Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 116/2022-18
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Engelovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 10 534,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba s tím, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 534,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 10 534,07 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba s tím, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 534,07 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,75 % ročně z částky 10 534,07 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 534,07 Kč, která byla sjednána v bodu 6. 5. smlouvy o úvěru č. 9102020306 (dále jen„ smlouva“), a na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně dluh zesplatnila a vyčíslila novou výši jistiny. Jelikož žalovaný ani přes výzvy žalobkyně dlužnou jistinu neuhradil, podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu, o které bylo rozhodnuto v řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 194/2018 rozsudkem ze dne 22. 1. 2019. V rozsudku bylo žalovanému uloženo uhradit kromě dlužné jistiny i smluvní pokutu ve výši 8 467,93 Kč za období od okamžiku prodlení žalovaného do 5. 12. 2018. Žalovaný byl v prodlení s plněním svého závazku vůči žalobkyni i po datu 5. 12. 2018, proto se žalobkyně domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0, 1 % denně z dlužné jistiny ve výši 47 652 Kč od 6. 12. 2018 do 28. 12. 2021, která činí částku 10 534,07 Kč, a zároveň zákonného úroku z prodlení z této částky. Žalovaný na svůj dluh neplnil ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 20. 4. 2022, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání. Žalovaný se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavil, za žalobkyni byla přítomna její právní zástupkyně.
4. Při jednání právní zástupkyně žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána na základě posouzení příjmové stránky žalovaného z pracovní smlouvy. Zároveň odkázala na žalobní tvrzení a důkazy uvedené v řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 194/2018, konkrétně na provedenou lustraci žalovaného v databázích a registrech SOLUS a NKRI s negativním výsledkem, a na ověření informací z výpisů z účtu a prohlášení dlužníka. Konkrétně žalobkyně předložila jako důkaz formulář hodnocení klienta, kartu klienta a ověření v registrech SOLUS a NRKI.
5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 28. 2. 2017 smlouvu o úvěru č. 9102020306, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. V bodu 6. 5. této smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny jdoucí ode dne zesplatnění úvěru, v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se splácením splátek úvěru (prokázáno citovanou smlouvou o úvěru). Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení se splátkou úvěru, žalobkyně dluh ke dni 29. 1. 2018 zesplatnila, vyzvala žalovaného k okamžitému uhrazení dlužné jistiny a současně žalovaného upozornila na právo žalobkyně požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (prokázáno oznámením ze dne 29. 1. 2018 o zesplatnění). Žalovaný dlužnou jistinu neuhradil ani na základě předžalobní upomínky zaslané právním zástupcem žalobkyně (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 28. 12. 2021 a podacím lístkem).
6. Z rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 22. 1. 2019, č. j. 14 C 194/2018-50, soud zjistil, že žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni kromě dlužné jistiny ve výši 47 652 Kč i smluvní pokutu ve výši 8 467,93 Kč, a to za dobu od 31. 1. 2018 do 5. 12. 2018, která byla sjednána v bodu 6. 5. předmětné smlouvy o úvěru. O této povinnosti žalovaného bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, soud proto řádné ověření úvěruschopnosti žalovaného neposuzoval a rozhodl pouze na základě skutkových tvrzení. Žalobkyně proto nemohla předpokládat, že soud měl za prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a nemohla učinit závěr, že soud již znovu nebude tyto skutečnosti zkoumat. Současně soud uvádí, že i kdyby vycházel z provedeného dokazování ve věci 14 C 194/20218, nebyl by tímto vázán.
7. Při jednání žalobkyně požádala o poskytnutí lhůty k doložení důkazů o příjmech a výdajích žalovaného. Soud účastníky poučil dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného není tvrzeno ani prokázáno. Dodatečnou lhůtu žalobkyni však soud neposkytl s odkazem na skutečnost, že k rozhodnutí soudu by mělo dojít při prvním jednání, navíc soud neshledal věcný důvod, proč žalobkyně nemohla předložit předmětné důkazy nejpozději při prvním jednání.
8. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost),
a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby věřitel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.
9. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud z karty klienta zjistil,
že žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba a nemá žádnou exekuci. Z dokumentu„ Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho čistý příjem činí 13 500 Kč a výdaje 7 909 Kč (částka se skládá ze životního minima ve výši 3 410 Kč, splátek jiné půjčky ve výši 2 499 Kč a nákladů na bydlení ve výši 2 000 Kč). Z výpisu nebankovního registru klientských informací (NRKI) a výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjisti, že žalovaný prochází těmito registry s negativním výsledkem.
10. V posuzované věci bylo pouze prokázáno, že žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od něj získaných, konkrétně z výpisů z účtu, prohlášení dlužníka, vyplněného formuláře hodnocení klienta a karty klienta. Současně žalobkyně provedla lustraci v registrech NRKI a SOLUS. K tomu je třeba uvést, že pouhé doplnění čísel do formuláře bez náležitého ověřování příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele k náležitému posouzení jeho úvěruschopnosti nepostačuje (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021, č. j. 22 Co 23/2021-149). Poskytovatel úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu v § 86 odst. 1 z. s. ú., tudíž nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru podle uvedeného ustanovení je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně sice tvrdila, že získané informace ověřila oproti dokladům, které jí poskytl žalovaný. Žádné z těchto dokumentů však žalobkyně nepředložila. Soud musí konstatovat, že pokud údaje o majetkové situaci žalovaného nebyly řádně zjištěny, ani ověřeny, nemohly být žalobkyní, event. jejím informačním systémem ani řádně vyhodnoceny. Neúplné a neověřené údaje nemohly podat pravdivý obraz o majetkové situaci žalovaného a o jeho schopnosti úvěr splácet. Pouhé prohlášení žalovaného o tom, že je schopen předmětný úvěr splatit, je proto pro řádné zjištění a posouzení jeho majetkových poměrů zcela nedostačující. Byť žalobkyně tvrdila, že informace o majetkových poměrech žalovaného řádně zjišťovala i ověřovala, k této skutečnosti neoznačila, ani nepředložila jediný důkaz. Žalobkyně tak nesplnila ani povinnost stanovenou jí v § 78 odst. 1
z. s. ú., když uvedené doklady a dokumenty předložené žalovaným neuchovala a neevidovala.
11. Podle § 419 o. z. spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem
nebo s ním jinak jedná.
12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020
ve věci sp. zn. C -679/18, OPR- Finance s. r. o. vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná
se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu
46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem
na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak,
že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.
17. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil,
že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy
(a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
18. Zadlužování jednotlivců není podle názoru soudu jen problémem jednotlivce, ale negativně působí na celou společnost. Z uvedeného důvodu judikatura i zákon trvá na tom, aby úvěrující pečlivě hodnotili úvěruschopnost úvěrovaného, a to aktivním zjišťováním informací k této otázce a jejich následným odpovědným vyhodnocením, tak aby úvěrovaní nepadli do dluhové pasti.
19. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že ve věci nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tedy skutečnost, zda je žalovaný schopen požadované peněžní prostředky vrátit. Ve věci tudíž nebylo prokázáno, že by žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 68 odst. 1 z. s. ú. a že by tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout. Soud proto předmětnou smlouvu o úvěr posoudil jako absolutně neplatnou.
20. S ohledem na skutečnost, že soud posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 10 534,07 Kč vyplývající z této smlouvy, jakož i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky, zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, kterému však, jak vyplývá z obsahu spisu, žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.