Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 30/2022-128

Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 20 064,40 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatiti žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 17 846,56 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 5. 2. 2020 do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 2 217,84 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 512,21 Kč za dobu od 10.7.2017 do 6.2.2019, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 589,17 Kč za dobu od 7.2.2019 do 4.2.2020, úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 20 064,40 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 217,84 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 757 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatiti žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši 17 846,56 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 5. 2. 2020 do zaplacení. II. Žaloba o zaplacení částky ve výši 2 217,84 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 512,21 Kč za dobu od 10.7.2017 do 6.2.2019, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 589,17 Kč za dobu od 7.2.2019 do 4.2.2020, úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 20 064,40 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 2 217,84 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 1 757 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 11. 6. 2021 postoupenou zdejšímu soudu z důvodu místní nepříslušnosti, ve znění jejího doplnění, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 064,40 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že uzavřela se žalovaným dne 10. 7. 2017 Smlouvu o hotovostním úvěru„ mPůjčka Plus“ č. číslo. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč prostřednictvím internetového bankovnictví na jeho běžný účet mKonto č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet formou 60 měsíčních splátek po 529,95 Kč včetně úrokové sazby ve výši 7,9 % ročně vždy k 23. dni v měsíci a dále s poplatky dle smlouvy a sazebníku. Schopnost žalovaného splácet úvěr žalobkyně posoudila na základě údajů poskytnutých žalovaným, dále prostřednictvím účtu žalovaného, z dostupných databází ISIR, SOLUS, CRKI, BRKI, to vše s negativním výsledkem. S ohledem na příjem žalovaného ve výši 19 488,33 Kč měsíčně a s přihlédnutím k platební morálce žalovaného u již dříve poskytnutých úvěrů, jejichž souhrnná splátka činila 5 892 Kč měsíčně, měla žalobkyně za to, že žalovaný byl schopen splácet poskytnutý úvěr. Jelikož však žalovaný opakovaně porušil smlouvu a dostala se do prodlení s hrazením splátek, kdy neuhradil splátky za říjen až prosinec 2018, využila žalobkyně svého práva a od smlouvy dopisem ze dne 25.12.2018 odstoupila, čímž se stal celý dluh splatným ke dni 6.2.2019. V průběhu smluvního vztahu žalovaný na dluh uhradil celkem 7 153,44 Kč. Žalovaný již dále ničeho neuhradil ani na základě předžalobní upomínky a žalobkyně tak vedle dlužné jistiny úvěru ve výši 20 014,40 Kč, a dlužného poplatku ve výši 50 Kč za odeslání výzvy k úhradě a odstoupení od smlouvy, požadovala kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 512,21 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 589,17 Kč, úrok ve výši 7,9 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 5. 2. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu (dále jen „“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaný na výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:

5. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru„ MPŮJČKA PLUS“ č. číslo ze dne 10. 7. 2017, Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů mBank a Historie úvěru číslo bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 10. 7. 2017 Smlouvu o hotovostním úvěru„ mPŮJČKA PLUS“, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč, a to bezhotovostně na jeho účet mKONTO č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr nejpozději do 23. 7. 2022, a to v 60 měsíčních splátkách po 580,71 Kč, splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce, včetně smluvního úroku ve výši 7,9 % ročně. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit včetně úroků a jednorázového poplatku, činila 34 992,19 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím již vedeného elektronického bankovnictví žalovaného, zřízeného dne 7. 12. 2011, kdy akceptace žádosti žalovaného o úvěr byla potvrzena SMS zprávou na telefon žalovaného (viz žádost o zřízení účtu č. GMP077324120, Smlouva o běžném účtu, potvrzení o zřízení účtu, kopie občanského průkazu žalovaného a doručenka akceptační SMS). Žalovaný v uvedené žádosti uvedl, že je svobodný a jako zdroj příjmu uvedl, že žije z jiného příjmu.

6. Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů a Sazebník poplatků žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy, pak stanoví pro případ prodlení žalované s více než dvou měsíčních splátek úvěru nebo jedné měsíční splátky úvěru déle než tři měsíce odstoupit od smlouvy a požadovat z nezaplacené částky úroky z prodlení a poplatky.

7. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka plus bez data vyplývá, že žalovaný byl svobodný¸ příjmení jeho matky bylo obec, neměl žádnou vyživovací povinnost, neuvedl žádný status bydlení, ani zdroj příjmu, a jeho měsíční příjem měl činit 8 000 Kč. Měsíční výdaje ani majetkové poměry žalovaného v žádosti uvedeny nebyly.

8. Z výpisu z účtu mKonto žalovaného č. bankovní účet za dobu od července 2011 do ledna 2020 soud zjistil, že tento účet byl založen 12. 7. 2011. Žalovaný měl z počátku příjem od paní příjmení jméno a po celou dobu, kdy byl účet veden, jej žalovaný využíval k platbám u obchodníků, a k výběru hotovosti. V lednu 2017 byla žalovanému připsána na účet částka 11 000 Kč od pana jméno příjmení, a žalovaný tuto částku vynaložil na nájem. V únoru 2017 měl žalovaný příjem od společnosti právnická osoba ve výši 7 200 Kč. V únoru 2017 žalovaný čerpal úvěr ve výši 149 000 Kč. Dále mu od pana jméno příjmení byla připsána částka výši 13 000 Kč. V únoru 2017 žalovaný uhradil nájemné 8 000 Kč a vybral si v hotovosti celkem 98 000 Kč. V březnu 2017 žalovaný vybral v hotovosti celkem 29 000 Kč. Žalovaný měl tento měsíc příjem od společnosti právnická osoba ve výši 6 840 Kč a jméno příjmení mu zaslal na účet částku 10 000 Kč. Žalovaný uhradil nájemné ve výši 16 000 Kč a splátku úvěru 2 651,11 Kč. V dubnu 2017 mu jméno příjmení zaslal na účet 5 000 Kč a žalovaný uhradil nájemné za duben a elektřinu ve výši 19 000 Kč, splátku úvěru 2 460,88 Kč, dále jméno příjmení 3 500 Kč a jméno příjmení 75 000 Kč. Žalovaný si vybral na hotovosti celkem 4 000 Kč. Zůstatek na jeho účtu k 30. 4. 2017 činil -80 437, 41 Kč. V květnu 2007 měl žalovaný příjem od jméno příjmení ve výši celkem 32 000 Kč, vybral si v hotovosti 7 000 Kč a uhradil nájemné ve výši 16 000 Kč. Žalovaný dále zaplatil splátku úvěru 2 338,91 Kč. K 31.5.2017 2017 činil zůstatek na účtu žalovaného -80 510, 87 Kč. V červnu 2017 měl žalovaný příjem od jméno příjmení ve výši celkem 31 000 Kč, žalovaný zaplatil nájemné ve výši 16 000 Kč, elektřinu 4 500 Kč, uhradil splátku úvěru 2 338,91 Kč a načerpal další úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný si vybral z bankomatu v hotovosti celkem 37 000 Kč a k 30.6.2017 byl na jeho účtu záporný zůstatek - 87 692,41 Kč. V červenci 2017 neměl žalovaný do doby poskytnutí předmětného úvěru žádný příjem, přičemž mu dne 10. 7. 2017 byla vyplacena částka 25 000 Kč. Den před uzavřením předmětné smlouvy měl žalovaný na účtu záporný zůstatek - 90 587,33 Kč.

9. Z transakční historie úvěru číslo žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný dne 10. 7. 2017 čerpal úvěr ve výši 25 000 Kč. V průběhu smluvního vztahu byly žalovanému účtovány poplatky (za kartu, upomínky), úroky a úroky z prodlení. Žalovaný převáděl finanční prostředky z účtu mBank a účtu bankovní účet, prováděl výběry z bankomatu a platil kartou u obchodníků. Žalovaný na dluh uhradil celkem pouze 7 153,44 Kč.

10. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 25. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě aktuálně dlužné částky Kč a poplatku ve výši 150 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy a zároveň žalovanému oznámila, že v důsledku prodlení s úhradou více než dvou splátek odstupuje od smlouvy. Dále uvedla, že v případě, že žalovaný nezaplatí do té doby dlužnou částku, požaduje po něm vrácení celé částky včetně příslušenství. Uložení zásilky na poště žalobkyně doložila kopií dodejky.

11. Předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu. Tato výzva byla zaslána žalovanému, jak je zřejmé z podacího archu z téhož dne.

12. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.

13. Při právním posouzení soud vycházel z , (dále jen „“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

15. Soud ve smyslu ustanovení přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Z ustanovení platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále také „“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle věta prvá dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále podle ustanovení po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak , v platném znění.

20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 17 846,56 Kč, neboť mezi žalovaným a žalobkyní nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě však i přes výzvu soudu učiněnou žalobkyni z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně dostatečným způsobem posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalovaný v žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka plus uvedl, že je svobodný, a že jeho měsíční příjem činí 8 000 Kč, nicméně nebylo zřejmé, odkud by měl žalovaný tyto peníze získávat. Měsíční výdaje ani další majetkové poměry žalovaného v žádosti uvedeny nebyly. Z výpisu z účtu mKonto žalovaného je pak zřejmé, že žalovaný měl nepravidelný příjem, v roce 2017 měl příjem od společnosti právnická osoba pouze v únoru a v březnu ve výši cca 7 000 Kč měsíčně. Dále mu nepravidelně přispíval na živobytí pan jméno příjmení a žalovaný hradil na nájem průměrně cca 16 000 Kč měsíčně. Žalovaný čerpal úvěr v únoru 2017 ve výši 149 000 Kč a v červnu 2017 ve výši 40 000 Kč. V dubnu 2017 zaplatil jméno příjmení 3 500 Kč a jméno příjmení 75 000 Kč. Od dubna 2017 měl žalovaný na účtu záporný zůstatek, který narůstal, a který před uzavřením předmětné smlouvy činil - 90 587,33 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně řádně neporovnávala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, který měl nepravidelný příjem a vysoké náklady včetně úvěrů a případných zápůjček, při záporném zůstatku na účtu.

21. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , (PR (číslo) s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je uzavřená smlouva neplatná dle ust. zákona o spotřebitelských úvěrech ve spojení s ustanovením .

22. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9.1.2020, č. j. - 46„ české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48 EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48 EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C -91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -106/89, Marleasing SA, z 13.11.1990, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C -377/14, Radlinger, z 21.4.2016), nebo C -76/10, Pohotovosť, z 16.11.2010). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9.2.2011, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhod rozsudkem ze dne 5.3.2020 ve věci C 679/18, v němž soud konstatoval, že„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

23. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 25 000 Kč, a že žalovaný zaplatil celkem 7 153,44 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 17 846,56 Kč, které je povinen vydat (25 000 - 7 153,44). Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co této částky, a proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Protože je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z dlužné částky 17 846,56 Kč ve výši dle . Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni od 5. 2. 2020, jak požadovala, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky výzvou ze dne 25. 12. 2018.

24. Soud proto rozhodl, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno a ve zbytku pak žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle , neboť žalobkyně měla ve věci částečný úspěch. Náklady žalobkyně představují zaplacený soudní poplatek ve výši 803 Kč, odměnu advokáta podle , písm. a) a d) ve spojení s , odst. 1, bod 1 , advokátní tarif, za 3 úkony po 300 Kč (převzetí a příprava žaloby, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč podle , zvýšené o DPH 21% ve výši 252 Kč, celkem tak 2 255 Kč. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byla částka 20 064,40 Kč a soud vyhověl žalobě co do částky 17 846,56 Kč, přičemž ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, odečetl soud„ neúspěch“ žalobkyně ve výši 11,05 %, od jejího„ úspěchu“ ve výši 88,95 %. Žalovaný, který ve sporu převážně neuspěl, je tak povinen zaplatit žalobkyni poměrnou část náhrady nákladů žalobkyně ve výši 77,9 % celkových nákladů řízení, tj. z částky 2 255 Kč, představující celkové náklady řízení, po zaokrouhlení částku 1 757 Kč, přičemž její zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle k rukám právního zástupce žalobkyně jako advokáta podle (výrok pod bodem III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.