Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (4)No categories available
26 C 58/2022-35
Okresní soud v Opavě rozhodl soudcem Mgr. Vladimírem Tománkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 3 790 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 31. 8. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 1 690 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 277,26 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 000 Kč ve výši 10 % za dobu od 15. 6. 2021 do 30. 7. 2021
a zákonného úroku z prodlení z částky 2 000 Kč ve výši 1,5 % ročně za dobu od
datum do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 82,49 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 31. 8. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 1 690 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 277,26 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 000 Kč ve výši 10 % za dobu od 15. 6. 2021 do 30. 7. 2021 a zákonného úroku z prodlení z částky 2 000 Kč ve výši 1,5 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 82,49 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).
2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu z nesplacené části úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně spol. právnická osoba, IČO, na základě smlouvy
o úvěru číslo ze dne 12. 12. 2019 ve výši 2 000 Kč, kteréžto prostředky se žalovaný ve smlouvě zavázal vrátit spolu s příslušenstvím v době splatnosti do
11. 1. 2020. Žalovaný porušil podmínky smlouvy, neboť z úvěru neuhradil ničeho a právní předchůdkyni žalobkyně tak vznikl nárok na zaplacení nezaplacené jistiny ve výši 2 000 Kč a nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Nesplacená pohledávka za žalovaným byla postoupena původní věřitelkou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 s účinností ode dne 14. 6. 2021
a změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2021. Žalobkyně vůči žalovanému nárokuje u soudu pohledávku ve výši 3 790 Kč čítající dlužnou jistinu 2 000 Kč, smluvní pokutu 1 000 Kč, neuhrazené paušální náklady na upomínání ve výši 100 Kč, náklady mimosoudního vymáhání ve výši 690 Kč a další příslušenství dlužné pohledávky čítající kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 277,26 Kč. Protože žalovaný na výzvu žalobkyně ze dne 7. 7. 2021 k zaplacení dluhu ve lhůtě splatnosti do 30. 7. 2021 nereagoval a nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobkyně ze dne 3. 8. 2021, domáhá se žalobkyně uvedeného nároku u soudu podanou žalobou.
3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. Soud ve věci rozhodl podle § 115a o. s. ř. aniž by nařizoval jednání, neboť bylo lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na jednání vzdali, resp. s takovým rozhodnutím souhlasili.
4. Soud vycházel z listinných důkazů, které žalobkyně označila v návrhu k důkazu,
a vzal za prokázáno, že na základě smlouvy o úvěru číslo z 12. 12. 2019 poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 2 000 Kč. Ve smlouvě její účastníci sjednali splatnost úvěru do 30 dnů od uzavření smlouvy. Pro případ prodlení se zaplacením úvěru se zavázal úvěrovaný zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny a zaplatit poplatky spojené s upomínkami. Z transakční historie vzal soud za zjištěné, že žalovaný obdržel od úvěrující dne 12. 12. 2019 částku 2 000 Kč, ze které v době splatnosti a ani později neuhradil ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, jejich příloh z 11. 6. 2021 a z oznámení o postoupení pohledávek původní věřitelkou z 25. 6. 2021 vzal soud za prokázanou věcněprávní legitimaci žalobkyně v tomto sporu, která nabyla předmětnou nesplacenou pohledávku za žalovaným. Z výzvy k zaplacení dluhu ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného ke splnění své smluvní povinnosti do 30. 7. 2021, a z předžalobní výzvy z 9. 11. 2021 pak bylo zjištěno, že touto písemností byl žalovaný naposledy vyzván k zaplacení dlužné pohledávky ve výši 3 100 Kč s příslušenstvím.
5. Žalobkyně v návrhu neuvedla, zda a jakým způsobem se právní předchůdkyně žalobkyně zhostila své zákonné povinnosti podle § 86 odst. 1., 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebním úvěru (dále jen „zákon“), a zda tedy před tím, než poskytla žalovanému finanční prostředky, prověřila jeho možnosti tyto prostředky i s poplatkem vrátit a neuvedla k tomu žádné důkazní prostředky. Z uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že tvrzená úvěrová smlouva je pro absenci splnění zákonné povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků žalovanému posoudit jeho úvěruschopnost neplatná, přičemž se jedná, jak bylo dovozeno platnou judikaturou, o neplatnost absolutní podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, potažmo druhy jeho neplatnosti. Z rozsudku Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C 679/2018, tak výslovně vyplývá, že směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, zejména její články 8 a 23 musí být vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládá, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, ve vnitrostátním právu. Pro úplnost je třeba doplnit, že je-li hlavní závazek neplatný, je neplatným také ujednání o smluvní pokutě za porušení povinnosti řádně a včas plnit splátky či dluh jako takový, jakožto závazek jeho plnění zajišťující (závazek akcesorický). Závazek k zaplacení smluvní pokuty a dalších sankcí nemůže vzniknout, aniž by platně vznikl a v rozhodné době existoval (potažmo byl porušen) závazek hlavní, smluvní pokutou zajištěny. Žaloba proto není důvodná ani v části požadované smluvní pokuty, respektive poplatků a úroků z prodlení z částky, která se nestala splatnou podle uvedené smlouvy.
6. V daném případě soud proto posoudil nárok žalobkyně podle § 2991 o. z., jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalobkyně má právo na zaplacení částky odpovídající skutečně vyčerpané a nevrácené částky. S ohledem na prokázaná tvrzení žalobkyně, že byly žalovanému její právní předchůdkyní vyplaceny finanční prostředky ve výši 2 000 Kč, má soud za to, že žalovaný je povinen vydat žalobkyni, která nabyla platně uvedenou pohledávku za žalovaným od právní předchůdkyně na základě mezi nimi uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek, bezdůvodné obohacení právě v této částce. V tomto rozsahu soud proto žalobě vyhověl a v rozsahu ostatních uplatněných nároků žalobu zamítl.
7. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného v dopise ze dne
7. 7. 2021 k zaplacení dlužné částky a stanovila mu lhůtu splatnosti do 30. 7. 2021. K uvedenému datu žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval, čímž se následujícím dnem dostal do prodlení se zaplacením dluhu (vydání bezdůvodného obohacení), a proto soud žalobkyni přiznal i právo na úrok z prodlení z dlužné částky 2 000 Kč v zákonné výši za dobu od 31. 7. 2021 do zaplacení, a to podle § 1968 a § 1970 o. z., a podle vládního nařízení č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, účinného ke dni prodlení žalovaného se zaplacením peněžitého dluhu.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 82,49 Kč, přičemž tato částka představuje 5,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 52,77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 47,23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 790 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, když advokát osvědčil, že je plátcem takové daně.
9. Lhůta k plnění vyplývá z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř., splatnost přisouzených nákladů řízení soud vázal k rukám advokáta v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.