Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 264/2021-24
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 26 480 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 080 Kč od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit
a) další částku 15 400 Kč,
b) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 26 480 Kč od datum do datum,
c) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 400 Kč od datum do zaplacení
d) úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 11 080 Kč od datum do zaplacení,
se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 080 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 080 Kč od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit a) další částku 15 400 Kč, b) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 26 480 Kč od [datum] do [datum], c) úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 15 400 Kč od [datum] do zaplacení d) úrok z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 11 080 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum ve znění doplnění ze dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení celkem částky 26 480 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o úvěru byla uzavřena dne datum a na jejím základě poskytla žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s dohodnutým souhrnným poplatkem 15 400 Kč (souhrnný poplatek tvoří úrok 7 000 Kč, poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč a odměna obchodního zástupce z hotovostního inkasa splátek 4 400 Kč) v celkové výši 35 400 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 590 Kč. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku 8 920 Kč, která byla započtena na různé složky úvěru, a to ve výši 74,074 % (tj. 6 607,40 Kč) na jistinu a ve výši 25,926 % (tj. 2 312,60 Kč) na úrok. Žalobkyně celkem požaduje částku 26 480 Kč a úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 26 480 Kč. Žalobkyně v žalobě obecně popsala, jak zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl vyzván k úhradě před podáním žaloby, ale ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně a ze kterých učinil následující skutková zjištění.
4. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum označené číslo bylo zjištěno, že se žalobkyně a žalovaný dohodli na poskytnutí finanční hotovosti 20 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se půjčené finanční prostředky společně s úrokem 7 000 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 4 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek 4 400 Kč, tj. celkem ve výši 35 400 Kč, zavázal splatit v hotovostním režimu v 60 týdenních splátkách ve výši 590 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 66 % ročně a RPSN činí 195,34 %. Listina je oběma stranami podepsána a datována. K listině byly přiloženy Smluvní podmínky a Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru.
5. Z listiny označené jako Evidenční karta klienta ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala poměry žalovaného. Vedle údajů k osobě je v listině uvedeno, že žalovaný je vdovec, bydlí v nájemním bydlení, nevlastní nemovitost, vlastní vůz, již měl úvěr u žalobkyně, pobírá starobní důchod 14 589 Kč (což jsou celkové měsíční příjmy) a jeho měsíční výdaje činí 8 034 Kč (nájem/inkaso 2 500 Kč, energie 500 Kč, spoření/pojištění 300 Kč, jiné 200 Kč, výdaje na úvěry vůči žalobkyni 1 534 Kč a jiné výdaje 3 000 Kč), disponibilní zůstatek je 6 555 Kč. V kartě klienta jsou zaškrtnuta polička, podle kterých byly k ověření poměrů předloženy občanský průkaz, SIPO, výměr důchodu, nájemní smlouva; uvedené dokumenty žalobkyně k žalobě nepřipojila.
6. Z listiny označené jako Informace o smlouvě číslo označené údaji žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný celkem uhradil 8 920 Kč.
7. Z listiny označené jako Předžalobní výzva ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do sedmi dnů, přičemž z podacího poštovního lístku vyplývá, že zásilka byla žalovanému odeslána dne datum.
8. Na základě uvedených skutkových zjištění soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný od žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru obdržel peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a zavázal se vrátit 35 400 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem 8 920 Kč. Při uzavírání smlouvy žalobkyně pořídila listinu označenou jako karta klienta, která obsahuje informace o majetkových poměrech žalovaného. Žalobkyně dále vyzvala žalovaného k úhradě před podáním žaloby.
9. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (listiny označené jako„ smlouva o spotřebitelském úvěru“) podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s žalobkyní jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C číslo).
10. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila kartu klienta, ve které jsou obsaženy údaje o majetkových poměrech žalovaného. Informace o majetkových poměrech sloužících k posouzení úvěruschopnosti, které vyplývaly z předložených listin, jsou pouze obecné a není z nich zřejmé, jakým způsobem byly zjištěny a zda dostatečně zohlednily skutečnou situaci žalovaného. Jsou uvedeny příjmy žalovaného, ke kterým však nebyly předloženy žádné listiny (třebaže je podle karty zákazníka měla žalobkyně k dispozici). Soud proto musí uzavřít, že z obecných žalobních tvrzení ani z připojených listin nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí a nebylo-li prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o zápůjčce je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.
11. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny 20 000 Kč sjednána„ cena peněz“ v podobě úroku ve výši 7 000 Kč, nicméně za cenu peněz je nutno považovat také další platby označené jako poplatky ve výši 4 000 Kč a 4 400 Kč, přičemž celkové náklady tvořící cenu peněž činí 15 400 Kč, tj. 77 % z jistiny. Celá výše ceny peněz dostatečně vyplývá z RPSN, které činí 195,34 %. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.
12. Soud tedy uzavřel, že uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatné smlouvy o zápůjčce poskytla žalobkyně finanční prostředky žalovanému a žalovaný je povinen tyto prostředky vrátit v poskytnuté výši. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy však žalobkyně nemá nárok na zaplacení v neplatné smlouvě sjednaných poplatků a úroků a dalších plateb, ale má nárok jen na vrácení poskytnuté jistiny. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný obdržel 20 000 Kč a již žalobkyni uhradil 8 920 Kč, proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o vrácení dosud nevrácené jistiny 11 080 Kč poskytnuté žalovanému z neplatné smlouvy o zápůjčce (žalobkyně i přes výzvu k doplnění nebyla schopna naprosto určitě uvést, jakou částku z požadované částky 26 480 Kč žádá jako nevrácenou jistinu, soud sám proto místo žalobkyně provedl potřebné početní operace a z žalobních tvrzení naznal, že na poskytnutou jistinu 20 000 Kč žalobkyně započetla žalovaným uhrazenou částku 6 607,40 Kč odpovídající 74,074 % z celkové uhrazené částky 8 920 Kč, tedy žalobkyně zjevně na jistině požadovala zbývající částku 13 392,60 Kč, ze které má žalobkyně podle soudu nárok právě na 11 080 Kč). Současně s povinností zaplatit uvedenou nesplacenou jistinu soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení z uvedené jistiny ve výši 8,25 % ročně podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení od datum, neboť k vrácení peněžních prostředků představujících bezdůvodné obohacení ze smlouvy o zápůjčce byl žalovaný podle zjištěného skutkového stavu vyzván v předžalobní výzvě ze dne datum, která byla dána k poštovní přepravě dne datum a k doručení oznámení do faktické dispozice žalovaného došlo podle závěru soudu (s ohledem na běžnou délku doručování doporučených zásilek Českou poštou, s. p.) nejpozději dne datum a lhůta k plnění byla stanovena v délce sedmi dnů, tedy splatnost nastává dne datum a žalovaný se dostal do prodlení následujícího dne datum. Ve zbývajícím rozsahu soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl. Pokud jde o rozsah zamítnutí požadovaných nároků, tak soud zamítl veškeré další žalobkyní požadované částky, které nejsou nevrácenou jistinou ze smlouvy o zápůjčce, neboť v důsledku absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce nelze jiné nároky přiznat. Zároveň soud zamítl také úrok z prodlení požadovaný za dobu do datum, neboť až následujícího dne se žalovaný dostal do prodlení.
13. O náhradě nákladů řízení soud ve výroku III. tohoto rozsudku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť přestože měl v řízení větší procesní úspěch žalovaný, nevznikly mu podle obsahu spisu žádné náklady.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v obec, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.