Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 160/2021-32
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; jméno příjmení, narozená dne datum
bytem adresa
o zaplacení 12 095,99 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 300 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 795,99 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 510,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 724,84 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 068,60 Kč od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 768,60 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4 300 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 4 652,91 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatiti žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 310 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupe žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 300 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 795,99 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 510,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 724,84 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 068,60 Kč od 21. 5. 2020 do 8. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 768,60 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4 300 Kč od 9. 12. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 4 652,91 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatiti žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 310 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupe žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 12. 2020, doplněnou podáním ze dne 30. 12. 2021, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 12 095,99 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba (dále je„ právní předchůdce“), a žalovanou byla dne 31. 8. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s pevným úrokem ve výši 481 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 450 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 465 Kč a úhradou za hotovostní inkaso v místě bydliště ve výši 900 Kč, to vše v 14 měsíčních splátkách ve výši 664 Kč. V rámci smluvních ujednání byl současně sjednán smluvní úrok ve výši 15 % ročně. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 700 Kč. V souvislosti s prodlením žalované požadovala žalobkyně úhradu smluvní pokuty ve výši 3 500 Kč. S účinností ke dni 8. 7. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).
4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
5. Dne 31. 8. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru číslo. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 5 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu pevným úrokem ve výši 481 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 450 Kč, úhradou za administrativní činnost ve výši 465 Kč, úhradou za hotovostní inkaso v místě bydliště ve výši 900 Kč a smluvním úrokem ve výši 15 % ročně, tj. celkem 9 296 Kč, v 14 měsíčních splátkách ve výši 664 Kč.
6. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je zaměstnaná na dobu určitou do 31. 3. 2019, žije v nájmu a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Čistý příjem činí 10 800 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalované měly představovat 3 000 Kč na bydlení a energie, 3 410 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 1 000 Kč na úhradu exekuce. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše mzdy žalované předložením pracovní smlouvy a výplatními páskami.
7. Dle přehledu plateb uhradila žalovaná dne 1. 9. 2018 na svůj dluh 700 Kč.
8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka s účinností ke dni 8. 7. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 24. 7. 2020, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu v celkové výši 13 831 Kč.
9. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 11. 2020 žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu v celkové výši 13 956,95 Kč ve lhůtě do 8. 12. 2020.
10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
11. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy.
17. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.
18. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobkyně relevantně hodnoceny. Žalovaná uvedla, že náklady na bydlení a energie činí 3 000 Kč. Při obecné znalosti o výši současných nákladů na bydlení se pak jeví jako vysoce nepravděpodobné, že celkové měsíční výdaje na bydlení činí toliko 3 000 Kč, a to za předpokladu, že žalovaná žije v nájmu. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si zdroj a skutečnou výši těchto výdajů (např. předložením nájemní smlouvy apod.). Pokud se právní předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalované o ohledně jejích měsíčních výdajů, aniž se zajímal o pravdivost těchto tvrzení, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Je nutné rovněž podotknout, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr i za situace, kdy mu bylo známo, že žalovaná je v exekuci, tedy není schopna hradit řádně a včas jiné závazky.
19. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
20. Právní předchůdce žalobkyně tedy poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18).
21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná na svůj dluh uhradila částku 700 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 4 300 Kč.
22. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná se do prodlení dostala marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze první prokazatelně odeslanou výzvu k úhradě považovat předžalobní výzvu ze dne 23. 11. 2020, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě do 8. 12. 2020. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 9. 12. 2020 ve výši požadované v petitu žalobního návrhu, tedy ve výši 8,25 % ročně, tedy ve výši, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ke dni 9. 12. 2020.
23. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl, neboť ujednání o úroku, poplatcích a smluvní pokutě vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.
24. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobkyně je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 4 300 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobkyně je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 7 795,99 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Z procesního hlediska byla převážně úspěšná žalovaná a náležela by jí tak náhrada nákladů řízení. Jelikož ale žalované v souvislosti s tímto řízení žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí, popř. exekuci.