Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 23/2022-78

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Strnadem ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 31.676,55 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 10.760,44 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 1. 10. 2021 do zaplacení.

II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení:

a) 20.916,11 Kč,

b) zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 20.916,11 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení,

c) ročního úroku ve výši 8,25 % jdoucího z částky 20.916,11 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobci 10.760,44 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % jdoucím z uvedené částky od 1. 10. 2021 do zaplacení. II. Žaloba se zamítá v části žádající zaplacení: a) 20.916,11 Kč, b) zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 20.916,11 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení, c) ročního úroku ve výši 8,25 % jdoucího z částky 20.916,11 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 10. 2021 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 31.676,55 Kč, ročního úroku ve výši 8,25 % jdoucího z částky 25.000 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení a zákonného ročního úroku z prodlení jdoucího z částky 25.000 Kč od 1. 10. 2021 do zaplacení. Požadoval též náhradu nákladů ve výši 300 Kč (za sepis žaloby) a náhradu za zaplacený soudní poplatek. V žalobě uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 5. 10. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru s úvěrovým rámcem 5.000 Kč s dohodnutými splátkami a úrokem, Dne 15. 2. 2018 uzavřel žalobce s žalovaným dodatek ke zmíněné smlouvě navyšující úvěrový rámec na 15.000 Kč a dne 19. 2. 2018 další dodatek navyšující úvěrový rámec na 25.000 Kč. Žalovaný úvěr čerpal, ale řádně nesplácel, proto žalobce zesplatnil zůstatek úvěru ke dni 22. 1. 2021. Ke dni 30. 9. 2021 pak zůstatek úvěru činil 25.000 Kč na jistině, 3.097 Kč na řádném úroku, 1.479,55 Kč na úrocích z prodlení a 2.100 Kč na poplatcích.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

3. Úvěr poskytnutý žalobcem žalovanému má charakter spotřebitelského úvěru ve smyslu , o spotřebitelském úvěru,

4. Soud proto nárok posoudil veden právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vyjádřeném v jiné věci spotřebitelského úvěru projednávané pod sp. zn. Odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 27. 4. 2021, č. j. -80, uvedl, že ve sporech z úvěrových smluv musí soud z úřední povinnosti zjišťovat, zda poskytovatel úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost budoucího dlužníka.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Jak ale uvedl Krajský soud v Hradci Králové ve shora uvedeném rozhodnutí,„ judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“

9. Soud zjistil, žalobce s žalovaným uzavřeli dne 5. 10. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru (viz smlouvu na č. l. 28-30 soudního spisu) s úvěrovým rámcem 5.000 Kč, dohodnutým úrokem ve výši 16,9 % ročně, sjednanými poplatky a splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu. Z výpisu z úvěrového účtu na č. l. 31 soudního spisu soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr téhož dne, kdy uzavřel smlouvu, v plné výši, tj. 5.000 Kč. Prostřednictvím dálkové komunikace pak žalobce s žalovaným uzavřeli dne 15. 2. 2018 dodatek k úvěrové smlouvě s navýšením rámce na 15.000 Kč (viz dodatek na č. l. 31 p. v. až 32 soudního spisu) a jen o čtyři dny později, tedy dne 19. 2. 2018, týmž způsobem totožný dodatek, jehož předmětem bylo navýšení úvěrového rámce až na 25.000 Kč (viz dodatek na č. l. 32 p. v. až 33 soudního spisu).

10. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce v podání ze dne 27. 4. 2022 (na č. l. 61 a násl. soudního spisu) uvedl, že původní smlouva byla uzavřena s žalovaným jako studentem ve zjednodušeném režimu (z pohledu věřitele), kdy žalovaný pouze ověřoval, zda se v jeho systému a v rejstříku CBCB nenacházejí nějaké informace s vysloveně negativním dopadem na posouzení. Z toho je patrné, že žalobce žádné řádné posouzení neprovedl. Nezjišťoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, ani jeho výdaje, což je v příkrém rozporu se shora citovaným zákonem. Žalovanému poskytl revolvingový úvěr bez bližšího zkoumání jeho úvěruschopnosti s odůvodněním, že je studentem. Je až zarážející, že žalobce, který je renomovanou bankou a sám se prezentuje jako subjekt, jenž je aktivní při vzdělávání populace, zejména dětské a seniorské, v otázkách finanční gramotnosti (viz webové stránky žalobce týkající se projektu abeceda peněz na adrese webová adresa), umožnil čerstvě zletilému žalovanému bez doloženého příjmu žít na dluh.

11. Pokud jde o dodatky k úvěrové smlouvě navyšující úvěrový rámec, byly sjednány prostředky umožňujícími komunikaci na dálku (předmětný úvěrový produkt se ostatně jmenuje„ Peníze na klik“ (viz úvěrovou smlouvu na č. l. 28) a jak výše uvedeno, pouhé čtyři dny po sobě. Žalobce úvěrový rámec navýšil na základě žádostí o poskytnutí úvěrového produktu (na č. l. 65 a 63 soudního spisu). V nich je uveden zaměstnavatel žalovaného, ale také to, že jde o pracovní poměr jen na dobu určitou do 1. 2. 2019. V obou je uveden měsíční příjem žalovaného ve výši 21.084 Kč s poznámkou, že příjem nebyl doložen, a měsíční platby domácnosti ve výši 0 Kč, jako by žalovaný neměl žádné výdaje na živobytí.

12. Žalobce měl v době uzavření úvěrové smlouvy a dodatků k ní k dispozici pohyby na běžném účtu žalovaného a výpisy za období srpen až září 2017 a prosinec 2017 až únor 2018 předložil soudu. Z nich (viz č. l. 68-74 soudního spisu) soud zjistil, že před uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný začínal a končil účetní měsíc prakticky s nulovým zůstatkem; v srpnu 2017 činil počáteční zůstatek 0 Kč a konečný 12,80 Kč při příchozích platbách celkem 6.100 Kč, v září činil konečný zůstatek 12,50 Kč při příchozích platbách 9.200 Kč. Před uzavřením dodatků k úvěrové smlouvě v prosinci 2017 činil počáteční zůstatek 2,44 Kč a konečný - 10,97 Kč při příchozích platbách celkem 21.061 Kč, a to žalovaný již čerpal revolvingový úvěr. V dalších dvou měsících je sice patrné mírné navýšení konečného zůstatku na 2.986,32 Kč v lednu a 6.503,52 Kč v únoru, avšak pouze za cenu čerpání úvěrů; příjmy na účtu v lednu činily 30.779,40 Kč, v únoru pak dokonce 51.499,30 Kč, přičemž právě v únoru žalovaný získával prostředky nejen z předmětného úvěru, ale i ze zápůjček od právnická osoba právnická osoba (dne 7. 2. 2018, tedy ještě před uzavřením prvního dodatku k předmětné úvěrové smlouvě) a od právnická osoba právnická osoba (dne 13. 2. 2018, rovněž před uzavřením prvního dodatku). Žalobce však hospodaření žalovaného„ od ničeho k ničemu“, stejně jako další zadlužování žalovaného u jiných úvěrových společností vůbec nebral při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného v potaz.

13. Z výše uvedeného nelze než uzavřít, že žalobce rozhodně nevěnoval při sjednávání úvěrové smlouvy ani jejích dodatků řádnou pozornost zjišťování úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovaným včetně obou dodatků je tak absolutně neplatná.

14. Z přehledu transakcí na úvěrovém účtu na č. l. 35 p. v. až 41 soud zjistil, že žalovaný čerpal celkem 66.702,23 Kč a splatil žalobci celkem 55.941,79 Kč. Protože úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, lze konstatovat, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši rozdílu mezi čerpanými a splacenými prostředky, což činí částku 10.760,44 Kč, o které se žalovaný ve smyslu § 2991 o. z. obohatil, neboť obdržel majetkový prospěch bez právního důvodu. Žalobce má tak nárok na zaplacení uvedeného rozdílu.

15. Žalobci vznikl také nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle ustanovení a Žalobce požadoval úhradu zákonného úroku z prodlení od 1. 10. 2021, což časově odpovídá výzvě k zaplacení dluhu před podáním žaloby ze dne 17. 9. 2021, jak je založena na č. l. 35 soudního spisu. Soud proto žalobci přiznal zákonný úrok běžící ode dne 1. 10. 2021 do zaplacení.

16. Ve zbytku, tj. co do všech nároků, jež žalobce spojoval se smlouvou, jež byla shledána neplatnou, soud žalobu zamítl.

17. Právo na náhradu nákladů řízení by podle náleželo žalovanému, tomu ale žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání. Odvolání se podává u nadepsaného soudu ve lhůtě patnácti dnů od doručení rozsudku, odvolacím soudem je Krajský soud v Hradci Králové.

Nebude-li povinnost uložená pravomocným rozsudkem splněna dobrovolně, může být vymáhána cestou soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.