Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 213/2021-68
Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Chrástem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 5.826 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 4.000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení 1.826 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5826 Kč za dobu od 28. 3. 2019 do 23. 11. 2021, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 1.826 Kč za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 693,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 4.000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení 1.826 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5826 Kč za dobu od 28. 3. 2019 do 23. 11. 2021, úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 1.826 Kč za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 693,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se žalobou doručenou 17. 5. 2021 domáhá po žalované zaplacení částky 5.826 Kč, úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.826 Kč za dobu od 28. 3. 2019 do zaplacení.
2. K jednání dne 24. 3. 2022 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce se z jednání omluvil, žalovaná nikoliv. Předvolání k jednání a žaloba byly žalované doručeny dne 28. 2. 2022 dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.
3. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.
4. Podle § 7 zákona č. 597/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.
5. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS“) pro účely tohoto nařízení se rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.
6. Podle čl. 25 odst. 2 eIDAS kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.
7. § 86 z. č. 257/2016 Sb. zní: 1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. zní: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce právnická osoba uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru na jejímž základě poskytl žalované 25. 2. 2019 úvěr ve výši 4.000 Kč. K uzavření smlouvy žalobce uvedl:„ Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky webová adresa, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem ve formě SMS, v tomto případě je kód číslo. Autorizační kód je přidělen žalovanému na základě žádosti o úvěr na jeho verifikovaný mobilní telefon. SMS Kód nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Vzhledem k výše popsaným skutečnostem žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 2019 číslo. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný.“ Tyto skutečnosti žalobce tvrdil. Pro soudní rozhodnutí je ale nutné tyto skutečnosti nejen tvrdit, ale hlavně prokázat. Bylo na žalobci, aby prokázal, že došlo k uzavření jím tvrzené smlouvy o úvěru ve znění, jak je žalobce předkládá. Toto nebylo dostatečně prokázáno. Nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru v písemné ani jiné formě, v podobě jak jí předložil žalobce. Z předložených důkazů: smlouva o spotřebitelském úvěru, č. anonymizováno, potvrzení o provedené platbě vystavené společností The webová adresa s.r.o., které byly založeny ve spise není prokázáno, že by právě žalovaná s právním předchůdcem žalobce uzavřela tvrzenou smlouvu o úvěru, v podobě, která vyplývá z listin předložených soudu. Věrohodný a dostatečný důkaz o uzavření této smlouvy prostřednictvím internetu či telefonu soudu předložen nebyl. Z předložené smlouvy ani z dalších důkazů nevyplývá, to co tvrdí žalobce v žalobě: Že se na stránku webová adresa přihlásila právě žalovaná. Že, že právní předchůdce žalobce žalované prostřednictvím webového rozhraní zaslal návrh smlouvy, jak žalovaná získala autorizační kód a že právě žalovaná autorizačním kódem potvrdila uzavření smlouvy. Dostatečným důkazem není skutečnost, že na konci úvěrové smlouvy je strojově napsáno, že si úvěrovou smlouvu přečetla žalovaná, že s ní souhlasí a že podpis byl proveden elektronickým kódem a jeho číslo, protože není tvrzeno a prokázáno, jak žalovaná tento kód obdržela, není prokázáno, že tento kód žalovaná obdržela a že jej obdržela právě žalovaná. Jako důkaz o uzavření smlouvy neobstojí ani, že ve smlouvě jsou uvedeny osobní údaje žalované a číslo účtu. Nepostačí ani doklad o provedení platby na účet žalované, protože není prokázáno, že žalovaná případně uzavřela smlouvu v té podobě, jak je nyní předkládána žalobcem. Rovněž ani nebylo dostatečně prokázáno, že by došlo k uzavření smlouvy o úvěru dle § 561 odst. 2 o. z., protože nebylo možné dostatečně ověřit totožnost osoby, která jako dlužník měla komunikovat s věřitelem a že byla žalovaná seznámena a uzavírala smlouva v podobě, jakou jí nyní předkládá žalovaný. Nebylo doloženo, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 eIDAS. Soud odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 327/2018, kde se uvádí:„ Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“
11. Žalobce dostatečným způsobem nedoložil, že před uzavřením smlouvy o úvěru byla jeho právním předchůdcem ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 Sb. prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobce pouze tvrdil, že tak bylo učiněno, když byla provedena lustrace žalovaného v databázích ISIR, příjmení, CRKI, BRKI, ale nebylo prokázáno, že by tak skutečně postupoval. I z tohoto důvodu je dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. žalobcem tvrzená úvěrová smlouva neplatná. K této neplatnosti soud přihlížel z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C - číslo z 5. 3. 2020.
12. Z výše uvedených důvodů nemohl soud žalovaný nárok posuzovat jako plnění ze smlouvy o úvěru a na základě tohoto právního titulu žalované uložit zaplatit žalovanou částku. příjmení ale zvážit, zda-li žalobce nemá nárok vůči žalované z titulu bezdůvodného obohacení.
13. právnická osoba z 21. 2. 2022 a potvrzení právnická osoba cz. s.r.o. o provedené platbě bylo prokázáno, že na účet žalované bylo právním předchůdcem žalobce dne 25. 2. 2019 poukázáno 4.000 Kč. Žalobce tvrdil, že tato částka nebyla žalobci či jeho právnímu předchůdce vrácena. Žalovaná neprokázala, že by tuto částku vrátila. Jelikož k výplatě částky 4.000 Kč došlo bez právního důvodu, bez platné smlouvy o úvěru, žalovaná se na úkor právního předchůdce žalobce ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatila. Tato pohledávka byla postoupena na žalobce. Žalovaná bezdůvodné obohacení žalobci dodnes nevydala ani poté, co jí byla dne 22. 11. 2021 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. doručena žaloba v této věci. Proto soud dle § 2991 odst. 1 o.z. uložil žalované povinnost toto bezdůvodné obohacení ve výši 4.000 Kč žalobci vydat – zaplatit. Protože žalovaná toto bezdůvodné obohacení ve výši 4.000 Kč žalobci neuhradila ani následující den poté, co k tomu byla vyzvána žalobou, která jí byla doručena 22. 11. 2021, dostala se žalovaná od 24. 11. 2021 do prodlení s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalované povinnost za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení uhradit žalobci i úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.000 Kč. Žalobu o zaplacení úroků z prodlení z částky 4.000 Kč za dobu od 28. 3. 2019 do 23. 11. 2021 zamítl. Skutečnost, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 4.000 Kč před 22. 11. 2021 prokázána nebyla. Soudu byly sice předloženy oznámení z 9. 10. 2020 o postoupení pohledávky, předžalobní výzva zástupce žalobce žalovanému z 9. 10. 2020 o zaplacení žalované částky, včetně dokladů o odeslání této výzvy. Nebylo ale prokázáno, že by tyto dopisy byly žalované doručeny nebo se dostaly do její dispozice. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou částky 4.000 Kč dne 24. 11. 2021 soud přiznal dle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. žalobci nárok na úroky z prodlení z částky 4.000 Kč ve výši 8,5 % ročně dle výše roční repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Ohledně zbytku žalovaných úroků z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení žalobu zamítl.
14. Ve zbytku žalované částky 1.826 Kč s úrokem z prodlení z této za dobu od 28. 3. 2019 do zaplacení soud žalobu zamítl, protože nebylo prokázáno, že by žalovaná o tuto částku obohatila nebo, že mezi žalovanou a prvním předchůdcem žalobce došlo k uzavření platné úvěrové smlouvy na základě, které by žalovaná měla tuto částku žalobci hradit.
15. Žalobce měl v řízení úspěch ohledně zaplacení 4.000 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 31. 3. 2022 na částku 119 Kč Celkem měl žalobce úspěch ohledně zaplacení částky 4.119 Kč. Žalovaná měla v řízení úspěch ohledně částky 1.826 Kč, úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.826 Kč za dobu od 28. 3. 2019 do 23. 11. 2021 ve výši 1.511 Kč a úroků z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 4.000 Kč za dobu od 24. 11. 2021 do 31. 3. 2022 (vyhlášení rozsudku) ve výši 18 Kč Celkem měla žalovaná úspěch ohledně zaplacení 3.355 Kč. Celkový předmětem řízení je 7.554 Kč. Žalobce měl úspěch ohledně 55 % celkového předmětu řízení a žalovaná ohledně 45 % celkového předmětu řízení. Soud pro dle § 142 odst. 2 o.s.ř. uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 693,40 Kč, což je 10 % celkových nákladů žalobce spojených s tímto řízením. Celkové náklady žalobce spojené s tímto řízením jsou ve výši 6.934 Kč Tyto náklady tvoří soudní poplatek 400 Kč a náklady za zastoupení advokátem ve výši 6.534 Kč Náklady advokáta tvoří jeho odměna za 3 úkony právní služby po 1.500 Kč (§ 7bod 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby), 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH v částce 1.134 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Při stanovení odměny advokáta soud postupoval dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podal u soudu na ustáleném vzoru více skutkově a právně obdobných věcí – návrhů. Předmětem žaloby je zaplacení 5.826 Kč s příslušenstvím.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.