Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 221/2021-75
Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Chrástem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 9 112 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5.000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 5.000 Kč za dobu od 2. 1. 2022 do zaplacení.
II. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení 4.112 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.112 Kč za dobu od 1. 3. 2021 do 1. 1. 2022, úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.112 Kč za dobu od 2. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 5.000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % z částky 5.000 Kč za dobu od 2. 1. 2022 do zaplacení. II. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení 4.112 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.112 Kč za dobu od 1. 3. 2021 do 1. 1. 2022, úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.112 Kč za dobu od 2. 1. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu 21. 6. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 9.112 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.112 Kč za dobu od 1. 3. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žaloba mu byla doručena dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 31. 12. 2021
3. K jednání dne 30. 3. 2022 se žádný z účastníků řízení nedostavil. Zástupce žalobce se z jednání omluvil. Žalovaný nikoliv. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 28. 2. 2022. Soud postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Žalobce tvrdil, že s žalovaným uzavřel 5. 11. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru na základě, které poskytl žalovanému částku 5.000 Kč. Uvedl, že smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím elektronických prostředků. V předložené smlouvě o revolvingovém úvěru číslo se v bodě 2.1. uvádí, že žalobce poskytne na žádost žalovanému úvěr do celkové výše úvěrového limitu 50.000 Kč. Žalobce v žalobě ani v dalším podání neuvedl, že by před sjednáním smlouvy o revolvingovém úvěru ve smyslu § 86 z. č. 257/2016 Sb. prověřil úvěruschopnost žalovaného.
5. § 86 z. č. 257/2016 Sb. zní:1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Soud se zabýval tím, zda-li bylo doloženo a prokázáno, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru ve smyslu § 86 z. číslo dostatečně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Soud se touto otázkou zabýval z úřední povinnosti na základě rozsudku Soudního Dvora Evropské unie ve věci C - číslo z 5. 3. 2020. Žalobce vůbec neuváděl, že provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Toto nevyplývá ani z předložených důkazů. Není zřejmé, jaké konkrétní informace pro posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce o žalovaném zjistil. V předložené smlouvě o revolvingovém úvěru číslo se v článku číslo pouze uvádí, že žalobce je povinen odepřít žalovanému čerpání úvěru, kdy při po odborném posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr dojde k závěru, že žalovaný by již nebyl schopen úvěr zvýšený dalším čerpáním splácet. Dostatečným důkazem o prověření úvěruschopnosti není ani předložený výplatní lístek za 1 měsíc. Žalobce ani netvrdil nedoložil, že by ověřoval, zda-li žalovaný nemá další dluhy, jaké má celkové měsíční výdaje a podobně a nedoložil, že dostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného.
7. Protože nebylo tvrzeno a prokázáno, že byla dostatečně prověřena úvěruschopnost žalovaného, je úvěrová smlouva, na základě, které žalobce podal tuto žalobu dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. neplatná.
8. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že nebylo ani dostatečně prokázáno, že by žalovaný uzavřel smlouvy o úvěru v podobě, jak jí žalobce předkládá soudu a že v ní byla obsažena všechna ujednání, na základě nichž žalobce nyní požaduje uhradit nyní žalované částky. Dle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle § 562 odst. 2 o. z. se má za to, že byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý. Soud má za to, že v daném případě nelze mít za to, že dané smlouva byla uzavřeny prostřednictvím internetu ve smyslu § 562 odst. 2 o. z. protože nebylo prokázáno, že by záznamy údajů o právním jednání v elektronickém systému byly chráněny vůči změnám. Žalobce pouze tvrdí, že smlouva byla uložena na trvalém nosiči dat. Text smlouvy je uložen na serveru žalobce. Žalobce ale nijak nedožil, že tyto údaje jsou chráněny proti změnám a nevysvětlil jak je ochrana zajištěna. Nebylo doloženo, že při uzavírání smlouvy užity prostředky zakládající odpovídají úroveň záruky dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen jako„ nařízení eIDAS).
9. Výpisem z účtů, zprávou právnická osoba bylo prokázáno, že na účet žalovaného došly z účtu žalobce dne 5. 11. 2020 částka 3.000 Kč a dne 10. 11. 2020 částka 2.000 Kč.
10. V dopise z 6. 5. 2021 zástupce žalobce před podáním žaloby upomínal žalovaného o zaplacení částky v celkové výši 9.112 Kč s příslušenstvím. Tato výzva byla žalovanému odeslána 6. 5. 2021. To, že tato písemnost byla doručena nebo se dostala do dispoziční sféry žalované, prokázáno nebylo.
11. V dané věci s ohledem na výše uvedené skutečnosti, nemůže soud považovat předloženou úvěrovou smlouvu za platnou, jelikož nebyla prověřena úvěruschopnost žalovaného a nebylo prokázáno, že by byla uzavřená smlouvy o úvěru v podobě, jak jí překládá žalobce. V řízení, ale bylo prokázáno, že žalovaný od právního předchůdce obdržel na svůj účet platby ve výši 3.000 Kč a 2.000 Kč. Tím, se žalovaný na úkor žalobce ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatil. Žalovaný bezdůvodné obohacení žalobci dodnes nevydal ani poté, co mu byla dne 31. 12. 2021 postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. doručena žaloba v této věci (viz. doručenka u čl. 45). Proto soud dle § 2991 odst. 1 o. z. uložil žalovanému povinnost toto bezdůvodné obohacení ve výši 5.000 Kč žalobci vydat – zaplatit. Protože žalovaný toto bezdůvodné obohacení ve výši 5.000 Kč žalobci neuhradil ani následující den poté, co k tomu byl vyzván žalobou, která mu byla doručena 31. 12. 2021, dostal se žalovaný od 2. 1. 2022 do prodlení s vrácením tohoto bezdůvodného obohacení. Soud proto dle § 1970 o. z. uložil žalovanému povinnost za dobu od 2. 1. 2022 do zaplacení uhradit žalobci i úroky z prodlení z částky 5.000 Kč. Ve zbytku žalované částky 4.112 Kč soud žalobu zamítl a to včetně úroků z prodlení z této částky za dobu od 1. 3. 2021 do zaplacení. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce doručil žalovanému před 31. 12. 2021 výzvu k vrácení částky 5.000 Kč, proto žalovaný nebyl do 1. 1. 2022 v prodlení se zaplacením částky 5.000 Kč. Soud proto zamítl žalobu o zaplacení úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 1. 3. 2021 do 1. 1. 2021. Ohledně požadovaných nákladů ve výši 200 Kč a 363 Kč bylo důvodem zamítnutí i skutečnost, že nebylo doloženo, že by při vymáhání dlužné částky byly učiněny vůči žalovanému konkrétní úkony (a jejich cena) se kterými by vznikly nějaké náklady. Náklady za předžalobní upomínku jsou součástí nákladů tohoto řízení, o kterých bylo rozhodnuto ve výroku III. rozsudku.
12. Žalobce měl v řízení úspěch ohledně zaplacení 5.000 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5.000 Kč za dobu od 2. 1. 2022 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 30. 3. 2022 na částku 99 Kč Celkem měl žalobce úspěch ohledně zaplacení částky 5.099 Kč. Žalovaný měl v řízení úspěch ohledně částky 4.112 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.112 Kč za dobu od 1. 3. 2021 do 1. 1. 2021 ve výši 632 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4.112 Kč za dobu od 2. 1. 2022 do zaplacení, pro účely výpočtu nákladů řízení byly tyto úroky z prodlení kapitalizovány ke dni vyhlášení rozsudku 30. 3. 2022 na částku 82 Kč Celkem měl žalovaný úspěch v částce 4.826 Kč. Celkový předmětem řízení je 9.925 Kč. Účastníci měli v řízení skoro stejný úspěch a proto soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádné ze stran.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon nebo exekuci.