Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 87/2021-59

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 12.052,78 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 97 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 97 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 11.955,78 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 11.142,08 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 97 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 97 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky 11.955,78 Kč s úrokem z prodlení 8,25 % p. a. z částky 11.142,08 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 21. 6. 2021 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení částky 12.052,78 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši z částky 11.239,08 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení. Návrh byl odůvodněn tím, že žalobce poskytl žalovanému na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni datum (datum posledního čerpání úvěru) žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 29.078,00 Kč. Pro jednotlivá čerpání poskytnutého úvěru byly dohodnuty specifické podmínky jejich splácení. Žalovaný však svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál. Žalobce pak účtoval v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů (v posuzované věci byl takto žalovaný vyzván k úhradě smluvní pokuty ve výši 287,74 Kč). Dopisem ze dne datum žalobce v souladu s příslušnými všeobecnými obchodními/úvěrovými podmínkami od úvěrové smlouvy odstoupil, odstoupení nabylo účinnosti dne 31. 1. 2021, a dluh žalovaného v celkové výši 15.052,78 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Dlužná částka ke dni zesplatnění úvěru sestávala z jistiny 13.690,54 Kč, úroků do zesplatnění 813,70 Kč, pojistného 260,80 Kč a smluvní pokuty za prodlení 287,74 Kč, celkem 15.052,78 Kč. Dopisem ze dne 23. 12. 2020 a předžalobní upomínkou ze dne 1. 2. 2021 vyzval žalobce žalovaného ke splnění dluhu. Po odstoupení od úvěrové smlouvy žalovaný zaplatil částku 3.000 Kč.

2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že s ohledem na covidová opatření nebyl schopen splátky řádně hradit, měl totiž nižší příjmy. Nyní bych byl ochoten částku uhradit, avšak v přiměřených měsíčních splátkách.

3. Z žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru číslo uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne datum soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec ve výši 25.000 Kč a žalovaný se zavázal hradit měsíční částky v počtu podle vyčerpaných peněžních prostředků ve výši min. 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Základní roční úroková sazba byla dohodnuta na 23,76 % a měsíční poplatek ve výši 69 Kč. Dále byly ve smlouvě dohodnuty některá další práva a povinnosti smluvních stran.

4. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen„ o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

5. Již na tomto místě je potřeba poukázat na ustanovení (dále také jen„ zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Soud v průběhu řízení vyzval žalobce k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobce reagoval podáním doručeným dne 12. 8. 2021. Prakticky jediným důkazem předloženým ve vztahu procesu posouzení úvěruschopnosti žalovaného pak byla samotná smlouva o revolvingovém úvěru, v níž žalovaný uvedl, že je zaměstnán s čistým příjmem 17.500 Kč, náklady na bydlení má 4.000 Kč, na finanční závazky 3.000 Kč, bydlí jako nájemník a nemá vyživované děti. Jiné důkazy k posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce v průběhu řízení nenabídl.

7. Takto zjištěný proces posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet soud považuje za nedostatečný a neprůkazný. Z uvedeného je zřejmé, že žalobce se spokojil jen s údaji od žalovaného, přičemž ne všechny byly také řádně ověřeny. To se týká především uváděných výdajů (na bydlení, příp. splátky jiných závazků) které nebyly podloženy žádným dokladem. Přitom např. výše nájmu, příp. dalších nákladů na bydlení, může být zcela individuální a vždy významným způsobem zasahuje do celkové platební bilance domácnosti dlužníka. Podle žalovaného byly údaje o jeho poměrech zjišťovány při uzavření smlouvy dotazem, a pokud předkládal nějaké doklady, tak maximálně pracovní smlouvu a výplatní pásky. Z uvedeného vyjádření žalovaného však nelze dovodit jistotu, že žalovaný skutečně nějaké doklady před uzavřením smlouvy poskytnul a zda žalobce mohl poskytnuté údaje ověřit či nikoliv. Bez ohledu na to zmiňované doklady ani nejsou k dispozici a rovněž soud nemá možnost zjistit, zda žalovaným uváděné údaje byly správné.

8. Lze dodat, že z ustanovení § 86 odst. 1 zákona, v němž jsou nastíněny zdroje informací, z nichž má poskytovatel vycházet, je sice zřejmý důraz na informace získané přímo od spotřebitele, těmito však nelze rozumět pouhá ničím dalším nepodložená tvrzení spotřebitele o jeho některých poměrech. V daném směru bylo již opakovaně judikaturou zdůrazněno, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele, doložení výdajů na bydlení apod.).

9. Povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se žalobce dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda dlužník úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobci (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

10. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření uváděných příjmů a výdajů by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

11. Citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru sice nestanoví přesný postup při ověřování úvěruschopnosti dlužníka, má-li však být posouzena tato jeho schopnost (s odbornou péčí), podle přesvědčení soudu se to v zásadě neobejde bez dostatečného ověření celkové osobní, rodinné, majetkové a finanční situace, vše s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Potřebné údaje pak bylo potřeba získat primárně od žalovaného („ na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“). Je povinností věřitele jednat s odbornou péčí, tedy vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně vyhodnotit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. ).

12. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr lze přitom chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbyde spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet splátku v předpokládané výši. Proto poskytovatel úvěru musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje (viz např. nález Finančního arbitra ze dne 28. 5. 2015, evidenční číslo: FA/5931/2015, spisová značka FA/SU/192 /2014).

13. V posuzované věci soud dovodil (viz výše), že žalobce v postavení věřitele nedostál řádně povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (respektive tuto skutečnost nelze podle obsahu spisu považovat za prokázanou), když přinejmenším některé poskytnuté údaje nebyly podle obsahu spisu ověřovány příslušnými doklady. Na tomto základě proto soud uzavírá, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a i přesto úvěr žalovanému poskytl. Na tomto závěru by nemohla nic změnit ani zpráva z registru SOLUS, kterou ještě žalobce navrhoval k důkazu, a proto soud již tento důkaz neprováděl.

14. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18 OPR-Finance, podle něhož„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a  Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

15. Důsledkem uvedeného závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty, apod. Mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (v tomto směru ovšem žalovaný v průběhu řízení nic netvrdil).

16. Z hlediska vymezení výše dlužné částky soud vycházel z platební historie (č. l. 7 a násl. spisu), z níž bylo zjištěno, že žalovaný postupně čerpal z revolvingového úvěru částku celkem 29.078 Kč, do 16. 12. 2020 pak naopak uhradil částku celkem 25.981 Kč. Rozdíl obou částek představuje 3.097 Kč. Podle žaloby po odstoupení od smlouvy (účinnému ke dni 31. 1. 2021) žalovaný ještě uhradil částku 3.000 Kč a zbývá tak k zaplacení 97 Kč. V tomto rozsahu, tj. co do částky 97 Kč, soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému dlužnou částku zaplatit.

17. Vedle takto přiznaného plnění vznikl žalobci podle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, a to od uplynutí lhůty k zaplacení stanovené v odstoupení od smlouvy ze dne 23. 12. 2020, tj. do 31. 1. 2021 (podle podacího archu odeslána žalovanému dne 23. 12. 2020). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci nebyla splatnost dluhu ujednána mezi účastníky ani stanovena právním předpisem, soud ji vázal právě na uplynutí lhůty k zaplacení ve výzvě žalobce – analogicky ve smyslu § 1958 o. z. Ode dne následujícího se pak žalovaný dostal do prodlení. Dlužno dodat, že žalovaný v průběhu řízení ani nenamítal nepřiměřenost takové doby plnění, ani netvrdil spor podle zákona o spotřebitelském úvěru. Výše úroku z prodlení vyplývá z

18. Ve zbytku předmětu řízení soud žalobu zamítnul, neboť s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, jak ji soud dovodil, nelze ostatní ve smlouvě dohodnutá plnění vč. smluvních úroků či poplatků, smluvních pokut apod. přiznat. Ze stejného důvodu byly žalovaným uhrazené částky započítány výhradně na jistinu dluhu (vyčerpanou částku revolvingového úvěru) nikoliv na jiná ve smlouvě dohodnutá plnění (viz bod 16. odůvodnění).

19. K zaplacení přiznané částky byla žalovanému stanovena obecná třídenní lhůta ( ), když s ohledem na výši částky soud neshledal podmínky pro její prodloužení nebo plnění ve splátkách.

20. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , když ve věci úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.