Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
20 C 121/2022-19
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Jiráskem, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 1 917 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 917 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 1 917 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 917 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 1 917 Kč od 20. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 917 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze smlouvy o užívání autobusových stání ze dne 20. 12. 2020.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), § 101 odst. 4 o.s.ř.).
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná dne 20. 12. 2020 uzavřely smlouvu o užívání autobusových stání na autobusovém nádraží SM202013011. V rámci této smlouvy se žalobkyně zavázala umožnit žalované užívání odjezdových a příjezdových stání na autobusovém nádraží v obec. Žalovaná se zavázala zaplatit úplatu. Cena za každý příjezdový nebo odjezdový spoj na předmětném nádraží byla sjednána ve výši 99 Kč + DPH (při rozměrech do 12 m délky a 3,6 m šířky), resp. 119 Kč + DPH (při překročení uvedených rozměrů). Žalobkyně je podle smlouvy oprávněna účtovat celkovou cenu za užívání autobusových stání měsíčně dle aktuálního počtu spojů. K celkové účtované částce je žalobkyně oprávněna vyúčtovat DPH. Fakturace cen měla být žalobkyní prováděna měsíčně vždy k poslednímu dni příslušného měsíce. V článku III. odst. 9 smlouvy byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky za každý i jen započatý den prodlení. Žalobkyně žalované vyúčtovala v období od 1. 9. 2021 do 30. 9. 2021 za celkem 16 spojů cenu 1 584 Kč, a to za linku číslo obec – obec na Lužnicí – obec. Na uvedenou částku poté vystavila dne 5. 10. 2021 fakturu číslo ve které k částce 1 584 Kč připočetla daň z přidané hodnoty ve výši 332,64 Kč. Celková částka 1 917 Kč byla splatná dne 19. 10. 2021. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 1 917 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč výzvou ze dne 8. 11. 2021 (odeslanou 12. 11. 2021).
4. Soud posoudil závazkové vztahy mezi žalobkyní a žalovaným jako platně a účinně uzavřenou nepojmenovanou smlouvu podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.). Otázky smlouvou neupravené se řídí ustanoveními občanského zákoníku. Žalobkyně dostála své povinnosti a umožnila žalované užívání odjezdových a příjezdových stání na autobusovém nádraží. Žalovaná tohoto práva využila, ale neuhradila vyúčtovanou cenu ve výši 1 917 Kč. Jelikož žalovaná v řízení nijak netvrdila a tedy ani neprokázala, že dlužnou částku zaplatila, soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. Jelikož je žalovaná v prodlení ode dne následujícího po splatnosti faktury, tak má žalobkyně podle § 1970 o.z. nárok na zákonný úrok z prodlení. Výše úroku z prodlení je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na povahu žalovaného nároku, kterým je vzájemný závazek podnikatelů, soud žalobkyni přiznal v souladu s ustanovením § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i částku 1 200 Kč za náklady spojené s uplatněním její pohledávky. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. soud žalované uložil, aby žalovanou částku i náklady žalobkyně spojené s uplatněním její pohledávky zaplatila do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu k plnění soud neshledal důvod.
5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyní, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když pro jinou lhůtu nebyly shledány důvody.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.