Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 88/2020-58
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 10.081,92 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 10.081,92 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 10.081,92 Kč. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 18. 12. 2019 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 10.081,92 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 4. 2. 2016 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále jen "smlouva"), na jejímž základě poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 15.000 Kč,
a to bankovním převodem na účet uvedený ve smlouvě žalovanou číslo bankovní účet. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit žalobci spolu s úrokem v sazbě 92,35 % ročně
a poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5.925 Kč, a to ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 1.496 Kč, se splatností prvé splátky 1. 3. 2016. Dále žalobce uvedl, že žalovaná
na uvedenou smlouvu uhradila 9 krát částku 1.496 Kč a jednou 1.846 Kč, což činí celkem
15.310 Kč, a žalobce tak po ní požaduje zbývající část jistiny.
Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“) věc projednal v nepřítomnosti účastníků. U jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.
Dle výpisu z obchodního rejstříku žalobce existuje od datum a od datum patří do jeho předmětu podnikání poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Dne 4. 2. 2016 žalobce s žalovanou uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizována dvě slova číslo v níž se žalobce zavázal poskytnout žalované částku 15.000 Kč, a to výplatou na účet
č. bankovní účet, na dobu 30 měsíců za úrok 92,35 % ročně a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v 30 měsíčních splátkách po 1.496 Kč splatných k 1. dni kalendářního měsíce se splatností první splátky 1. 3. 2016 a se splatností poslední splátky 1. 8. 2018 (zjištěno z uvedené smlouvy
a ze splátkového kalendáře). Žalobce poukázal dne 4. 2. 2016 částku 15.000 Kč na výše uvedený účet, který patřil žalované, což soud zjistil z běžného výpisu z účtu č. bankovní účet, z dokladu datovaného dnem 12. 9. 2013 a označeného jako dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 6. 3. 2009 a ze sdělení právnická osoba
Žalobce soudu předložil doklad označený jako„ profily klientů“ týkající se žalované, v němž je uvedeno, že výše čistého měsíčního příjmu žalované činí 13.000 Kč a že výše jejich měsíčních výdajů činí 3.000 Kč, že je svobodná, bydlí u rodičů, nevlastní žádnou nemovitost, nesplácí žádné půjčky a není proti ní vedeno žádné exekuční řízení. Žádné údaje o tom, na základě čeho ověřoval žalobce zjištěné informace o žalované, v uvedeném dokladu uvedeny nejsou. Dále žalobce předložil soudu 3 výplatní pásky žalované za měsíce říjen 2015, listopad 2015 a prosinec 2015, z nichž soud zjistil, že průměrná měsíční čistá mzda žalované za toto období činila
13.600 Kč.
Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků
a na zaplacení sjednaného úroku, a náhrady nákladů na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne
na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle §9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr,
či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr,
a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
Podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalované, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalované a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaná bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr. Soud se proto zabýval těmito otázkami z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by se řádně zabýval úvěruschopností žalované, jelikož kromě předložených výplatních lístků, vůbec žádné doklady dokládající příjmové, výdajové a majetkové poměry žalované soudu předloženy nebyly a ani žalobce netvrdil, že by mu takové doklady před uzavřením smlouvy o úvěru žalovanou předloženy byly. Žalobce totiž uvedl, že úvěruschopnost žalované posoudil náhledem do Centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku a registru společnosti právnická osoba a že vycházel z prohlášení žalované o pravdivosti jejích sdělení. Soud tak má za to, že žalobce porušil svoji předsmluvní povinnost úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, což není pouze prohlášení spotřebitele, a uvedený úvěr poskytl žalované v rozporu s ustanovením § 9 ZSÚ a proto je úvěrová smlouva podle § 9 ZSÚ v celém rozsahu neplatná.
Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce žalované na základě neplatné úvěrové smlouvy číslo dne 4. 2. 2016 poskytl částku 15.000 Kč, byla tak žalovaná povinna mu tuto částku vrátit, a to coby bezdůvodné obohacení. Jelikož však žalobce tvrdí, že žalovaná žalobci z uvedeného důvodu zaplatila 15.310 Kč, má soud za to, že žalovaná žalobci vrátila veškeré poskytnuté prostředky, a tudíž již nemá povinnost mu cokoli dalšího vracet. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má právo
na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci plně úspěšný, proti účastníku, který
ve věci úspěch neměl. V tomto případě byla plně úspěšná žalovaná, proto by měla podle citovaného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení, jelikož jí však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, soud jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.