Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
29 C 201/2020-60
Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Romanou Sobolovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce/žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 2 061,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 17. 11. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 961,07 Kč zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 17. 11. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 961,07 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 061,07 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku, neboť právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ze dne 23. 10. 2018, žalovaný však peněžní prostředky nevrátil, poplatek nezaplatil. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni
Dle § 115a o. s. ř. k projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.
Soud dospěl k následujícímu zjištění. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného tak, jak je uvedeno v žalobě, a z výsledků posouzení vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr 1 100 Kč do téměř 1 měsíce vrátit. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek právního předchůdce žalobkyně dne 23. 10. 2018 smlouvu, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že poskytne žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 1 100 Kč a žalovaný se zavázal anonymizováno peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok ve výši 40 % ročně a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 961,07 Kč do 16. 11. 2018. Strany si ujednaly, že žalobkyně má právo přiznat slevu z poplatku na základě vlastního uvážení. Právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky na požádání poskytla žalovanému a tento je čerpal. Žalovaný je nevrátil, úrok a poplatek nezaplatil.
Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného a i z jiných zdrojů, a z výsledků posouzení vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právnímu předchůdci žalobkyně tak ze zákona nic nebránilo úvěr žalovanému poskytnout (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný poté uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že poskytne žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal je vrátit, zaplatit úrok a poplatek za poskytnutí úvěru (§ 2395 o. z.). Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně při uzavření jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, šlo o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Takovéto ujednání ve smlouvě o úroku a poplatku za poskytnutí úvěru je však neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 ve spojení s § 580 odst. 1 o. z.). Úrok a poplatek za poskytnutí úvěru (tj. představující všechny náklady, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem, totiž činí 1 401 Kč, úvěr (tj. představující peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici) činí 1 100 Kč. Pak při uvážení konkrétních okolností případu, kdy při uzavření smlouvy tzv. celkové náklady dosahovaly téměř 130 % úvěru, kdy splatnost byla ujednána necelý měsíc, soud má za to, že ujednání o úroku a poplatku za poskytnutí úvěru je zcela zřejmě nepoctivé. Právní předchůdce žalobkyně tak žádné právo na úrok a poplatek za poskytnutí úvěru nevzniklo. Právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky na požádání poskytl žalovanému a tento je čerpal. Žalovaný však peněžní prostředky nevrátil. Dostal se tím do prodlení. Žalobkyni tak vzniklo také právo na úrok z prodlení z dlužné částky, a to ve výši stanovené vládou nařízením, když si výši strany ve smlouvě neujednaly, ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení (§ 1970 o. z.). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 100 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), a ve zbytku, tj. co do částky 961,07 Kč žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku (výrok II.).
Žalobkyně měla ve věci úspěch v rozsahu cca 50 % nároku, neúspěch pak tedy v rozsahu cca 50 % (tj. úspěch žalovaného). Žádnému z účastníků tak nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči druhému z účastníků (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.