Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
51 C 27/2022-14
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Cholastovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
jednající v ČR: právnická osoba, IČO, sídlem adresa účastnice a žalobkyně, zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 1.046 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1.046 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.046 Kč od 22. 8. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1.489 Kč, k rukám anonymizováno jméno příjmení příjmení, advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1.046 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1.046 Kč od 22. 8. 2019 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1.489 Kč, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení], advokátky, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl soudu doručen dne 2. 10. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 1.046 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobkyně v řízení tvrdila, že žalovaná jako cestující bez jízdenky využila dne datum přepravních služeb právního předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ věřitel“), podle Tarifu věřitele měla zaplatit 46 Kč, což neučinila, věřiteli měl vzniknout nárok i na zaplacení přirážky ve výši 1.000 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně tvrdí na základě postoupení pohledávky za žalovanou podle postupních smluv ze dne datum a ze dne datum. Žalované mělo být postoupení pohledávky oznámeno současně s předžalobní výzvou k zaplacení dne 17. 7. 2020. Žalovaná neměla ničeho zaplatit.
Žalovaná se k podanému návrhu vydání elektronického platebního rozkazu nevyjádřila.
Soud v dané věci rozhodoval bez nařízení jednání (§115a o.s.ř.), přičemž, jak právní zástupce žalobkyně, tak žalovaná proti tomuto procesnímu postupu soudu nevznesli žádných námitek a pro rozhodnutí ve věci samé byly dostačující listinné důkazy předložené žalobkyní. Při písemném vyhotovení odůvodnění rozsudku bylo postupováno podle § 157 odst. 4 o. s. ř., kdy v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
Soud na základě provedeného dokazování (tarif věřitele, potvrzení o nedodržení SPPO, oznámení o závadách, předžalobní výzva spolu s podacím lístkem, postupní smlouvy včetně rámcové postupní smlouvy) zjistil, že žalovaná dne datum cestovala vlakem číslo na trase okres – obec část obce bez platného cestovního dokladu, vznikla jí povinnost zaplatit věřiteli jízdné ve výši 46 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč z titulu uzavřené přepravní smlouvy, což doposud neučinila. Věřitel pohledávku za žalovanou postoupil právnická osoba anonymizována dvě slova dne datum, která dne datum pohledávku za žalovanou postoupila současné žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno současně s předžalobní výzvou k úhradě ze dne 17. 7. 2020.
Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o přepravě ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění. Žalovaný tím, že se pověřenému pracovníkovi dopravce neprokázal platným jízdním dokladem, nesplnil povinnosti uložené dle ustanovení § 37 odst. 4 až 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, a vyhláškou č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a dopravci vzniklo oprávnění požadovat po žalovaném jízdné a přirážku, jejíž výše je stanovena smluvními přepravními podmínkami dopravce v souladu se shora uvedenými předpisy. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 46 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1.000 Kč. Žalobkyni dále náleží ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, úrok z prodlení, jehož výše se odvíjí od nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1.046 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.
Soud při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení přihlédl k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/07 ze dne 24. července 2007, o drobných nárocích, které se týká pohledávek z občanskoprávních a obchodních závazků, a zároveň vzal na zřetel nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/2011, o nutnosti dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhradou nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny řádně a včas, lze se jejich splnění domoci cestou exekuce.