Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 324/2021-37

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 7 049,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 979 Kč s 8,25 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 5 979 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 070,50 Kč s 10 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 5 979 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 172,23 Kč, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 979 Kč s 8,25 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 5 979 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 070,50 Kč s 10 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 5 979 Kč od 16. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 172,23 Kč, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

ve smyslu ustanovení :

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 7 049 Kč s příslušenstvím zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o nákupním účtu uzavřené dne 21. 2. 2020 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný přitom vyčerpal celkem částku 5 979 Kč, avšak žalobkyni dosud ničeho neuhradil.

2. Soud usnesením ze dne 27. 1. 2022 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalovaného splácet úvěr a v téže lhůtě označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení a dále jakým konkrétním způsobem došlo k uzavření smlouvy ze dne 21. 2. 2020 o obsahu tvrzeném žalobkyní a v téže lhůtě označila důkazy k prokázání doplněných tvrzení, jinak může být se svojí žalobou neúspěšná.

3. Podáním ze dne 2. 2. 2022 žalobkyně doplnila žalobkyně svá tvrzení v tom směru, že smlouva se žalovaným byla podepsána online aktivací nákupního účtu, když aktivací účtu žalovaný odsouhlasil obsah smlouvy i všeobecných obchodních podmínek. Žalovaný žalobkyni zaslal kopii svého občanského průkazu, čímž má žalobkyně za prokázané, že k uzavření smlouvy došlo. Při posuzování úvěruschopnosti vycházela žalobkyně také z občanského průkazu žalovaného. Žalovaného prověřila v centrální evidenci exekucí, v rejstříku SOLUS a v insolvenčním rejstříku. Z informací od žalovaného žalobkyně zjistila, že má měsíčně k dispozici částku 17 000 Kč, jeho výdaje činí 7 000 Kč měsíčně, je svobodný a bezdětný. Při zjišťování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně dále aplikovala scoringové modely.

4. K jednání nařízenému na 25. 4. 2022 se bez omluvy nedostavil žalovaný, ačkoliv byl řádně předvolán. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud provedl dokazování smlouvou k službě anonymizováno účet uzavřenou mezi účastníky 21. 2. 2020, všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a jejím ceníkem služeb, vyúčtováními služeb za měsíce únor, březen a duben 2020, smlouvami o poskytování služby anonymizováno uzavřenými mezi žalobkyní a společnostmi ARMED STORE, s.r.o. Praha, Pizzatime, s.r.o. Praha, Slevomat.cz, s.r.o. a Dr. Weed, s.r.o. a dále výzvou žalobkyně z 13. 5. 2021 včetně podacího archu ze dne 17. 5. 2021. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 21. 2. 2020 uzavřena za použití prostředků elektronické komunikace smlouva o nákupním účtu, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a její ceník. Na základě této smlouvy byla žalovanému zřízena služba anonymizováno nákupní účet, přičemž limit odložených plateb žalovaného byl sjednán až do výše 30 000 Kč. Žalovaný využil služeb vyplývajících z této smlouvy v celkové výši 5 979 Kč.

6. Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. a , (dále též jen o.z.) a dále , , , věta druhá o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále též jen„ ZoSÚ“). Otázku úroku z prodlení pak podle ust. o.z. ve spojení s ve znění platném k prvnímu dni prodlení.

7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva ke službě anonymizováno účet, fakticky smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice tvrdila, že v rámci ověřování úvěruschopnosti žalovaného jej lustrovala ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, EUCB, BRKI, NRKI), avšak svá tvrzení nedoložila, resp. předložila k důkazu pouze jakousi sjetinu ze systému v anglickém jazyce. Za této situace dospěl soud k závěru, že ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ je smlouva o úvěru neplatná, neboť žalobkyně s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše uvedených právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie (dále též jen„ SDEU“) v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- právnická osoba Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na rozhodnutí SDEU navázal též Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 31. 5. 2021, sen. zn. .

8. S ohledem na shora uvedené tak má žalobkyně vůči žalovanému právo na to, aby jí žalovaný zaplatil zůstatek (nesplacenou část) poskytnutých finančních prostředků, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaný na svůj dluh dosud neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je neplatná a žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, byla žalobkyni přiznána částka 5 979 Kč představující nesplacenou jistinu. Ve vztahu k této částce má proto má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaný zaplatil úroky z prodlení podle o. z. ve spojení s  Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaný dostal až poté, co byl k zaplacení vyzván, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaný byl prokazatelně k vrácení dlužné částky vyzván nejdříve výzvou k úhradě dluhu – předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021, odeslanou dne 17. 5. 2021 s tím, že lhůta k plnění byla stanovena v trvání 7 dnů od data vyhotovení výzvy. Splatnost proto nastala dne 20. 5. 2021 a od 21. 5. 2021 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

9. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 5 979 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení ode dne 21. 5. 2021 ve výši odpovídající Ve zbylém rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci soud v projednávaném případě neshledal. Poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci je 78,50 %: 21,50 % (celkově byla žalována částka 8 209,88 Kč včetně zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž úspěšná byla žalobkyně ohledně částky 6 348,48 Kč opět včetně příslušenství kapitalizovaného k datu vyhlášení rozsudku).

11. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 500 Kč (tedy ve smyslu vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. , advokátního tarifu, dále též jen„ AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč (dle AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. , neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně (viz např. , nebo ). Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v  až c) AT.

12. V případě plného úspěchu by žalobkyni příslušela náhrada nákladů řízení vypočtená jako součet následujících položek:

soudní poplatek ve výši 400 Kč,

odměna advokáta ve smyslu ust. , advokátního tarifu (dále též jen„ AT“) ve výši 3 x 200 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a 1 x 1 500 Kč za jeden úkon právní služby dle ust. AT (účast u jednání dne 25. 4. 2022), celkem 2 100 Kč,

3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT a 1 x 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 600 Kč,

náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání soudu a zpět (Brno – Třebíč a zpět) v rozsahu 4 půlhodiny, tj. 4 x 100 Kč, celkem 400 Kč,

cestovné ve výši 1 168,86 Kč za jednu cestu z Brna do Třebíče a zpět vozidlem Škoda Fabia, registrační značka, k jednání konanému dne 25. 4. 2022 za celkem 150 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 4,7 l číslo km, použitém palivu benzin (95 oktanů) s cenou dle ve výši 37,10 Kč za litr a náhradě za použití vozidla dle téže vyhlášky ve výši 4,70 Kč/km.

13. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále též jen„ DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH zde činí částku 896,46 Kč Náklady řízení tak celkem činí 5 565,32 Kč.

14. V poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně (78,50% - 21,50%), činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaný jako převážně neúspěšný účastník povinen, částku ve výši 3 172,23 Kč, což představuje 57% celkových nákladů řízení žalobkyně (5 565,32 Kč) po započtení úspěchu a neúspěchu.

15. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení ; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení , ).

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.