Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 310/2021-48
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Štěpánovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 6 833 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 833 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 833 Kč od 27. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní anonymizováno žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 833 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 833 Kč od 27. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní [anonymizováno] žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá vůči žalovanému, aby mu soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni 6 833 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu neuhrazeného příspěvku anonymizována tři slova za období od 14. 11. 2019 do 31. 3. 2020, vyplývající z provozování vozidla bez sjednaného pojištění odpovědnosti z jeho provozu.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
5. Žalovaný byl vlastníkem a provozovatelem vozidla registrační značka, VIN kód (anonymizováno 14 slov), číslo technického průkazu vozidla anonymizováno. Žalovaný sice nikdy nebyl zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník či provozovatel vozidla, neboť tím byl pan jméno příjmení, datum narození, ovšem dle sdělení jeho dcery pan příjmení zemřel dne 13. 9. 2013 a vozidlo bylo prodáno před více než deseti lety. Žalovaný v období od 15. 8. 2011 do 22. 11. 2018 vozidlo pojistil u právnická osoba a tato smlouva zanikla ke dni 4. 12. 2018 pro neplacení pojistného. Žalovaný tedy v době od 14. 11. 2019 do 31. 3. 2020 (celkem 139 dní) neměl ohledně vozidla uzavřenou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou uvedeným vozidlem (tzv. povinné ručení). Žalobkyně dne 12. 11. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě částky 6 533 Kč představující příspěvek do garančního fondu za výše uvedené období, žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Žalobkyně proto rovněž požaduje poplatek spojený s mimosmluvním uplatněním práva ve výši 300 Kč.
6. Soud nemá důvod pochybovat o uvedených skutečnostech, tím spíše za situace, kdy žalovaný soudu žádné důkazy nepředložil, žalobou uplatněný nárok nesporoval a uhrazení dlužné částky netvrdil.
7. Soud věc po právní stránce posoudil podle § 1 odst. 2 písm. a) a § 4 zákona č. 168/1999 Sb. , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), ve spojení se zákonem č. 89/2012 Sb. , občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“).
8. Ačkoliv žalovaný v rozhodném období nebyl v registru vozidel zapsán jako vlastník a provozovatel příslušného vozidla, žalobkyně prokázala, že faktický stav neodpovídal stavu evidovanému, neboť zapsaný vlastník zemřel dne 13. 9. 2013 a žalovaný uzavřel k vozidlu anonymizováno smlouvu pro období od 15. 8. 2011 do 22. 11. 2018. Tím došlo k vyvrácení zákonné domněnky stanovené v § 4 odst. 2 zákona a žalobkyně po právu požadovala příspěvek anonymizována tři slova právě po žalovaném. Žalovaný jakožto skutečný vlastník a provozovatel předmětného vozidla neměl v období od 14. 11. 2019 do 31. 3. 2020 (celkem 139 dní) sjednáno zákonem uložené pojištění odpovědnosti. Žalobkyně, která je právnickou osobou oprávněnou k výběru příspěvku placeného provozovatelem a vlastníkem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tak má ze zákona nárok na úhradu příspěvku anonymizována tři slova ve výši zákonné denní sazby (47 Kč), stanovené v § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. , vynásobené počtem dní (139 dní), za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek dle § 4 odst. 4 zákona ve výši 300 Kč stanovené v § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaný příspěvek anonymizována tři slova, po výzvě žalobkyně dle § 4 odst. 7 zákona, jež se dostala do sféry jeho dispozice dne 27. 11. 2020, řádně a včas (tj. ve lhůtě 60 dnů) nezaplatil, čímž se dostal dne 26. 1. 2021 dle § 1968 o. z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle příspěvku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 833 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně.
11. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
12. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.