu k službě název účtu anonymizováno – Smlouvu o nákupním účtu. Součástí této smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky pro zákazníky platné ke dni uzavření smlouvy a Ceník platný ke dni uzavření Smlouvy Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku tak, že žalovaný prostřednictvím těchto prostředků požádal elektronickým podepsáním návrhu smlouvy žalobkyni o její uzavření, s tím, že elektronický podpis tohoto návrhu byl připojen na základě zadaného kódu, který byl žalovanému zaslán prostřednictvím SMS, a žalobkyně tento návrh akceptovala opatřením smlouvy elektronickým podpisem pověřeného pracovníka žalobkyně. Na základě této smlouvy pak byla žalovanému zřízena služba název účtu anonymizována dvě slova, přičemž v souladu se smlouvou činil limit odložených plateb žalovaného až 30 000 Kč. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 7 473 Kč a zavázal se uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že si zboží po čtrnáctidenní lhůtě ponechá. Celková dlužná částka tak představuje 9 522 Kč s příslušenstvím. Dle Obchodních podmínek vzal žalovaný na vědomí, že v případě využití služby odložení splatnosti bude žalovanému vyúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 4,50 Kč za každou odloženou první až dvacátou stokorunu o 1 měsíc při platbě min. 10 % z celkové jistiny. Zápůjční úroková sazba se s nárůstem odkládané částky snižuje. Přesnou výši poplatku za odložení splatnosti a způsob výpočtu stanovuje ceník. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za správu a vedení účtu. Žalovaný vzal rovněž na vědomí, že v případě prodlení má žalobkyně nárok na úhradu poplatku z prodlení, přičemž jeho výše je dána délkou trvání prodlení dle níže uvedených pravidel: a) uhrazení do 5 dnů po splatnosti vyúčtování: 150 Kč, b) uhrazení do 10 dnů po splatnosti vyúčtování: 250 Kč, c) uhrazení do 15 dnů po splatnosti vyúčtování: 350 Kč, d) uhrazení do 20 dnů po splatnosti vyúčtování: 450 Kč, e) uhrazení do 25 dnů po splatnosti vyúčtování: 550 Kč, f) uhrazení do 30 a více dnů po splatnosti vyúčtování: 650 Kč + 10 % z celkového vyúčtování nebo ceny objednávky. Žalobkyni tak vznikla pohledávka se splatností 15. 5. 2018, která byla vyčíslena celkem na částku 9 522 Kč, která v sobě zahrnuje dlužnou jistinu ve výši 7 473 Kč a dlužné poplatky ve výši 2 049 Kč. Příslušenství pak představuje zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z jistiny ode dne následujícího po dni konečné splatnosti, tedy od 16. 5. 2018 do zaplacení.
2. Na výzvu soudu v podání ze dne 17. 1. 2022 žalobkyně doplnila, že si je vědoma své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a tuto svou zákonnou povinnost v každém jednotlivém případě důkladně a beze zbytku naplňuje. Vychází přitom zejména z informací, které si sama aktivně zjišťuje a ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především těch neveřejných, které jsou jí dostupné z titulu postavení žalobkyně v zájmových sdruženích, jejichž členové se vzájemně informují o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce svých klientů. V neposlední řadě žalobkyně vychází také z historických informací o spotřebiteli (např. předchozích uzavřených smluv). Osobní identifikační údaje žalovaného byly v rámci procesu kontroly před uzavřením smlouvy zkontrolovány a porovnány s poskytnutou fotokopií dokladu totožnosti žalovaného. Žalobkyně prověřila výši závazků a platební morálku žalovaného nejdříve z databází (tzv. úvěrových registrů) umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného a dalších informačních zdrojů nezávislých na žalovaném (interní databáze žalobkyně - žádné negativní informace, insolvenční rejstřík - proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční řízení, Centrální evidence exekucí - proti žalovanému nebyla vedena žádná exekuce, Zájmové sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb (SOLUS) - žalovaný neměl žádné další dluhy mimo žalobkyni). Pro posouzení schopnosti žalovaného řádně splácet poskytnutý úvěr využívá žalobkyně scoringové modely, které pomocí historických zkušeností s žadateli a z jejich vlastností predikují pravděpodobnost, že žadatelé řádně dostojí svým úvěrovým závazkům. Žalobkyně schválí pouze takové žadatele, jejichž rizikový profil vyjádřený pomocí score svědčí o velmi nízké rizikovosti. K výše uvedenému žalobkyně uvádí, že zákon o spotřebitelském úvěru nestanovuje konkrétní způsob prokazování příjmu spotřebitele. Dále žalobkyně odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. 17 VSOL 127/2017-39, podle kterého„ zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěru schopnosti spotřebitele. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele však musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr. Při získávání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem. Vedle těchto informací získává další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele pověří, to vše při respektování principu přiměřenosti, tedy nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů.“ Dle Rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. 34 Cm 4712/2015, jsou dalšími zdroji pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele právě veřejně dostupné rejstříky (obchodní rejstřík, registr živnostenského podnikání, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí a další). Žádost byla schvalována manuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi žalobkyně a s principy obezřetného úvěrování. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že zachovala potřebnou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr tak žalobkyně posoudila s odbornou péčí ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, když nespoléhala a nevycházela pouze z předložených a ničím nedoložených prohlášení žalovaných, jak je traktováno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015-39. Naopak, aktivně zjišťovala informace a teprve na základě jejich systematického prověření učinila konečné rozhodnutí. Výše uvedené podklady nejsou při posuzování úvěruschopnosti žalovaného hodnoceny izolovaně, ale ve svém souhrnu tak, aby žalobkyně získala ucelený přehled o finanční situaci žalovaného.
3. Žalovaný se k žalobě i přes výzvu soudu nevyjádřil, k jednání nařízenému na 10. 3. 2022 se nedostavil, přitom doručení předvolání k tomuto jednání bylo u něj řádně vykázáno a lhůta k přípravě jednání byla zachována. Vzhledem k této skutečnosti, jakož i k tomu, že žalovaný svoji neúčast u jednání neomluvil, soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) v jeho nepřítomnosti.
4. Na základě žalobkyní předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně zaplatila za žalovaného částky za zboží, které u jiných e-shopů nakoupil žalovaný. Žalobkyně tak za žalovaného zaplatila celkem 7 473 Kč za jeho nákupy v období od 20. 3. 2018 do 12. 4. 2018, 6/2018, žalovaný jí z toho nevrátil ničeho i přes opakované výzvy žalobkyně.
5. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. S ohledem na zjištěný skutkový stav soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu výše citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně uplatněný žalobou je důvodný jen částečně. Předně má soud za to, že po provedeném řízení nelze v žádném případě dovodit, že mezi stranami došlo k uzavření jakékoliv smlouvy, ze které by pro jednotlivé strany smlouvy vyplývaly konkrétní práva a konkrétní povinnosti. Žalobkyně totiž předložila v listinné podobě tzv. smlouvu o službě název služby, které podle jejich tvrzení měla být mezi stranami uzavřena, přitom podle smluvních ujednání v této listina předmětná smlouva nabývá platnosti a účinnosti dnem jejího podpisu oběma stranami, přičemž předložený návrh smlouvy neobsahuje podpis žalovaného. Z tohoto pohledu nemohla být na základě takto neexistující smlouvy uzavřena dohoda o poskytování finančních prostředků žalovanému s právy a povinnostmi tvrzenými v žalobě. Pokud tedy žalobkyně plnila za žalovaného celkem částku 7 473 Kč, činila tak bez právního důvodu, a pokud se žalovaný na základě tohoto jednání obohatil, je povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení dle výše citovaného zákonného ustanovení. K vrácení této částky byl přitom žalovaný prokazatelně vyzván až v rámci předžalobní upomínky ze dne 27. 8. 2020; tato výzva byla žalovanému odeslána téhož dne, přitom, jak již vyslovil např. Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí ze dne 15. 7. 2019, č.j. 15 Co 128/2019 -109, je nutno považovat za notorietu, že zásilky podané na poště jsou doručeny adresátovi nejpozději třetí pracovní den po jejich odeslání, tedy v tomto konkrétním případě dne 1. 9. 2020. Od této chvíle běžela ve smyslu § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalovanému lhůtu„ bez zbytečného odkladu“ k splnění svého dluhu. Jde o lhůtu v obecné rovině nutně neurčitou, která v každém konkrétním případě může nabývat jiného rozměru. Rozhodující jsou okolnosti daného případu a povaha konkrétního plnění. Poměrně výstižně se k povaze lhůty vyjádřil Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí sp.zn. 32 Cdo 2484/2012, kdy je třeba z časového určení„ bez zbytečného odkladu“ dovodit, že jde o„ velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu.“ Jak dále vyplývá z komentáře k § 1958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, strana 998 – 1014) běžně, zejména u platebních závazků obvyklé výše (nepřesahující částky standardní pro pravidelný provoz daných subjektů), půjde o lhůtu v řádu dní. Půjde v podstatě pouze o lhůtu nutnou k dostavení se k věřiteli a předání příslušné hotovosti, případně k dostavení se na místo, odkud lze zadat platební příkaz, a k realizaci tohoto převodu. Bezodkladné splnění bude tedy v těchto případech otázkou maximálně několika jednotlivých dní, a to zásadně dní pracovních. V případě peněžitých plnění běžné hodnoty lze zpravidla uvažovat o lhůtě zhruba maximálně sedmi až deseti dnů od doručení výzvy. V daném konkrétním případě pak soud vyhodnotil, že žalobkyní uvedená lhůta 7 pracovních dnů je přiměřená pro splnění dluhu a s ohledem na tuto skutečnost měl žalovaný splnit svůj dluh nejpozději dne 10. 9. 2020 (při zohlednění toliko pracovních dnů). Protože tak žalovaný neučinil, dostal se ode dne 11. 9. 2020 podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, do prodlení a žalobkyně má právo i na úrok z prodlení z této části. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 %, která odpovídá vládnímu nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
7. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud neshledal, resp. nebyly v řízení ani tvrzeny, tím méně prokázány.
8. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení částky 7 473 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení, které soud zohlednil v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 a kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku na částku 921,73 Kč, takže celková přiznaná částka k tomuto datu činila 8 394,73 Kč. Tento její úspěch však představuje jen 70,3 % ze 100 % (tj. z celkového předmětu řízení kapitalizovanému včetně příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku na částku 11 947,96 Kč (9 522 Kč + 2 425,96 Kč)). Naopak neúspěch žalobkyně představuje 29,7 %. Čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu od úspěchu) tak činí 40,6 % a žalobkyni proto ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. vzniklo právo na náhradu 40,6 % jí účelně vynaložených nákladů řízení. V projednávané věci však soud v souladu s vyhl. č. 120/2014 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, když žaloba byla ke zdejšímu soudu podána dne 27. 4. 2021, hodnotil při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení specifika tohoto řízení, neboť žalobkyně je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování finančních služeb, přičemž z úřední činnosti soudu je známo, že žalobkyně s ohledem na předmět svého podnikání podává další žaloby ve skutkově a právně obdobných věcech (kdy vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru), a je tedy naplněn předpoklad § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) tedy, že řízení je zahájeno na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud jde o ustálenost vzoru, jde o strukturované vylíčení nároků ze smlouvy o úvěru uvedením věřitele, data uzavření smlouvy (případně jejího čísla), výše pohledávky, výše úroků z úvěru a poplatků odkazem na smlouvu, poukazem na splátkovou povinnost dlužníka (často bez uvedení výše splátek), která byla porušena s následkem zesplatnění úvěru k určitému datu a vyčíslení požadované částky v jejich jednotlivých součástech s případným odkazem na listiny. Individualizace pohledávky je pak pouze doplněním konkrétních údajů, jako data, jména a částky (blíž. srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2014, č.j. 51 Co 263/2014 – 12). Základ právní argumentace v těchto žalobách, včetně její stylizace a formálního vyjádření je tak v podstatě zcela totožný a sepis této žaloby je pak spíše administrativním úkonem, než úkonem právní služby v pravém slova smyslu. Navíc v dané věci jde o předmět řízení, v rámci něhož peněžité plnění a tarifní hodnota nepřesahují hodnotu 50 000 Kč ve smyslu § 14b odst. 1 písm. b) advokátního tarifu a v daném řízení byla žalobkyni přiznána náhradu nákladů řízení ve smyslu § 14b odst. 1 písm. c) advokátního tarifu. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni za její první tři úkony právní pomoci (tzn. za zaslání předžalobní upomínky, za přípravu a převzetí zastoupení a za sepis žaloby) přiznat odměnu a režijní paušály dle vyhl. č. 120/2014 Sb. účinné od 1. 7. 2014.
9. Celkové náklady žalobkyně jsou přitom představovány částkou 3 667 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 3 267 Kč mající oporu ve vyhl. č. 177/1996 Sb. (tvořené částkou 600 Kč jako odměnou dle § 14b odst. 1 bodu 1 ve spojení s § 11 odst. 1 advokátního tarifu za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky po 200 Kč, 300 Kč jako tři režijní paušály po 100 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, částkou 1 500 Kč jako odměnou dle § 7 bod 4, § 8 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 advokátního tarifu za jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci v podobě účasti u jednání soudu dne 10. 3. 2022, 300 Kč jako jeden režijní paušál po 300 Kč za tento jeden žalobkyni účelně poskytnutý úkon právní pomoci dle § 13 odst. 1, 3 advokátního tarifu, to vše pak včetně 21% DPH, kterou je povinen z přiznané odměny a náhrad odvést zástupce žalobkyně jako advokát, jež v řízení osvědčil, že je registrovaným plátcem DPH). Žalovaný proto byl zavázán zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 40,6 % těchto nákladů, tedy částku 1 489 Kč, a to rovněž do 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné, když předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí.