Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 30/2022-73
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Růžičkou v právní věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 12 492,70 Kč s přísl.,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 966,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 966,40 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 5 526,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 821,27 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 202 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 966,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 966,40 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 5 526,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 821,27 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 202 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 492,70 Kč s příslušenstvím. Žalobou vznesený nárok odůvodnila v průběhu soudního řízení tím, že s žalovaným uzavřela prostředky komunikace na dálku a po řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru číslo (dále jen "smlouva o úvěru"). Na základě smlouvy o úvěru pak žalobkyně poskytla žalobkyně žalovanému částku 5 488 Kč dne datum (na účet obchodníka a za účelem žalovaným zvoleného financovaného zboží) a částku 7 000 Kč na účet žalovaného č. bankovní účet dne datum. Žalovaný pak porušil ve smlouvě o úvěru sjednané podmínky splácení v důsledku čehož pak žalobkyně pro prodlení žalovaného odstoupila o smlouvy o úvěru, a to přípisem žalovanému z datum. Pokud pak žalobkyně započetla platby žalovaného 5 521,60 Kč na závazky žalovaného z dané smlouvy, činil dle žalobkyně dluh žalovaného z dané smlouvy o úvěru ke dni odstoupení od smlouvy 8 787,67 Kč na nesplacen úvěrové jistině, 911,03 Kč na smluvním úroku ke dni odstoupení od smlouvy, 294 Kč na dlužných sjednaných měsíčních poplatcích za vedení karty, 1 500 Kč na poplatku za náklady věřitele při ukončení smlouvy o úvěru, a 1 000 Kč na sjednaných poplatcích za náklady věřitele na upomínku.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum (opatřené na místě pro podpis žalovaného kódem číslo) a podepsané osobou oprávněnou jednat za žalobkyni, a to ve spojení s printscreenem internetového bankovnictví žalovaného z datum (k účtu č. bankovní účet vedeného na jméno žalovaného a založeného datum a s aktuálním disponzibilním zůstatkem 13 036 Kč), kopií občanského a řidičského průkazu žalovaného, a se záznamem o telefonické komunikaci z čísla číslo, má soud za prokázáno, že mezi účastníky došlo dne datum k podpisu smlouvy o úvěru (podepsané žalovaným mu zaslaným kódem číslo). Obsahem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému za sjednaných podmínek jednak účelově vázaný úvěr 5 488 Kč a jednak neúčelový revolvingový úvěr do částky 10 000 Kč a závazek žalovaného tyto úvěry splatit úvěr včetně sjednaných úroků a dalších sjednaných plateb (účelově vázaný úvěr 24 splátkami po 274 Kč a revolvingový minimálními měsíčními splátkami po 400 Kč).
4. Ze smlouvy o úvěru má soud také za prokázáno, že žalovaný ke svým poměrům (relevantním z pohledu úsudku o úvěruschopnosti žalovaného) uvedl adresu svého bydliště, že má tel. číslo čistý hlavní příjem 25 000 Kč měsíčně, splátky jiných úvěrů 8 500 Kč měsíčně, účet č. bankovní účet založený v roce 2018. Že by měl žalovaný jiný příjem, náklady na hypotéku nebo nájemné, popř. jiné závazky...to neuvedl.
5. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti a soud zjistil, že žalobkyně prověřila žalovaného v registru příjmení a insolvenčním rejstříku, kde žalovaný neměl záznam. Vycházela z příjmu žalovaného ze zaměstnání ve výši 25 000 Kč (u neznámo jakého zaměstnavatele) a výdajů žalovaného na další úvěrové splátky 8 500 Kč měsíčně. To mělo být ověřeno z výpisu z bankovního účtu žalovaného (nikoliv např. telefonicky, jak tvrdila žalobkyně, kdy nadto tuto skutečnost jinak nedoložila – a to např. ani od koho telefonicky ověřila jaké údaje např. o zdroji a výši příjmu žalovaného nebo jeho deklarovaných výdajích...). Závěrem pro kladný rozdíl v příjmech a výdajích (16 500 Kč) žalobkyně uzavřela, že po provedené analýze byl výše uvedený klient (žalovaný) ke dni žádosti o úvěr (datum) shledán úvěruschopným.
6. Z potvrzení právnická osoba o provedených platbách a výpisu z účtu žalobkyně a i úvěrového účtu žalovaného vedeného žalobkyní má soud za prokázáno, že žalobkyně na smlouvou o úvěru sjednaných úvěrech poskytla žalovanému dne datum 5 488 Kč a dne datum 7 000 Kč (v prvním případě uhradila za žalovaného sjednané zboží u obchodníka a ve druhém převedla peníze na účet žalovaného č. bankovní účet).
7. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
12. Podle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
14. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi účastníky je neplatná.
15. Věřiteli (ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterým byla v dané věci žalobkyně) je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele (v dané věci žalovaného) splácet řádně spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
16. Ustanovení § 86 odst. 1 zák.č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
17. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
18. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.
19. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb. , který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb.
20. V tomto řízení žalobkyně v řízení uvedla a tvrdila, že za rozhodné na příjmové stránce rozpočtu žalovaného považovala příjmy žalovaného ze mzdy ve výši 25 000 Kč, přičemž že by ale tyto ve skutečnosti ověřila výpisy z účtu žalovaného (nebo telefonicky u soudu i ke dni vydání tohoto rozsudku neznámého zaměstnavatele žalovaného, nebo i z jiného informačního zdroje – s výjimkou prohlášení žalovaného), to se z provedených důkazů nepodávalo. O telefonické komunikaci popř. jiných zdrojů ověření této informace se z provedených důkazů ničeho nepodávalo, přičemž výpisy z účtu žalovaného žalobkyně soudu nedoložila (doložila pouze printscreen z internetového bankovnictví žalovaného, ze kterého se podávalo pouze to, že žalovaný je majitelem deklarovaného a pouze před krátkou dobou založeného účtu a údaje o relativně nízkém a nadto toliko disponzibilním zůstatku na tomto účtu). Byť se pak z dalších údajů a lustrací nepodávalo relativních negativních poznatků k osobě žalovaného, tak za situace, kdy navíc sám žalovaný uvedl, že má již pravidelné výdaje na jiné úvěry 8 500 Kč měsíčně, přičemž jiné své nulové výdaje na život nijak nevysvětlil, byly tyto okolnosti takového charakteru, že v dané věci vyžadovaly ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru přinejmenším řádně doložit pravidelný a žalovaným deklarovaný příjem ze zaměstnání a osvětlit a doložit i náklady na bydlení (nikoliv vyjít ze statistických průměrných dat, jak tvrdila žalobkyně že učinila...). Pokud takto žalobkyně v tomto konkrétním případě neučinila, je dle soudu zřejmé, že žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila v daném případě řádně. Úvěr poskytla, ačkoli neměla evidentně dostatek relevantních údajů k tomu, aby mohla posoudit, zda zde není důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Úvěr tak žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák.č.257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.
21. Jedná se přitom o absolutní neplatnost právního úkonu, tedy o neplatnost, která nastává přímo ze zákona a soudy se jí musí zabývat z úřední povinnosti, je-li z neplatného právního úkonu patrna, anebo jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Absolutní neplatnost znamená neplatnost právního úkonu od samého počátku a na právní úkon se hledí jakoby nikdy nevznikl a účastníkům z tohoto právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti.
22. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalovanému byla poskytnuta celkem částka 12 488 Kč, podle provedených důkazů a tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatila již částku 5 521,60 Kč. Proto je povinen vrátit částku 6 966,40 Kč. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřila, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.
23. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k okamžitému vrácení i této části dluhu dříve, než odstoupením od smlouvy odeslaným dle doloženého podacího lístku datum. Do dne datum se tak tato výzva již musela dostat při pravidelném běhu doručování do faktické dispozice žalovaného a přivodila tak splatnost daného dluhu přede dnem datum, od kdy žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši ve smyslu § 1970 o.z. Splatnost tohoto dluhu a prodlení s jeho úhradou pak má oporu v §§ 1958 odst. 2 a 1968 o.z. Žalobkyni proto náleží úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné částky 6 966,40 Kč od datum do zaplacení. I v této části proto soud žalobě vyhověl.
24. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v části 58,6 %, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 17,2 % (po odečtení úspěchu a neúspěchu ve věci) v částce.... Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 492,70 Kč sestávající z částky 1 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) a z částky 810 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní upomínka bez základního právního a skutkového rozboru věci) + tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. z přiznané odměny a náhrad advokáta ve výši 1 039,50 Kč Celkem činí náklady řízení žalobkyně 6 989,50 Kč, z toho 17,2 % činí 1 202 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí.