Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
210 C 186/2021-74
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa, obec
zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa, obec
o zaplacení 12 519 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % od 15. 9. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částek 411,14 Kč, 150 Kč, 473 Kč a 1 819 Kč se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 1 739,45 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % od 15. 9. 2021 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částek 411,14 Kč, 150 Kč, 473 Kč a 1 819 Kč se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 1 739,45 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky, sestávající z nezaplacené jistiny ve výši 10 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 411,14 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně - společností právnická osoba a žalovanou byla dne 17. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru číslo prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, na základě které po ověření identity žalované byl žalované poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v celkové výši 12 000 Kč do dne 18. 12. 2020, což nesplnila. Tím jí vznikla předem dohodnutá povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínání, především za odesílání písemných upomínek žalovaného.
2. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 3. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná z nárokovaných částek ničeho nezaplatila, a to ani k předžalobní výzvě právního zástupce žalobkyně.
3. Žalovaná se k obsahu žaloby vyjádřila. Uvedla, že splácela podle svých možností, na jistinu uhradila celkem 5 300 Kč (2 000 Kč dne 19. 1. 2021, 2000 Kč dne 16. 2. 2021 a 1 300 Kč dne 16. 3. 2021). Od 1. 4. 2021 je vedena na Úřadu práce ČR jako nezaměstnaná. Zatím se jí nepodařilo pracovní místo nalézt, ale o zařazení do pracovního procesu má zájem a dlužnou částku by chtěla zcela uhradit. Uvedla, že nárok žalobkyně uznává co do částky 6 700 Kč, když 5 300 Kč již splatila a předmětem úvěru, jak potvrdila, byla částka 12 000 Kč.
4. Soud ve věci rozhodl na základě listin založených ve spise podle § 115 a) občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), když žalobkyně i žalovaná s tímto postupem souhlasila - k výzvě soudu žádné námitky nevznesla, proto (v souladu s daným poučením) měl soud za zřejmé, že také souhlasí.
5. Výpis z obchodního rejstříku žalobkyně prokázal její právní osobnost. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 17. 11. 2020 ve spojení s výpisy společnosti právnická osoba bylo prokázáno odeslání verifikační platby ve výši 1 Kč této společnosti žalovanou z účtu žalované č. bankovní účet a dne 18. 11. 2020 převodem částky 12 000 Kč touto společností žalované.
6. Dle citované smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku 12 000 Kč do 18.12.2020 Smluvní pokuta byla dohodnuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalovaná tvrdila, že na dluh žalobkyni zaplatila dlužnou jistinu ve výši 5 300 Kč, to částku 2 000 Kč dne 19. 1. 2021, částku 2000 Kč dne 16. 2. 2021 a částku 1 300 Kč dne 16. 3. 2021. Své tvrzení však ničím neprokazovala, tvrzené platby ve na úhradu svého dluhu nikterak nedoložila a vzhledem k tomu, že se z účasti u jednání omluvila, aniž by žádala o odročení jednání, nemohl soud žalované poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. o jejím důkazním břemeni k prokázání tvrzení na svou obranu. Žalobkyně reagovala na tvrzení žalované o realizovaných platbách tak, že připustila pouze poslední tz tvrzených plateb, částku 1 300 Kč dne 16. 3. 2021, s tím, že o předchozích platbách není žalobkyni nic známo. Soud proto vycházel z nesporné skutečnosti, že do podání žaloby žalovaná na svůj dluh uhradila částku 1 300 Kč dne 16. 3. 2021, další splátky žalovaná neprokázala.
7. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou z dohody o postoupení pohledávek, jež byla uzavřena mezi společností právnická osoba a žalobkyní, seznamu postupovaných pohledávek k této smlouvě a oznámení o postoupení pohledávky původního věřitele za žalovanou.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně
11. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Nebyly prověřovány příjmy ani výdaje žalované, ani její celková finanční situace, případně nebyly důkazy prokazující splnění takového postupu předloženy.
12. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla.
13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
14. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobkyně ze dne 1. 9. 2021 spolu s podacím archem soud shledal, že žalovaná byla upomínána o zaplacení dluhu do14. 9. 2021, jistina dluhu činila 10 700 Kč.
15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 12 000 Kč, přičemž vrátila pouze 1 300 Kč a co zbývající částky 10 700 Kč, tedy co do rozdílu mezi částkou 12000 Kč a 1 300 Kč, se bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, též nárok na zaplacení úroku z prodlení, a to ode 15. 9. 2021, neboť případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007).
17. S ohledem na shora uvedenou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru byla žaloba co do zbytku zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku.
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., Žalobkyni by v případě 100% úspěšnosti byly přiznány náklady řízení dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 080,96 Kč sestávající ze soudního poplatku 1 000 Kč, z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. V posuzované věci však měla žalobkyně úspěch pouze ze 70,94% vzhledem k celku a tomu odpovídají náklady řízení ve výši 1 739,45 Kč O DPH bylo rozhodnuto podle § 137 odst. 3 o. s. ř., když právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem této daně. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. bylo žalované uloženo zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím podepsaného soudu ve dvojím písemném vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na exekuci podle z. č. 120/2001 Sb., v platném znění nebo návrhem na soudní výkone rozhodnutí.