Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 375/2021-35
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa,
zastoupena advokátem JUDr. jméno příjmení,
sídlem adresa,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 12 120 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba se zamítá do výše 2 120 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 974,80 Kč, úrokem 17,88 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 932,88 Kč a úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 030,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žaloba se zamítá do výše 2 120 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 974,80 Kč, úrokem 17,88 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 932,88 Kč a úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 030,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení jistiny ve výši 12 120 Kč a příslušenství spočívajícího v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 932,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 974,8 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a úroku z částky 10 000 Kč ve výši 17,88 % p. a. od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní (resp. její právní předchůdkyní, společností právnická osoba) smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v den uzavření smlouvy. Schopnost žalovaného splácet byla ověřena na základě údajů, které uvedl v žádosti o úvěr. Žalovaný uvedl jako příjem částku částka a celkový čistý příjem domácnosti částka. Jelikož uvedl, že je v zaměstnaneckém poměru, předchůdkyně žalobkyně tyto údaje neověřovala a porovnala je toliko se statistickými daty, jakož i prolustrovala žalovaného v interních i externích databázích. Úvěrový rámec 20 000 Kč neprošel schvalovacím procesem, částka 10 000 Kč však ano. Žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni datum, jelikož byl žalovaný v prodlení se splátkou. Žalovaný žalobkyni dosud ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu zůstal pasivní.
2. Soud vzal za prokázané, že žalovaný dne datum podepsal listinu označenou jako„ žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru“, v níž požádal o úvěr ve výši 20 000 Kč. Uvedl, že je vyučen, žije u rodičů, je svobodný a pracuje jako dělník/řemeslník u právnická osoba anonymizována dvě slova právnická osoba s čistým měsíčním příjmem částka a čistým příjmem domácnosti částka, žádné své závazky neuvedl. Ty zjistila žalobkyně jeho lustrací, a to ve výši částka měsíčně. Dne datum podepsali účastníci listinu označenou jako„ smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo“, v níž se společnost právnická osoba zavázala poskytnout mu úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Minimální splátka byla sjednána na 5 % z výše úvěrového rámce, úroková sazba byla sjednána na 17,88 %. Za zaslání každé upomínky byl sjednán poplatek 600 Kč. Totožné údaje jsou v listině„ formulář informací spotřebiteli.“ Z výpisů z úvěrového účtu soud pak plyne, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 10 000 Kč dne datum, avšak neuhradil ničeho. Upomínkou ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě celé dlužné částky, kterou předchůdkyně žalobkyně zesplatnila. Lhůtu k plnění mu stanovila do datum. Naposledy byl vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne datum, zaslanou mu následujícího dne, jak plyne z podacího archu.
3. K aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud z listiny„ smlouva o postoupení pohledávek“ ze dne datum za prokázané, že touto smlouvou společnost právnická osoba projevila vůli postoupit na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze, mimo jiné pohledávku za žalovaným, a žalobkyně toto akceptovala. Dopisem ze dne datum byl žalovaný informován o postoupení pohledávky žalobkyni.
4. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
6. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle ust. § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Dle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“
15. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.“
16. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“
17. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila.
18. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. právnická osoba v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele. Svědčí ji proto aktivní věcná legitimace k podání žaloby na zaplacení 12 120 Kč s příslušenstvím proti žalovanému.
19. Smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo uzavřenou mezi společností právnická osoba a žalovaným posoudil soud jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, kterou je třeba zároveň s ohledem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posuzovat jako spotřebitelský úvěr. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy, kdy s ohledem na shora citovaný zákon o spotřebitelském úvěru a judikaturu nejvyšších soudů přezkoumal, zda předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele. Žalobkyně připustila, že žalovaného lustrovala toliko v interních a externích databázích, avšak po žalovaném nepožadovala jakékoliv potvrzení příjmů či tvrzení ani prokázání výdajů. Je pravdou, že žalobkyně odhalila, že žalovaný splácí ještě další závazek a přihlédla k tomu, odborné posouzení úvěrovatelnosti žadatele o spotřebitelský úvěr však vyžaduje alespoň základní ověření údajů tvrzených spotřebitelem. Žalobkyně tak neučinila, když vyšla toliko z údajů uvedených žalovaným, pročež není zřejmé, zda jsou tyto údaje pravdivé a zda byl žalovaný v danou chvíli úvěrovatelný. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud dospěl k jednoznačnému závěru, že je smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru číslo uzavřená mezi společností právnická osoba a žalovaným neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k čemuž soud přihlédl bez návrhu na základě § 588 občanského zákoníku. Ostatně, v intencích shora citovaného nálezu Ústavního soudu by bylo protiústavní tak neučinit.
20. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva o zápůjčce, ale bylo prokázáno, že došlo k poskytnutí částky 10 000 Kč žalovanému, má žalobkyně nárok na vrácení poskytnutých finančních prostředků v dosud neuhrazené výši z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, tedy celých 10 000 Kč. Soud proto žalobkyni v tomto rozsahu vyhověl a uložil žalovanému jí tuto částku zaplatit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení. Úrok z prodlení soud určil v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích), tedy ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, přičemž repo sazba ke dni datum činila 0,25 procentního bodu. Do prodlení se žalovaný dostal až dne datum, den poté, kdy mu uplynula lhůta k plnění stanovená mu v dopise„ oznámení o postoupení pohledávky.“ Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 o.s.ř., jelikož neshledal důvod se od této lhůty odchýlit. Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná částečně, a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a.t.), když v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 10 870,21 Kč (jistiny a úroku z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku), tj. 72,87 %. Naopak žalovaná byla úspěšná v rozsahu zamítnutí žaloby 4 047,47 Kč (jistina, úroky z prodlení a úroky smluvní ke dni vyhlášení rozhodnutí); tj. 27,13 %. Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 030,06 Kč, což představuje cca 45,74 % z celkových 2 252 Kč, na které by v případě plného úspěchu měla nárok. Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x 300 Kč (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku 252 Kč představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 (patnácti) dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o.s.ř.).