Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
26 C 30/2022-58
Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 13 435,37 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 299,99 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 299,99 Kč od datum do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 562,80 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1 845,79 Kč, úrok z prodlení ve výši 122,87 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 845,79 Kč od datum do zaplacení, částku ve výši 3 033 Kč, částku 256 Kč, úrok ve výši 9 702,89 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 299,99 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 299,99 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 562,80 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1 845,79 Kč, úrok z prodlení ve výši 122,87 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 845,79 Kč od [datum] do zaplacení, částku ve výši 3 033 Kč, částku 256 Kč, úrok ve výši 9 702,89 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalované zaplacení částky 10 145,78 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 145,78 Kč od datum, úroku z prodlení ve výši 685,67 Kč, úroku ve výši 9 702,89 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč a částky 3 033,59 Kč. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že její žalobní nárok vyplývá z nesplacené smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, kterou uzavřela žalovaná se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Smlouvou o úvěru byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, které se zavázala vrátit v celkové výši 22 302 Kč v měsíčních splátkách po 1 593 Kč. Žalovaná na splátkách však uhradila pouze částku 3 700,01 Kč. Dlužnou částku žalovaná nedoplatila do dne splatnosti datum. Schopnost žalované úvěr splácet byla ověřena od žalované, která po zaplacení výdajů má k dispozici částku 7 160 Kč, která je dostatečná k úhradě splátky ve výši 1 593 Kč, která odpovídá necelé 1/4 zůstatku příjmů žalované. Za této situace nebyl důvod se domnívat, že by žalovaná nemohla dostát svým závazkům.
2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaná svou neúčast neomluvila, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v její nepřítomnosti.
3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel úvěru, uzavřela dne datum s žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalované stejného dne v hotovosti částku 12 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, inkasním poplatkem ve výši 2 160 Kč a náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 107 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 593 Kč od datum do datum (smlouva o úvěru). Žalovaná vrátila pouze necelé 3 splátky v celkové výši 3 700,01 Kč, přičemž na jistinu bylo započteno 1 854,22 Kč (na jistině zůstalo k doplacení 10 145,78 Kč). Zbývající část ve výši 1 845,79 Kč byla započtena na úroky, jež byly ve smlouvě sjednány ve výši 25 % ročně, přičemž nesplaceno na smluvním úroku zůstalo 822,83 Kč. Splatnost úvěru nastala dnem datum. Žalovaná před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru vyplnila v žádosti o úvěr údaje o svých osobních a majetkových poměrech, kde uvedla, že pracuje u společnosti právnická osoba od datum s čistým měsíčním příjmem 13 463 Kč. Žalovaná je poživatelem sociálních dávek – příspěvku na bydlení, který je jí vyplácen ve výši 5 189 Kč. Celkově tak měsíční příjmy žalované měly dosahovat částky 18 652 Kč a výdaje na bydlení 3 500 Kč, náklady na dopravu 6 000 Kč a náklady na splátky jiných závazků 1 992 Kč (celkem náklady 11 492 Kč). Žalovaná dále uvedla, že bydlí v nájmu, je vdaná a má jednu vyživovací povinnost (žádost o poskytnutí úvěru). Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek, kterou uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne datum (smlouva o postoupení pohledávek). Postoupení pohledávky oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalované v dopise ze dne datum, kterým žalovanou zároveň požádala o úhradu dlužné částky 29 877,79 Kč do 10 dnů. Oznámení bylo žalované zasláno doporučeně, jak vyplynulo z podacího archu oznámení ze dne datum, podací arch ze dne datum). Následně byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky žalobkyní (výzva ze dne datum) a žalované bylo oznámeno (dopis ze dne datum), že byla vymáhaná pohledávka předána do advokátní kanceláře. Před podáním žaloby právní zástupkyně žalobkyně naposledy vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky (předžalobní výzva ze dne datum) do datum, přičemž výzvu k zaplacení žalované zaslal doporučeně (podací arch ze dne datum).
4. Žalovaná dle pracovní smlouvy je zaměstnána u společnosti právnická osoba od datum jako asistent prodeje na zkrácený úvazek v rozsahu 75 % týdenní pracovní doby, který odpovídal hrubé mzdě 18 750 Kč měsíčně. Žalované byl přiznán příspěvek na bydlení, který jí byl měsíčně vyplácen v období od datum do datum ve výši 5 189 Kč. Z výplatních lístků žalované jí bylo v únoru 2019 vyplaceno 12 964 Kč, v březnu 2019 bylo žalované vyplaceno 13 293 Kč a v dubnu 2019 bylo žalované vyplaceno 14 133 Kč (pracovní smlouva, rozhodnutí o dávce, výplatní lístky).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soud má s odkazem na popsaný skutkový stav za to, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou v zákoně o spotřebitelském úvěru jako povinnost„ s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných… posoudit reálné možnosti spotřebitele úvěr splácet tak, aby zde nebyly důvodné pochybnosti o možnostech spotřebitele úvěr splácet“, nesplnila. K obezřetnosti při posuzování bonity žalované měla vést skutečnost, že žalovaná své výdaje dostatečně nespecifikovala a zejména nedoložila. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z majetkových poměrů žalované, která však uvedla, pravděpodobně záměrně, velmi nízké životní náklady zcela neodpovídající reálným nákladům, když mezi své výdaje uvedla pouze částku 6 000 Kč, jež má představovat veškeré náklady na stravování, dopravu a další běžné výdaje jako jsou platby za telefon, léky, oblečení, hygienické potřeby atd. Žalovanou uvedená částka je velmi podhodnocená, protože přinejmenším s ohledem na ceny potravin a pohonných hmot není tato částka reálná. Navíc právní předchůdkyně žalobkyně ohledně těchto výdajů vycházela pouze z tvrzení žalované, tedy osoby žádající o úvěr, jež mohla zkreslovat či záměrně upravovat svou skutečnou majetkovou situaci, a to i s cílem získat úvěr„ za každou cenu“, proto bylo na poskytovateli úvěru poměry žalované prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, za které lze považovat v dané situaci nejméně výpis z účtu žalované, ze kterého své výdaje hradí a s ohledem na bydlení v nájmu rovněž nájemní smlouvu a doklady o platbách nájemného, jež podle žalované platí ve výši 3 500 Kč, přestože na tuto platbu pobírá příspěvek 5 189 Kč. Ze strany žalované sice byly doloženy její veškeré příjmy, avšak absentovala zcela část týkající se výdajů žalované. Soud tedy uzavřel, že pokud by od prokázaného příjmu měly být odečteny reálné životní náklady žalované na bydlení, zdravotní péči, dopravu, zálohy na energie a vodu, stravování, ošacení, drogerii, včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a nutné jiné náklady jako např. splátky dalších závazků, je otázkou, zda by žalovaná byla reálně schopna splácet další finanční závazek ve výši 1 593 Kč měsíčně, když jí její prokázané příjmy, po zaplacení tvrzených výdajů, nepostačovaly. Lze se tedy jen domnívat, zda by při řádném posouzení úvěruschopnosti žalované právní předchůdkyně žalobkyně daný úvěr žalované poskytla.
9. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet, je v zákoně o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy, pro případ, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr by měl být poskytován pouze v těch případech, kdy po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplyne, že tady nejsou žádné důvodné pochybnosti o jeho schopnostech spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaná v tomto případě však na základě výše uvedeného schopnost splácet úvěr neměla, o čemž svědčí také skutečnost, že z poskytnuté částky 12 000 Kč uhradila z předepsaných splátek pouze jednu čtvrtinu a zbývající částku nevrátila. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně poskytnutý úvěr schopen splatit (viz Důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).
10. obec spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil řádně úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být v účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je vždy povinen řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel úvěru by si tak měl veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisy z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd., a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Dále je vyžadováno, aby úvěruschopnost spotřebitele byla ověřena rovněž v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti či z jiných zdrojů, tedy nahlédnutím do příslušných databází příjmení, BRKI, NRKI, ISIR, z nichž lze ověřit platební morálku úvěrovaného.
11. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. Soud s ohledem na popsané důvody uzavřenou smlouvu o úvěru shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky byly žalované poskytnuty na základě této neplatné smlouvy, přičemž zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení došlo, je nutno chápat jako neplatnost absolutní, ke které musí soud přihlédnout z úřední povinnosti dle § 588 o.z., aniž by bylo potřeba k ní námitky žalované jako spotřebitele, protože tato neplatnost není stanovena pouze na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale společnosti jako celku, protože předchází negativním sociálním dopadům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a podobně. V neposlední řadě chrání toto ustanovení i věřitele, z jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl zavázaný spotřebitel schopen (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Soud v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. právně posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., poněvadž v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně, na základě neplatné smlouvy, poskytla žalované v hotovosti částku 12 000 Kč, na kterou žalovaná uhradila pouze částku 3 700,01 Kč. Žalovaná je povinna poskytnutou částku, poníženou o uvedenou úhradu (8 299,99 Kč jako rozdíl mezi 12 000 a 3 700,01), vrátit žalobkyni jako vlastnici pohledávky za žalovanou (na kterou byla tato pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek) z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž splatnost pohledávky v daném případě není stanovena zákonem. Za den splatnosti je v tomto případě považován den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byla žalovaná jako dlužnice žalobkyní jako věřitelem poprvé požádána o plnění. Tímto dnem byl den následující po splatnosti pohledávky, tedy den datum. Žalovaná tedy byla zavázána k zaplacení částky 8 299,99 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 562,80 Kč za dobu od datum do datum a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 299,99 Kč od datum do zaplacení podle § 1968 a § 1970 o.z., v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb (výrok I.), a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
18. Ohledně zbývající částky, tedy požadované jistiny ve výši 1 845,79 Kč, úroku z prodlení ve výši rozdílu mezi kapitalizovanou částkou 685,67 Kč a přiznanou kapitalizovanou částkou úroku z prodlení ve výši 562,80 Kč (částka 122,87 Kč), úroku z prodlení z částky 8 845,79 Kč (10 145,78 Kč mínus 8 292,99 Kč) od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 3 033,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 702,89 Kč a nákladů ve výši 256 Kč, byla žaloba zamítnuta (výrok II.), a to s ohledem na shora rozebrané důvody, tedy nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalované, jež způsobilo absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, z níž tyto nároky nemohly žalobkyni vzniknout.
19. Při posouzení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení byla žalovaná úspěšnější, proto žalované vznikl nárok na zaplacení nákladů řízení účelně vynaložených k bránění svého práva v tomto řízení. Žalované však prokazatelně v tomto řízení žádné náklady nemohly vzniknout, protože po celou dobu řízení byla zcela pasivní, tudíž o nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve obec. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.