Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 64/2022-57
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Daduovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o příslušenství
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 12. 2018 do 30. 7. 2020, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč
od 11. 11. 2018 do 11. 12. 2018 se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, titul za jménem, do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 12. 12. 2018 do 30. 7. 2020, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč od 11. 11. 2018 do 11. 12. 2018 se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 12. 2. 2022 domáhala po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 10 000 Kč
od 11. 11. 2018 do 30. 7. 2018 s odůvodněním, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, IČO, poskytla dne 16. 5. 2017 žalované bez právního důvodu částku 10 000 Kč, která představovala bezdůvodné obohacení na straně žalované. Žalobkyně požadovala pouze úhradu příslušenství, přičemž zákonný úrok požadovala od 11. 11. 2018 s ohledem na skutečnost, že právní předchůdce žalobkyně zaslal žalované výzvu k úhradě dlužné částky dne 6. 11. 2018, fikce doručení nastala dne 9. 11. 2021 a žalovaná byla povinna plnit následující den. Zákonný úrok z prodlení ode dne 31. 7. 2020 byl žalobkyni již přiznán rozhodnutím Okresního soudu v Olomouci ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , dále jen „o. s. ř. “), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř.
4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřel se žalovanou dne 16. 5. 2017 smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě žalované poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 10 000 Kč. Žalovaná se v uvedené smlouvě zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované na základě údajů uvedených žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru, ve které uvedla, že byla na mateřské/rodičovské dovolené, vyživovala jednu osobu do 6 let a bydlela v nájmu. Dále uvedla výši rodičovského příspěvku 9 000 spisová značka a výši jiných příjmů („ alimenty“) 1 500 spisová značka. Poté uvedla měsíční výdaje zahrnující výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, na elektřinu ve výši 1 000 Kč a na stravování ve výši 1 500 Kč. Údaje být ověřeny rozhodnutím o přiznání rodičovského příspěvku, nájemní smlouvou, příjmovým dokladem o zaplacení„ alimentů“ a smlouvou o poskytování elektřiny. Právní předchůdce žalobkyně provedl tzv. finanční analýzu žalované s výsledkem, že výše měsíčních volných zdrojů žalované činila 2 000 Kč a že žalované lze poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky
2 000 Kč. Dále právní předchůdce žalobkyně provedl tzv. credit scoring žalované s výsledkem, že žalované lze poskytnout úvěr ve výši max. 10 000 Kč s měsíční splátkou 1 300 Kč. Dne 6. 11. 2018 byla žalované zaslána výzva k úhradě dlužné částky 22 479,24 Kč nejpozději do 30 dnů od doručení výzvy s tím, že dosud neuhrazená část úvěru se stává splatnou den následující po uplynutí 30-ti denní lhůty. Dne 24. 7. 2020 bylo žalované zasláno oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni a předžalobní výzva.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Podle § 2 993 občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:
Prvně bylo v řízení prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou smlouvu
o úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy o úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. ,
o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdce žalobkyně sice ověřoval údaje uvedené žalovanou v žádosti o úvěr nájemní smlouvou, rozhodnutím o přiznání rodičovského příspěvku, smlouvou o elektřině a potvrzením o zaplacení„ alimentů“, a dále provedl tzv. credit scoring žalované, soud nicméně ani takový postup nepovažuje za dostatečný. V řízení nebylo zjištěno, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval bonitu žalované např. lustrací ve veřejně dostupných rejstřících anebo také výpisem z účtu žalované, z něhož by si mohl ověřit další výdaje žalované. Nadto výdaje uvedené žalovanou v žádosti zcela zjevně nebyly všechny výdaje žalované, neboť nezahrnují např. výdaje za telefon či internet, přičemž žalovaná v žádosti uvedla v rámci svých kontaktních údajů jak telefonní číslo, tak emailovou adresu.
15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku .
16. Plnění poskytnuté žalované bylo pak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle
§ 2991 občanského zákoníku , neboť právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v hotovosti částku 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy, tedy plnil bez právního důvodu. Smluvní strana neplatné smlouvy nicméně může žádat jen toho, oč plnění jí poskytnuté převyšuje objem majetkových hodnot, jež sama přijala, protože poskytnutí protiplnění obohaceným nezakládá vzájemnou restituční povinnost ochuzeného, nýbrž snižuje rozsah prospěchu obohaceného. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) něčeho uhradila. Žalobkyně tak měla nárok na uhrazení poskytnuté částky 10 000 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši stanovené podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Zákonný úrok z prodlení, který je předmětem tohoto řízení, pak žalobkyni náleží ode dne následujícího po dni splatnosti, jak bylo stanoveno v oznámení ze dne 5. 11. 2018, ve kterém byla žalovaná prvně prokazatelně vyzvána k vrácení dlužné částky. Oznámení bylo žalované zasláno dne 6. 11. 2018, fikce doručení nastala podle § 573 občanského zákoníku dne
9. 11. 2018, 30-ti denní lhůta stanovená v oznámení pak uplynula dne 10. 12. 2018 a dne 11. 12. 2018 se stala pohledávka splatnou. Od následujícího dne byla žalovaná v prodlení.
17. S ohledem na výše uvedené tak soud žalobu zamítl v části o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 11. 11. 2018 do 11. 12. 2018, neboť v uvedeném období žalovaná nebyla s úhradou dlužné částky v prodlení.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši, neboť žalobkyně měla v řízení pouze nepatrný neúspěch. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 1 a 5 a. t a 21 % DPH ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 2 089 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč v obecné třídenní lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně
(§ 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
19. Nakonec soud uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč, neboť tak dosud neučinila, přestože k tomu byla vyzvána již usnesením tohoto soudu ze dne datum rozhodnutí,
č. j. číslo jednací.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ).