Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 39/2022-17
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Divíškovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 23 854,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 000,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 000,01 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 619 Kč, a to vše ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných na účet číslo bankovní účet, variabilní symbol vždy k 20. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátka bude uhrazena do 20. 4. 2022.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení zbývající části jistiny ve výši 1 508,43 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 39,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 582,36 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a částky 2 912,2 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 000,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 000,01 Kč od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 619 Kč, a to vše ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně splatných na účet číslo [bankovní účet], [variabilní symbol] vždy k 20. dni v měsíci pod ztrátou výhody splátek s tím, že první splátka bude uhrazena do 20. 4. 2022. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení zbývající části jistiny ve výši 1 508,43 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 39,04 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18 582,36 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a částky 2 912,2 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 23 854,64 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedl, že žalovaná dne 16. 11. 2019 uzavřela se společností právnická osoba smlouvu o úvěru číslo jejíž přílohu číslo tvořil předpis splátek. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržela finanční hotovost 22 000 Kč, kterou převzala v místě svého bydliště, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 18 894 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkem se žalovaná zavázala původnímu věřiteli splatit ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč částku 40 894 Kč. Splatnost poslední splátky připadala na den 19. 1. 2021 Smlouva byla uzavřena na základě žalovanou vyplněné žádosti o úvěru, do které uvedla základní údaje o své osobě a pak okolnosti vypovídající o její finanční situaci, tedy o zaměstnání, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru. Na dokumentu jsou rovněž vyznačeny listiny či doklady, které byli žalovanou předloženy k posouzení její uvěruschopnosti. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, kdy do sjednané doby splatnosti uhradila pouze 2 999 Kč, která byla ve výši 1 491,56 Kč započtena na úhradu jistiny a ve výši 1 508,44 Kč na úhradu poplatků. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámen přípisem ze dne 5. 8. 2021 Touto žalobou se žalobce domáhá úhradu nesplacené jistiny ve výši 20 508,44 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 835,65 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 987,11 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 894,06 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 3 668,75 Kč, smluvní úroku za poskytnutí prostředků po revizním přepočtu ve výši 1 196,79 Kč za období od 20. 1. 2021 do 11. 6. 2021 (15 % z částky 20 508,44 Kč)., kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 658,24 Kč (vypočten z částky 20 508,44 Kč za období od 20. 1. 2021 do 11. 6. 2021), smluvní pokuta ve výši 2 912 Kč a náklady mimosoudního vymáhání ve výši 434 Kč (2 x osobní návštěva po 217 Kč).
2. Žalovaná podala odpor proti platebnímu rozkazu, kde požádala o splátkový kalendář po 1 000 Kč, kde uvedla, že je samoživitelka s 2 malými dětmi v předškolním věku. Před soudem uvedla, že v souvislosti s žádostí o úvěr poskytovala doklad o výši svého výdělku a věřiteli sdělil, že je samoživitelka a má 2 děti. V té době měla bankovní účet, nikdo si výpis nevyžadoval. Pán, s kterým jednala se naplat nai na další půjčky. V té době splácela právnická osoba 1 500 Kč měsíčně. Nepamatuje si, že by byla informována o možnosti splácet ze svého účtu bez úhrady inkasního poplatku.
3. V textu odporu se jinak k žalovanému nároku nevyjádřila a tedy nelze z něj dovodit znání žalované pohledávky ve smyslu § 153a o.s.ř. Z tohoto důvodu nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, jak žalobce soudu navrhl.
4. Žalobce prokazoval svá skutková tvrzení listinnými důkazy, a to informacemi o spotřebitelském úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, potvrzením o úplatě, podacím archem, přílohou ke smlouvě o postoupení pohledávky, předžalobní výzvou a poštovním podacím archem.
5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 – OPR- Finance s.r.o. v. GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován
v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
10. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o.z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy částku 25 000 Kč, zároveň se žalovaná zavázala k úhradě kapitalizovaného úroku 2 118 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 10780 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 2 036 Kč, poplatek za inkaso plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 3 960 Kč.
12. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdce žalobce zjišťoval úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. V projednávané věci žalobce tvrdil, ale nedoložil, zda a jakým způsobem jeho právní předchůdce aktivně zjišťoval úvěruschopnost žalované, jmenovitě jeho příjmy, výdaje či existenci a výši dalších úvěrů žalované (např. z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky). Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že byla předložena pouze pracovní smlouva žalované a nějaký příjmový doklad. Je zde uvedeno, že žalovaná měla příjem 14 000 Kč a výdaje 5 863 Kč za bydlení a dopravu. Žádné další výdaje matky se dvěma nezletilými dětmi (strava, hygiena, a další provozní náklady domácnosti) věřitel nezkoumal. Nebyl vyžádán výpis z účtu a není uvedena žádná poznámka o tom, že by věřitel zjišťoval údaje v dalších registrech. Sama žalovaná uvedla, že v té době již měla další půjčku se splátkami 1 500 Kč měsíčně, což s ohledem na její příjem by musela být věřitelem nějak vyhodnoceno. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalované) s odbornou péčí a z tohoto důvodu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná. Soud tedy nemohl žalobci přiznat požadované náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a smluvní pokutu 2 912,2 Kč a plnění označené jako kapitalizovaný úrok ve výši 18 582,36 Kč, který v sobě zahrnuje plnění za nesplacené poplatky a úroky z úvěru. Jak bude níže odůvodněno, soud vyhověl žalobce v nároku na úhradu dlužné jistiny, ovšem s ohledem na neplatnost uzavřené smlouvy, bylo možno započít plnění poskytnuté žalovanou pouze na úhradu dlužné jistiny. Žalovaná dle tvrzení žalobce uhradila částku 2 999,99 Kč, což znamená, že po jejím započtení na úhradu jistiny, žalovaná dluží žalobci částku 19 000,01 Kč. Pokud se tedy žalobce na jistině domáhá úhrady částky 20 508,44 Kč, tak rozdíl mezi těmito částkami ve výši 1 508,43 Kč byl rovněž zamítnut, stejně jako odpovídající část kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 39,04 Kč.
13. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru, je třeba posoudit nárok žalobce na úhradu dlužné jistiny dle ustanovení občanského zákoníku, která upravují bezdůvodné obohacení, když v tomto případě právní předchůdce žalobce plnil bez právního důvodu. Je tedy patrné, že žalobkyně má na základě postoupení pohledávky podle § 1879 o.z. jako ochuzená ze strany žalovaného právo na vydání nesplacené jistiny ve výši po započtení přijatého plnění, což činí částku 19 000,01 Kč, jak je shora uvedeno. Vzhledem k tomu, že žalovaná nevydala bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitla se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy rozhodl o povinnosti žalované k úhradě dlužné jistiny 19 000,01 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. V této věci byl procesní úspěch stran téměř totožný, když soud zamítl žalobu o zaplacení nejen úroků, ale rovněž o úhradu různých poplatků, i když je žalobce označil pouze jako kapitalizovaný úrok. Soud proto rozhodl, že žádný z účastník nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to ke Krajskému soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené tímto rozsudkem ve stanovených lhůtách, může se žalobce domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.